Experiment popřel Darwina: nejschopnější ne vždy zvítězí
Podle nového výzkumu zveřejněném v pondělním čísle časopisu Nature tým z několika britských a amerických univerzit experimentem prokázal, že v některých aspektech se musí změnit náš pohled na biodiverzitu. Ta může být zachována i v situacích, kde to podle klasických pouček nebylo možné.
Vědci experimentovali s bakteriemi a soudí, že výsledky nakonec mohou pomoci například při studiu těch druhů, které způsobují lidské nemoci.
A co tedy jde? Podle klasického přístup existuje pro každou ekologickou niku „ideální“ druh, tedy ten, který je „nejsilnější a nejschopnější“. Ekologové tento princip nazývají princip kompetitivního vyloučení.
Anomálie? Nikoliv
„Mikrobiologové testovali tento princip pomocí vytvoření velmi jednoduchý laboratorních podmínek. Zkoumali, co zůstane po stovkách generací bakterií, což by – převedeno na lidi – představovalo zhruba 3000 let,“ uvedl profesor Robert Beardmore z University of Exeter.
„Předpokládali, že v prostředí zůstane nakonec pouze genom těch nejlépe připravených. Ale tak to nedopadlo, v testovacím prostředí zůstala zachována nečekané genetická diverzita,“ dodal.
Tento typ pokusů není zcela nový, v minulosti již k podobných závěrům došly i jiné týmy, jejich výzkumy však byly často podrobeny kritice z různých důvodů – například kvůli tomu, že prý vědci nenechali běžet „proces evoluce“ dostatečně dlouho. Tento poslední výzkum ovšem tyto pochybnosti podle autorů rozptýlil a ukázal, že nešlo o anomálie.
Jedním z klíčových principů je, jak efektivně organismy zacházejí s energií ve vztahu k tomu, jak rychlé jsou genetické mutace, které je ovlivňují. „Ti nejlépe připravení využívají energii efektivně, ale vykazují menší odolnost vůči mutacím, zatímco ti méně efektivní soupeři zůstávají na svých pozicích díky své větší odolnosti,“ uvedla Ivana Gudelj, další z členů týmu. „V případě nízkých rychlostí mutací přežijí jen ti nejsilnější, ale pokud to je jinak, toto pravidlo přestává platit a je možné zachovat velkou diverzitu.“
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Mikroorganismy ve stresu šetří síly a tlumí výrobu bílkovin, zjistili vědci
Vědci zkoumají "triky přírody" a odhalují, jak vznikají nová antibiotikaOnline diskuse
reakci nerozumím - 30. 3. 2011 - veronika jelinkovaChápu, špatně jsem se vyjádřila, a nerozvinula jsem to, pokládala jsem některé věci za zjevný fakt. Takže: jednak není možné absolutně beze zbytku pokládat prosté analogie mezi kulturní a normální prostředí, byť samozřejmě kulturní z toho základu vyvěrá, takže podobně i funguje. Takové analogie nejsou platné, ale spíše zavádějící. Ale chápu, je to lidské je používat. Já jsem se vyjádřila, jak jsem se vyjádřila, protože používáte stále stejný mechanismus - nejsilnější, nejschopnější, nej... - jedno, které nej použijete, ale právě o těchto nej evoluce není, a v tom jsou námitky proti Darwinovi (a jeho společenskokulturnímu pozadí). Ano, vidíme, že efektem evoluce (slovo "cíl" bych v případě evoluce určitě nepoužila) je určitá diverzita (nezanedbatelná), ale ani "nejdiverzitnější" prostředí není to pravé ořechové. A naopak, ani to nejprůměrnější, postrádající všechna obvyklá nej, není to ono. Takto lineárně nelze evoluci posuzovat. Pozorováním Země docházíme nezbytně k závěru, že tato darwinovská nej jsou projekcí. Chce to dlouhodobé pozorování v mnoha úrovních a v souvislostech, jinak se vždy - na nějaký čas (= jedna z úrovní) - jeví něco jako nejschopnější, či nejsilnější. Dalším důležitým principem, který nemůže při důkladném pozorování a znalostech obstát, a na kterém je darwinovská teze založena, je rozdělování Země (či příroda, chcete-li), či případně vesmíru, na živou a neživou. Takovou hranici je pochopitelně možno vytýčit, a může nám být při mnoha posuzováních velmi užitečná, ale ve skutečnosti neexistují důvody živé "přírody", které by byly odděleny od důvodů přírody neživé. Tento fakt Darwin pomíjí v zásadě, když principy evoluce hledá pouze v "živé" části přírody, a víceméně je přechází adaptací apod. Doufám, že Vám je nyní moje reakce srozumitelnější. |
