Elektromobily nechceme příliš tiché. Tišší totiž neznamená bezpečnější

Foto | Tanya Pro / Unsplash

Elektrická a hybridní auta (jezdící na plyn a elektřinu) vydávají při nízkých rychlostech zvuky o nižší frekvenci. Nemají spalovací motory, které by konstantě produkovaly hluk a vibrace. Jinými slovy: jejich provoz je při pomalé jízdě tichý a je tedy snadné je přeslechnout.

Už v roce 2008 upozornili inženýři z univerzity v kalifornském Riverside na neduh, který se s tím pojí. Zvolna popojíždějící elektromobil, který se průměrnou rychlostí 8 km/h šine asfaltem, si pustíme blíže k tělu. Pokud z nejrůznějších důvodů nezareagujeme na jeho pohyb, zaregistrujeme ho sluchem teprve, až když je v průměru 3,4 metrů od nás. To je o 74 % blíže, než se k nám nepozorovaně dostane auto spalovacím motorem. Které při stejné rychlosti zaslechneme na 11 metrů.

Kratší reakční doba, větší riziko nehod

Řidič za volantem konvenčního vozu se spalovacím motorem má tedy - když mu nějaký neopatrný chodec, hrou zaujaté dítě, nepozorný cyklista, člověk se zrakovým postižením - znenadání vstoupí do cesty, reakční dobu okolo 2 vteřin. Řidič elektromobilu pak méně než vteřinu. Necelou vteřinu na reakci - chodců i řidičů - pak u elektrických a hybridních aut prokázaly i další experimenty s reálným hlukovým pozadím.

Problém to je, protože globálně se 55-67 % všech dopravních nehod se odehraje právě v nízké rychlosti, při pojížďkách zastavěnými oblastmi, u křižovatek, přechodů a odbočení. Za situací, které z takových tichých elektromobilů činily ultimátní predátory. Přesněji (podle výsledků studie amerického Národního úřadu pro bezpečnost silničního provozu), u tichých elektromobilů je o 37 % větší pravděpodobnost srážky s chodcem, pro cyklisty je pak riziko srážky o 56 % vyšší.

Reakcí na tato zjištění byly první regulace a vyhlášky, které ukládaly povinnost výrobcům elektromobilů učinit je za provozu při nízkých rychlostech hlasitějšími. Jako první s tím v roce 2010 začali v Japonsku a USA, potřebnou legislativu má od roku 2014 i EU. V současnosti v Evropě platí (pro všechna čtyřkolová elektrická vozidla a elektrické hybridy), že hlučnost takového vozidla musí být nepřetržitě – měřeno ze vzdálenosti 2 metrů – nejméně 56 dBA.

Tišší nejsou. Nemohou být

Při rychlejší jízdě se už rozdíly v produkovaném hluku mezi elektromobily/hybridy a konvenčními vozy se spalovacími motory stírají. Elektromobil jedoucí 30 km/h už se na vůz se spalovacím motorem dotahuje, a při 50 km/h jej hlasitostí dorovnává. Stejně hlasité jsou oba typy pohonu při vysokých rychlostech (okolo 110 km/h). Na dálnici je to okolo 89 dB. O to, jaký je pod kapotou vlastně pohon, přitom v takových rychlostech už tolik nejde: hlučnost automobilu na silnici ovlivňuje mnoho faktorů, včetně jeho konstrukce, rychlosti jízdy a fyzikálních podmínek na silnici.

Představa, že by kompletní přechod ze spalovacích motorů na elektromotory učinil provoz na silnicích tišší, je nicméně lichá. Při jízdě vyšší rychlostí jsou elektromobily stejně hlasité jako ty konvenční.

Bydlení na doslech dálnice nebo rušné silnice by tím nebylo o nic komfortnější. A v zónách s rychlostním omezením, na zasídlené ploše intraviálnů obcí a měst? Tam by elektromobily mohly být výrazně tišší a nerušivé. Takové je ale z důvodu celkové bezpečnosti silničního provozu mít nechceme