Jak moc je ekologické zemědělství šetrné k přírodě a krajině?
Nejdříve krátká terminologická vsuvka. V českých podmínkách se vžilo označení „ekologické zemědělství“, avšak ne vždy tomu tak bylo. Sama volba vhodného termínu byla výsledkem dlouhého hledání – od „alternativního zemědělství“ z počátku 90. let přes „organické“ z jejich poloviny až po současný název.
Ekologické zemědělství v ČR zdomácnělo docela dobře. Zatímco v roce 1990 hospodařily podle zásad ekologického zemědělství v ČR jen tři farmy, v roce 2015 to bylo již 4 200 podniků, a to na výměře zhruba 500 000 hektarů, což představuje přes 12 % z celkové výměry zemědělského půdního fondu ČR. Česká republika dnes patří mezi 20 zemí s největší výměrou půdy v ekologickém zemědělství (v rámci EU je devátá) a mezi deset zemí světa s nejvyšším podílem ploch v ekologickém zemědělství.
Bez chemie?
V první řadě je nutné upřesnit nepřesnou představu, že ekologické zemědělství se hospodaří bez chemie. Je sice pravda, že ekozemědělci v porovnání s konvenčním zemědělstvím používají výrazně méně chemických hnojiv a postřiků, přičemž je zakázána aplikace rychle rozpustných umělých hnojiv a rutinní aplikace naprosté většiny biocidů. Jsou nicméně povoleny některé přípravky za přesně stanovených podmínek.
Sem patří v první řadě sirnaté a měďnaté fungicidy. Za kontroverzní bývá považován relativně vysoký horní limit povoleného množství mědi na ekozemědělském statku. Ekozemědelec může podle platných směrnic aplikovat až 6 kg mědi na hektar ročně. Měď je ve stopové koncentraci pro živé organismy nesmírně důležitá, ale nepřiměřeně vysoký příjem mědi může vést ke vzniku závažných zdravotních problémů, jako je poškození jater a ledvin, nebo vznik anemie. Krom toho se měď v prostředí nerozkládá a tak vzniká riziko její akumalace v povrchových vrstvách půdy. Rizikem je i průsak mědi do podzemních vod.
Z těchto důvodů Evropská komise (EK) chtěla snížit povolené množství měďnatých přípravků v ekologickém zemědělství. EK však narazila na ostrý odpor organizace International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM). Podle ní pokud dojde k plošnému omezení měďnatých fungicidů, bude zásadně ohrožen rozvoj ekologického vinařství v Evropě. Tedy i v případě ekozemědělství může nastat situace, kdy hospodářské zájmy nejsou v souladu se zájmy přírody a je nutné hledat kompromisy.
Půda a voda
Omezené používaní syntetických hnojiv a postřiků v kombinaci s šetrnými pěstitelskými technologiemi, kontrolovaným dodržováním osevních postupů a jinými regulemi ekologického zemědělství mají velmi pozitivní vliv na prevenci půdní eroze. Svůj podíl na tom má i výsev vyššího procenta meziplodin a podsevů prodlužujících pokryvnost půdy v průběhu roku a menšího zastoupení širokořádkových kultur (např. kukuřice). Intenzivnější organické hnojení má taky pozitivní vlivy na půdu. Krom toho ekologické zemědělství zvyšuje biologickou aktivitu půdy, biomasu mikroorganismů v půdě, počet žížal a v neposlední řadě přispívá k lepší cirkulaci živin v půdě.
Jak již bylo psáno výše, ekologické zemědělství zakazuje používání pesticidů a lehce rozpustných minerálních hnojiv. Do podzemní i povrchové vody se tak dostává méně reziduí těchto látek. Konvenční zemědělství představuje nejdůležitější zdroj znečištění potoků, řek i podzemní vody dusíkem. Srovnávací studie ukázaly, že v ekologickém hospodaření jsou tzv. úniky dusíku podstatně nižší: na každý hektar až o 50 %. Tomu odpovídají výsledky dánské studie, podle které by se po přechodu celého státu na šetrné zemědělství toto znečištění snížilo asi na polovinu.
Ptáci, dravý hmyz a pavouci
Výsledkem dlouhodobého provozování ekologického zemědělství je i zvýšení biodiverzity. Rozsáhlá analýza 66 věděckých studií ukazuje, že na ekologicky obhospodařovaných plochách se vyskytuje průměrně o 30 % více druhů a o 50 % více jedinců.
Zvláště ptáci, dravý hmyz, pavouci, půdní organismy a polní flóra profitují z ekologického obhospodařování. Skřivan polní, typický druh otevřené kulturní krajiny, jehož výskyt byl silně omezen intenzifikací zemědělství, stejně jako dnes již vzácné čejky, koroptve a bramborníčci dosahují při ekologickém obhospodařování vyšší populační hustoty. Dále bylo zjištěno, že hmyzí škůdci jsou rozmanitější na ekologických farmách, nevyskytovala se zde ale vyšší hustota plevelů. Rozdíly v biodiverzitě lze vidět i na loukách. Bohatší jsou rovněž sousední pozemky, například meze, na kterých se vyskytuje více druhů kvetoucích rostlin a hmyzu.
Bio přes celou planetu
Hodně kontroverzním tématem u biopotravin je doprava. Zájem o produkty ekozemědělství v mnohých evropských zemích konstantně roste do té míry, že nabídka převyšuje nabídku. V důsledku toho se rozvíjí mezinárodní obchod s biopotravinami. V současné době je v České republice asi 500 výrobců biopotravin, avšak většina biopotravin se dováží z Německa, Rakouska, Itálie, Holandska a Belgie, ale také z Číny, Japonska nebo Turecka.
Dálkový transport není možné považovat ze přírodě prospěšnou aktivitu, na místě je tedy otázka či tenhle způsob distribuce biopotravin není kontraproduktivní z hlediska environmentálních benefitů ekozemědělství. Na tuto kontroverzi upozorňují i zástupci Soil Association (jedna z prvních evropských organizací sdružujících ekozemědělce). Ta měla ve stanovách už před desítkami let zakotveno, že ekoprodukty je třeba především zpracovávat v místě jejich vzniku. Ideální z pohledu ochrany životního prostředí je pak kombinace regionálního a ekologického přístupu – tedy výroba lokálních biopotravin. Vhodnou alternativou je i systém KPZ: komunitou podporované zemědělství. Biopotraviny z Číny jsou z tohoto pohledu nonsence.
Menší výnosy, více energie
Kritici ekozemědělství poukazují na problematičnost zavedení režimu ekozemědělství ve velkém, národním či dokonce globálním měřítku. Výnosy ekologického zemědělství se pohybují například u obilnin a brambor na úrovni 50 – 70 % výnosů konvenčních sedláků (jak uvádí Ročenka ekologického zemědělství 2013). Z toho podle kritiků ekologického zemědělství vyplývá, že na obdělávání půdy je potřeba o cca 1/3 energie více, než na konvenční produkci.
Jaké jsou protiargumenty zastánců ekozemědělství? V tzv. rozvinutých zemích se podle nich sníží nadprodukce, zmenší se negativní tlak na prostředí a zdraví populace, ušetří se konečné přírodní zdroje, zlepší se stav a údržba kulturní zemědělské krajiny a sníží se i závislost na fosilních palivech. V tzv. rozvojových zemích se pomocí ekologického zemědělství může naopak produkce zvýšit – sníží se náklady na nákup umělých hnojiv, pesticidů, GMO-osiv či techniky.
Dotace a jiné deformace
Současný vývoj zájmu o produkty ekologického zemědělství v rozvinutých zemích ovšem znamená, že toto zemědělství může podlehnout dalším stimulům intenzifikace – dotacím a možnosti exportu nadprodukce. „Je-li zájem o provozování ekologického zemědělství veden hlavně snahou získat dotace, pak to znamená výrazné ohrožení jeho perspektivy v případě redukce finanční podpory,“ píše ve své knize Hospodaření v krajině Zbyněk Ulčák.
Problém dotací v ekozemědělství je i zvýšená podpora pěstování specifických druhů tzv. tržních plodin, kterými jsou především řepka, slunečnice, kukuřice či rajčata. Dotace měly vliv i na jiný nešvar českého ekozemědělství. Domácí ekofarmy zaujímají skoro desetinu veškeré zemědělské půdy, ale podíl biopotravin na celkové spotřebě jídla je jen 0,75 procenta. Důvod českého paradoxu spočíval v chybně nastavených dotacích. Farmářům se vyplatilo produkovat na loukách jen "ekoseno". Tahle praxe se už mění, přibývá ekologických vinic, biomlékáren i biojatek.
Chov hospodářských zvířat a welfare
Zvířata, chovaná pro maso a mléko, nyní tvoří přibližně 20 % veškerého objemu pozemské fauny. Přítomnost hospodářských zvířat na rozsáhlých plochách země a jejich požadavky na krmení přispívají ke ztrátě biodiverzity. Podle údajů FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) jsou ohrožena i samotná hospodářská zvířata, přibližně jedné čtvrtině všech 8000 plemen hrozí vyhynutí.
Ekologické chovy kladou důraz na kvalitní životní podmínky zvířat – materiální i nemateriální. Jednou ze zásad je etické zacházení. V této souvislosti je potřebné zmínit pojem welfare zvířat neboli životní pohodu. Obsah pojmu welfare definuje koncepce tzv. pěti svobod: svoboda od hladu a žízně, svoboda od nepohodlí, svoboda od bolesti, zranění a onemocnění, svoboda od strachu a stresu, a svoboda projevit přirozené chování.
Uveďme si alespoň dva příklady, které dokládají, že welfare zvířat v podmínkách ekologického chovu je výrazně lepší než v konvenčních velkochovech. Například kuřata (brojleři) v ekologickém chovu rostou přirozenou rychlostí, minimální stáří před porážkou je 81 dní. V konvenčním chovu je to jen 42 dní. Ekobrojleři mají k dispozici kaliště, podestýlku a na 1 m2 připadá 10 kuřat a každé zvíře musí mít venkovní výběh 4 m2. Prasata na ekofarmách žijí ve vepřínech nebo venku. Na prase ve výkrmu o hmotnosti 85–110 kg připadá plocha 1,3 m2 a venkovní výběh 1 m2. Výběh musí umožňovat rytí v zemi a odpočinek. Welfare prasat v konvenčním chovu je oproti ekologickému chovu doslova tristní. Jsou ustájena nahusto – na roštové podlaze, v železobetonových kotcích bez možnosti pohybu na čerstvém vzduchu. Na prase ve výkrmu o živé hmotnosti 85–110 kg připadá plocha 0,65 m2. Nemají možnost rýt v zemi a bahnit se.
Dalším problémem konvenčního chovu jsou krmiva. Například sója pro česká prasata se pěstuje na jihoamerických plantážích, které postupně vytlačují původní pralesy a savany. Významné rozdíly se týkají i způsobu léčby v ekologických a konvenčních chovech. V ekozemědělství se upřednostňují přírodní přípravky rostlinného původu a homeopatika. Pouze v krajních případech se po doporučení veterináře přistupuje na alopatická veterinární léčiva nebo antibiotika. V Česku se antibiotiky v konvenčních chovech hospodářských zvířat zrovna nešetří. V roce 2010 se jich spotřebovalo více než sedmdesát tun. „Než aby zemědělci investovali do zlepšení zdraví a pohody zvířat, investují do léčiv. V podmínkách, ve kterých je chovají, ani nemají jinou možnost, jak je udržet ,naživu‘, než nadopovat léčivy,“ říká Jiří Holý z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv.
Bylo by však iluzí domnívat se, že welfare zvířat v ekologickém chovu je zcela ideální. Jako příklad můžeme uvést odstavení telat od krávy hned po narození, přičemž telata do věku 7 dnů můžou dokonce být v individuálním boxu. To je stresující jak pro tele, tak i pro jeho matku. Podobné je to i s porážkou zvířat. V ekologickém hospodaření platí stejná pravidla usmrcování jako v průmyslovém. Nějaké rozdíly oproti konvenčním jatkám tady přece jenom jsou. Podle směrnic českého svazu ekozemědělců PRO-BIO je třeba dopravovat zvířata na co nejkratší vzdálenosti (preference regionálních jatek) a před porážkou dopřát zvířatům dovezeným na jatka 1-2 hodiny klidu. Některé ekofarmy porážejí zvířata přímo na svém statku, což je určitě to nejlepší řešení.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama
