Regenerativní zemědělství se po letech pokusů i praxe jeví jako možné a vhodné

Regenerativní zemědělství se po letech vědeckých pokusů i praktického užití jeví jako možnost, jež může pomoct řešit některé problémy konvenčního zemědělství a dopadů klimatické změny. Klíčovým benefitem je schopnost ukládat uhlík v půdě. Podle Karla Klema, který se v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR zabývá ekologickou fyziologií rostlin, mohou takto hospodařit zemědělci kdekoliv, ale nejprospěšnější je to v sušších oblastech či sušších letech. Větší užitek z něj patrně budou mít na těžších půdách, kde je potenciál ukládání uhlíku větší, řekl ČTK. Regenerativní zemědělství spočívá v tom, že minimálně pracuje s půdou, neoře se na ní a stále na ní něco roste, i když zemědělec sklidí hlavní plodinu. Spolupráce s farmami i samotné pokusy trvají několik let a přináší dobré výsledky. "Při dobré praxi není problém uložit dvě tuny uhlíku na hektar ročně," uvedl Klem. Vědecké pokusy podle něj ukázaly, že zaorávání organické hmoty či hnoje je pro ukládání uhlíku velmi neefektivní.

Zemědělci se s vědci pustili do experimentu proto, že za posledních 100 až 150 let intenzivního zemědělství kleslo množství uhlíku v půdě přibližně o polovinu. Přitom se jedná o prvek, který ovlivňuje úrodnost a také zadržování vody. To jsou v době klimatické změny, v níž nejen české zemědělce sužuje častější sucho, zásadní parametry. Půda je při regenerativním hospodaření výrazně odolnější i proti erozi. "Výsledky na farmách vycházejí velmi slibně jak z hlediska zlepšení půdního prostředí, tak z hlediska půdního mikrobiomu. To ještě před pár lety nebylo jasné," řekl Klem. Mikrobiomem vědci označují společenství všech mikroorganismů, které v půdě žijí.

Zemědělci, kteří se do regenerativního zemědělství pustili, si obvykle změnu chválí. "I když to trvá dva, někdy i čtyři roky, než se výnosy vrátí na úroveň, na jakou byli zvyklí. Do určité míry jim to kompenzují nižší náklady a už se začínají objevovat firmy, které zprostředkovávají uhlíkové kredity za ukládání uhlíku v půdě," vysvětlil Klem.

Výhody hospodaření si podle něj uvědomili hlavně sedláci v sušších oblastech, kde měli vysoké náklady, ale výnosy byly často nedostatečné. "Tohle je pro ně varianta, jak se adaptovat zejména na zvyšující se problémy se suchem. Většina z nich si uvědomuje že přechod na regenerativní zemědělství se neprojeví okamžitě, při chybách to může trvat i více než pět let, a proto se také někteří zatím nedostali tam, kam chtěli," řekl Klem.

Příklady dobré praxe se postupně rozšiřují mezi další zemědělce, mnoho z nich však zůstává k novým technologiím skeptických, připouští Klem. Přiznává také, že výzkum je poněkud pozadu za praxí. "Stále se snažíme hledat principy, v některých případech si ještě nevíme rady," řekl Klem. Problematické je například využití těžké mechanizace ve vlhkých letech, které může půdu na několik let poškodit. Trvalý vegetační pokryv půdy také může nahrávat škůdcům.

---

reklama

---