Červená řeka? V sibiřském Norilsku nic neobvyklého
Senzační fotky růžové, červené a místy až temné rudé vodní hladiny široké řeky záhy vyrazily do světa, ale v samotném Rusku zdá se zásadní rozruch nezpůsobily. Ruské Ministerstvo životního prostředí a přírodních zdrojů se omezilo na prohlášení, že „pokud došlo k narušení potrubí, mohlo dojít k úniku zatím neidentifikované chemické substance do povodí“. A ve stejném duchu zaznělo i prohlášení z Metalurgického závodu Naděžda, tedy že „důsledně popírají tvrzení Ministerstva životního prostředí, že by v zařízení došlo k jakémukoliv úniku chemických látek do životního prostředí“. Státní tisková agentura RIA Novosti následně informovala, že v oblasti již probíhají kontrolní odběry vody, a celou záležitost fakticky uzavřela státní tisková agentura Sputnik s tím, že město Norilsk s více než 200 000 obyvateli ohrožen není, protože ze zmíněné řeky vodu nečerpá.
Všechno je tedy v naprostém pořádku a podezřelé snad může být jen to, že státní tiskové agentury povolané Ministerstvo i dotčený podnik spořádaně vydávají uklidňující a na sebe hezky navazující prohlášení. Jediného úkroku stranou se dopustil regionální deník Krasnews.com, který upozornil bez uvedení dalších skutečností na fakt, že místní obyvatele změna barvy řeky příliš nepolekala, protože se tak nestalo poprvé. To vše dostává zřetelnější obrysy tehdy, když se podíváme provozovatele Metalurgického závodu Naděžda. Tím je společnost Norilsk Nickel, největší světový producent niklu, který na severu Sibiře kontroluje těžbu nerostných surovin. A z nedávné historie environmentálních přešlapů společnosti Norilsk Nickel by se skoro až mohlo zdát, že těžba strategických surovin jí zajistila praktickou nepostižitelnost před zákonem.
V obsáhlém výčtu je vlastně červená řeka Daldykan jen okrajovou událostí. Tavení rud v závodech v Norilsku je bezprostředně odpovědné za vážné znečištění životního prostředí. Smog, vysoká koncentrace polétavých prachových částic a kyselé deště nezní až tak extrémně, alespoň dokud nezjistíme, že celé 1 % globálních emisí oxidu siřičitého má svůj původ právě zde. V důsledku těžby také vymřely okolní lesní porosty v rozsahu téměř 5000 kilometrů čtverečních. Jak uvádí neziskovka Blacksmith Institute, znečištění půdy těžkými kovy je zde tak vážné, až sama kontaminovaná půda v okolí závodů dosahuje takové koncentrace platiny a paladia, že by slibovala potenciál výnosné těžby. A podle žebříčku časopisu Time Norilsk dokonce předběhl i Černobyl, pokud jde o hodnocení míry znečištění.
Navzdory tlaku veřejnosti i různých místních a mezinárodních ochranářských organizací se situace za posledních deset let nezlepšila. V roce 2004 například zmiňoval tehdejší ředitel Norilsk Nickel, M. Prochorov: „Že většina ekologických problémů v oblasti bude vyřešena v horizontu 5-6 let.“ V roce 2008 pak sami posunuli tuto hranici do rozmezí let 2011-2015. Norilsk Nickel je majoritním zaměstnavatelem v Krasnojarské oblasti a strategickým průmyslovým podnikem, a snad právě proto je „neprůstřelný“. Dosud nebylo s úspěchem vedeno žádné řízení proti této společnosti nebo jí uložena pokuta. I proto asi nechává červená hladina vody v řece Daldykan místní klidnými. Neděje se tu totiž nic mimořádného.
reklama