Chov bílých tygrů: jde o peníze ze vstupného, ne o záchranu ohroženého druhu

V roce 2011 se rada ředitelů amerických zoologických zahrad sdružených v asociaci AZA (American Association of Zoos & Aquariums) shodla na tom, že přijme v definitivní platnost zákaz přijatý neformálně už v roce 2008, vztažený na množení bílých variant kočkovitých šelem. Důvod komentuje floridská zvířecí rezervace v Tampě, BigCatRescue: „Všichni bílí tygři jsou inbrední, tedy příbuzensky křížení, a rozhodně nejsou čistokrevní. Jediný způsob, jak vyprodukovat tygra nebo lva s bílou srstí, je spářit jej s jeho bratrem nebo sestrou, generaci za generací.“ Toto příbuzenské křížení následně vede u potomků kromě výsledného bílého zbarvení i k celé řadě mutací a deformací.

„Chovatelská praxe, při které je kladen důraz na zvýšení nějakého fyzického projevu jednotlivých vzácných alel genu, vede k řadě dalších abnormalit, které mohou být v konečném důsledku pro živočichy smrtelné,“ stojí ve zdůvodňujícím tiskovém prohlášení AZA. Příklad? Ten samý gen, který je odpovědný za barvu srsti tygrů, ovlivňuje i připojení optického nervu k mozku. Všichni bílí tygři tak bez výjimky trpí strabismem neboli šilhavostí. Nic mimořádného není ani tzv. nepolohová vrozená vada nohy, lidově nazývaná koňská noha či klumpfuss, rozštěp patra nebo deformace páteře. Kdo by mohl mít zájem na deformaci pohybového ústrojí velkých kočkovitých šelem?

To vysvětluje Tarra Harrisová, která v AZA zastává post vedoucí Záchranného programu tygrů. „Bílé formy kočkovitých šelem nemají pro ochranářské účely prakticky žádný význam. V případě tygrů se většinou jedná o křížence indických a ussurijských tygrů. Skutečně jediným důvodem dalšího křížení bílých šelem v zoologických zahradách je, že návštěvníci jsou ochotni platit za to, že je uvidí v bílém provedení.“ Na stránkách BigCatRescue si neberou servítky, když píší: „Věříte na vzácné bílé bengálské tygry? Tak to jste naletěli, stejně jako miliony dalších.“ Vyjádřeno prostými slovy, jedná se o dokonalý mýtus, obchodní trik, který vás má přesvědčit o tom, že bílé kočkovité šelmy jsou něco vzácného, co má být uchováno pro příští generace.

Ron Tilson, který vede odbor Záchranných programů minnesotské zoo, k tomu dodává: „Celá ta kontroverze chovu bílých tygrů mezi zoologickými zahradami je z malé části o etice a z velké části o ekonomice provozu.“ Bílé formy tygrů, lvů nebo gepardů jsou divácky atraktivní a skutečně jejich přítomnost v zoologické zahradě zvyšuje příjmy, ale v zásadě jde jen o propagaci „fenotypově aberantních“, tedy nenormálních zvířat. Což se s proklamovaným  posláním zoologických zahrad (Chovatelské zařízení pro záchranu ohrožených druhů, vědecko-výzkumná instituce s výchovně-vzdělávací činností a místo pro rekreaci občanů) zrovna neshoduje.

AZA jasně vyjádřila své stanovisko v roce 2011, tak kde je problém? Jejich proklamace se totiž nevztahuje na soukromé chovatele. Ti podle WWF jen ve Spojených státech chovají více tygrů, než kolik se jich nachází ve volné přírodě. Američtí soukromí chovatelé, kteří v řadě případů „šlechtí“ i bílé tygry, často argumentují záchranou vzácného druhu. „Jenže bílí tygři nejsou žádný druh, nejsou ohrožení, ani nežijí ve volné přírodě,“ říká Susan Baasová, ředitelka Big Cat Rescue. „To všechno jsou jen hojně rozšířené mylné představy o tygrech. V džunglích bílý tygr nepřežije jednoduše proto, že by moc vyčníval.“ AZA v současnosti usiluje o federální zákaz křížení bíle zbarvených mutantů kočkovitých šelem v USA, ale naráží na problém osobního vlastnictví.

Zoologická zahrada Hodonín disponuje v chovech párem bílých lvů. Jak se to s nimi má nám pověděla tisková mluvčí Bohuna Mikulicová:„Podle nedávno zesnulého zoologa Petera Luptáka, který se problematikou konkrétně u lvů jihoafrických zabýval, jde o barevnou odchylku, takzvaný leucismus, již způsobuje recesivní gen. Konkrétně jde o jev, kdy u  toho kterého zvířete zcela absentují buď na některých částech těla, nebo po celém těle pigmentové buňky (to na rozdíl od albinismu, kdy jde o poruchu tvorby barviva melaninu). Čili leucismus, to je pravý důvod, proč mají naši  lvi – Samba a Nadira -  bílou nebo řekněme smetanovou barvu. Úplně první záznam o bílém lvu pochází údajně z roku 1928. Díky cílenému chovatelskému programu dnes v zoologických zahradách světa žije kolem tří set jedinců této barevné odchylky.“ Bílí tygři jsou už dlouhá léta ikonickým druhem zoologické zahrady v Liberci.

---

reklama

---