Chráněné oblasti, které jsou jen na papíře, diverzitu oceánů nezachrání

Velká Británie si vytýčila odvážný cíl: do roku 2030 ochránit formou mořských rezervací 30 % svých příbřežních vod. Daří se jí to, už nyní jí chybí do finiše jen pár procent. Má to ale háček. V drtivé většině těchto mořských rezervací dál probíhají ty nejničivější formy rybolovu. Píše o tom Guardian.

Jak dobře fungují dosavadní vyhlášené mořské rezervace v britských příbřežních vodách? Vzhledem k tomu, že od roku 2012 jich je už 73 a pokrývají 24-25 % mořské hladiny v dotyku s pevninou, nějaký pozitivní výsledek by se dal očekávat. Lidé z organizace Oceana ale zjistili ale něco jiného. Probrali se daty o pohybu rybářských lodí dostupnými v databázi Global Fishing Watch, aby zjistili, že rybářské lodě v těchto příbřežních rezervacích strávily jen loni přes 200 000 hodin. Což je jistě víc času, než kolik by tu mohly strávit volnou plavbou. Nejistota ale přetrvávala. Co přesně tu tedy plavidla takovou dobu dělala? S tím pomohly matematické algoritmy.

Zjednodušeně řečeno, z aktuální rychlosti pohybu lodi na daných souřadnicích (zvlášť, když máte velmi konkrétní data o jejích předchozích aktivitách) dokážete vyčíst, jestli zrovna nabírá palivo, přerovnává náklad na palubě, anebo třeba rybaří. Z dat o rychlosti a trase dokážete dokonce rozpoznat, jakým způsobem konkrétně rybaří. A informace, se kterými přichází Oceana naznačují, že rybářské lodě v britských mořských rezervacích vesele rybařily. S pomocí vlečných sítí a tralování dna. Po chytání ryb dynamitem asi dvěma nejdestruktivnějšími metodami rybolovu vůbec. Lovu bylo celoročně vystaveno 71 ze 73 mořských rezervací.

Všechno je v naprostém pořádku

Je to skandální odhalení? Jak se to vezme. Ve většině těchto britských příbřežních mořských rezervací totiž ani lov s pomocí po dně vlečných sítí ani tralování zákonem zapovězené není. A je toho vlastně jen velmi málo, co se tu dělat nesmí. Omezení rybolovu jsou tu minimální. Což podle organizace Greenpeace přináší otázku, k čemu takové rezervace vlastně slouží. „Vláda tak mystifikuje vlastní veřejnost v tom, jak s pomocí těchto „rezervací na papíře“ chrání biodiverzitu a přitom naprosto selhává.“

Britská vláda se tomuto nařčení brání s tím, že dosavadní nižší regulace rybářských aktivit vychází z dosud platné mezinárodní politiky EU. Nad tím, co se v britských vodách odehrává, získají větší kontrolu až k 1. lednu 2021. Ministerstvo pro zemědělství, životní prostředí a záležitosti venkova (DEFRA) zmiňuje, že stávající systém ochrany příbřežních vod je základem budoucí strategie a že poté, co britská vláda získá zpět své vody, bude moci zavést i silnější opatření. Ochránce přírody, členy Greenpeace a organizace Oceana, ani akademiky tím ale zrovna neuklidnilo.

„Je velmi znepokojující, že se v britských vodách, přímo na území mořských rezervací, stále loví s tažnými sítěmi,“ říká profesor Callum Roberts, oceánograf z univerzity v Exeteru. „Mořské rezervace jsou skutečně počinem, který existuje jen na papíře, a vláda si to musí přiznat a adresně proti tomu zasáhnout. Jinak je jejich existence jen mrháním zdrojů, plýtváním. Protože neochrání nic, nepřispějí návratu mořského života, nezabrání ztrátě biodiverzity ani nesníží dopady klimatických změn.“

Roberts vidí řešení v úplném zákazu rybolovu na území mořských rezervací. A dodává, že britská vláda v tomto ohledu nebyla upřímná ani ke svým občanům, ani k rybářům. S těmi totiž zatím neprojednala žádné náležitosti týkající se budoucích přislíbených omezení. „Své dělá i to, že s podmořským životem nemůžete vyjednávat,“ říká Roberts. „Britům zůstává 9 let ke splnění velkého slibu o ochraně 30 % pobřežních vod, ale ve skutečnosti toho zatím udělali jen velmi málo.“

---

reklama

---