Ekozemědělství jako drahá kuriozita? Nikoliv, ekonomicky se vyplácí
Američtí vědci z University of Minnesota tvrdí, že ano. Ve studii v novém čísle časopisu Agronomy Journal dovozují na základě vyhodnocování dat z osmnáct let běžícího experimentu, že biozemědělství je zcela nepochybně v delších časových úsecích více ziskové než stávající "vysokovýnosové" přístupy v pěstování obilí a dalších plodin. A to dokonce i v případě, že by cenový rozdíl mezi oběma typy produkce se na polovinu snížil.
Tento výsledek sám o sobě možná nezní překvapivě, k podobným závěrům dospěly studie již v minulosti. Jak ovšem zdůrazňují autoři nového odborného článku, jejich přístup je dosud zdaleka nejkomplexnější. Dřívější studie závisely na datech z kratších časových úseků i menších osetých ploch.
"V případě takovéhoto výzkumu je třeba získat co nejplastičtější pohled na věc," uvedl hlavní autor studie Timothy Delbridge. "Je tedy naší velkou výhodou, že projekt běžel tak dlouho," dodává.
Cena může padnout až na polovinu
Je zřejmé, že ekologické zemědělství není schopno ani zdaleka dosahovat výnosů konvenčních metod zaměřených na co největší produkci. To je ovšem vykompenzováno výrazně vyšší cenou, za kterou farmáři za své bioprodukty prodávají. "Právě tento rozdíl je jedním z důvodů, proč se zemědělci rozhodují zkusit ekologicky šetrné přístupy," říká Delbridge.
Klíčová otázka, kterou si dle něj pokládají velmi často i sami farmáři, zní: Ale co když tento cenový rozdíl poklesne? Což když biofarmářů bude tolik, že konkurenční boj srazí dolů ceny, kterou jsou spotřebitelé ochotni zaplatit?
I na to ovšem vědci odpovídají. Z jejich výsledků vyplývá, že biozemědělství bude výdělečné i ve chvíli, kdy se rozdíl mezi cenami obou tříd produktů sníží na polovinu.
Není však dle nich příliš pravděpodobné, že by k tak drastickému poklesu došlo v blízké budoucnosti.
Připouštějí ovšem, že tato studie nezapočítávala jednu z potenciálně nemalých položek: finance nutné k přechodu z jedné metody na druhou. I na to se ovšem do budoucna chystají.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Zemědělský svaz: Evropská reforma je nespravedlivá a moc zelená
Regenerativní zemědělství se po letech pokusů i praxe jeví jako možné a vhodné
Průzkum: Zájem veřejnosti i farmářů o regenerativní zemědělství v ČR roste
Odborníci: Národní financování ekologického zemědělství je v ČR nedostatečnéOnline diskuse
realita - 9. 9. 2011 - BačaTakže formou odpovědí;Jednám s nimi, protože chci nějakým způsobem přežít (a díky nastavení pravidel i musím) a chtěl bych, aby se mně vrátil alespoň ty finanční investice, když už pominu všechny jiné. Když jsem do systému zemědělství ( i ekologického zemědělství) vstupoval, tak pravidla byla o něco jednodušší a "uživatelsky" vstřícnější. Úřední hydra ale za ty roky přitáhla šrouby. To, že bych se vzdal de facto nárokových dotací je ekonomická sebevražda v případě, že všichni ostatní nějaké platby pobírají. A to je stejné, ať už porovnávám jednotlivé zemědělské subjekty nebo použiju měřítko na úrovni státu. Nikde jsem netvrdil, že se potraviny či vitamínové pilulky (české i zahraniční) vyrábějí z ropy - i když kdo ví.. Tvrdím ale, že se většina zemědělské činnosti stává místy hi-tech záležitostí, kde se pooněkud zapomíná na jakýsi prapůvod a limity v přírodních procesech. Pokud se domníváte, že většina konvenčních potravin má odpovídající nutriční hodnotu a kvalitu, tak Vás ponechám žít ve Vaší velké iluzi. Na svoji konstrukci o údržbě měst zemědělci místo zahradníků si také jaksi nepamatuji. Z hlediska vsakovací schopnosti půdního povrchu pod RRD (topoly) a tím "bezúdržbovým" náletem nepředpokládám výraznější rozdíl. Ale abych Vám aspoň trochu dal za pravdu, tak obojí je špatně. Ono totiž v obou případech jde z uvedených typůploch jen velmi složitě a těžce udělat něco, co by mohlo produkovat suroviny pro potraviny. Narozdíl od Vás si nemyslím, že je dobré vzdávat se vlastní potravinové bezpečnosti a dobrovolně eliminovat svůj produkční potenciál. Myslím si, že žádné katastrofické scénáře nemaluji. Jen si osobně myslím, že je lepší být připraven a schopen se o sebe nějak postarat. Ono i solidarita má své meze a přece jen určitá míra egoismu jak osobního, tak i národního, zabezpečuje to, že v přípatě nějakého maléru mám šanci na přežití - ať už jako soukromá osoba nebo ten národ či stát. Jde to samozřejmě i bez dotací - v historicky nedávné době (několik desetiletí zpět) to skutečně tak naprosto normálně šlo. Ale on se nám ten svět trochu mění. Vemte si školní atlas a porovnejte Evropu třeba s Argentinou. Podívejte se, kolik legislativy má před sebou evropský zemědělec a třeba ten argentinský. Vezměte si na porovnání náš (evropský) zákoník práce a zákoník práce (jestli tam něco takového vůbec existuje) z Číny nebo Indie. Potom vezměte kalkulačku (pokud věříte iluzi "volného trhu") a počítejte..A zkuste při tom uvažovat. I o souvislostech a tzv. "externalitách". |
