Dendrochronolog Kyncl zkoumá na Břeclavsku, v Krkonoších a Jeseníkách staleté stromy
Dendrochronologie je datovací metoda založená na počítání přírůstků na kmenech stromů a sledování jejich změn v závislosti na změnách klimatu. Poměrně přesně tak lze určit stáří stromu, což využívají například historikové, archeologové, klimatologové či pracovníci památkové péče. Metoda pomáhá například při datování dřeva ve stavbách.
Kyncl už dříve napsal knihu s názvem Letokruhy jako kalendář i záznamník: Zajímavosti z dendrochronologie, nyní chystá materiály na přednášky a případně i druhou knihu, která by byla ještě podrobnější. "V knize je například popsán strom, který zanikl před 100 lety. Zanechal totiž po sobě stopy v okolních stromech. Velmi zastiňoval okolí, a když zemřel, stromy kolem si oddechly a začaly rychle růst, což je v letokruzích dobře čitelné," uvedl.
Nejnověji zkoumá dub v oboře Soutok, což je unikátní přírodní lokalita, kde se stýkají řeky Dyje, Morava a Kyjovka. Nacházejí se tam lužní lesy či louky se solitérními starými duby. Dub, o který jde, je už mrtvý, leží na zemi. Jeho šířka je asi 150 centimetrů. Kyncl analyzuje vzorek dřeva získaný vrtáním. Podle něj je možné ze vzorku vedle stáří stromu určit například škodlivé události, které strom v průběhu jeho života zasáhly, například chroustí kalamitu. "Jakékoliv snížení počtu listů má totiž za následek zmenšení šířky letokruhu," vysvětlil Kyncl. Podle předběžných výsledků strom zahynul někdy v roce 1963 a je zhruba 300 let starý.
Kyncl už je v důchodu, dendrochronologii se věnuje ze zájmu. A pokouší se vyřešit otázky, na které dosud nikdo nezná odpověď. "Například to, když strom uschne, jak dlouho vydrží stát, než spadne. Pro zajímavost, třeba modříny na Sibiři vydrží stát po uschnutí třeba i několik set let," uvedl odborník.
Kyncl dříve pracoval v Botanickém ústavu Akademie věd a jeho hlavní pracovní náplní byla tvorba standardních chronologií pro Českou republiku. Za svůj život odebral stovky vzorků.
reklama