Jednání o klimatu: od Stockholmu přes Kjóto a Dauhá k Paříži

Neúspěchem skončila ekologická konference v Kodani. Státníci se pouze shodli na právně nezávazné dohodě o ochraně ovzduší

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Igor Zh. / Shutterstock

1972 - OSN svolala do Stockholmu první konferenci, která se věnovala ochraně životního prostředí v celosvětovém měřítku.

1979 - Problematika změn klimatu a vliv lidské činnosti na tyto změny byly tématem vědecké diskuze na první Světové konferenci o klimatu, která se konala v únoru 1979 v Ženevě.

1988 - Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) založily Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC), což je vědecký orgán zaměřený na výzkum změn klimatu a odhadnutí vlivu lidské činnosti na životní prostředí. V roce 2007 obdržel společně s bývalým americkým viceprezidentem Albertem Gorem Nobelovu cenu za mír za boj proti globálnímu oteplování.

1990 - IPCC vydal svou první zprávu, ve které varoval před vlivem lidské činnosti na globální oteplování.

1992 - Na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro, která do dějin vstoupila jako Summit Země, byla přijata Rámcová konvence OSN o změnách klimatu (UNFCCC) (v platnost vstoupila v roce 1994), která vyzvala země světa k dobrovolnému snižování emisí skleníkových plynů. Od roku 1995, kdy konferenci hostil Berlín, se konají pravidelné konference smluvních stran.

1997 - Zástupci 159 zemí se 11. prosince 1997 v japonském Kjótu dohodli na takzvaném Kjótském protokolu k UNFCCC, podle kterého měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990.

2005 - Kjótský protokol vstoupil v platnost poté, co ho v roce 2004 ratifikovalo Rusko.

2007 - Výstupem další klimatická konference OSN, která se konala na Bali, byla takzvaná cestovní mapa z Bali. Ta stanovila "jízdní řád" jednání, který měl vést k přijetí nástupce Kjótského protokolu.

2009 - Neúspěchem skončila další ekologická konference v Kodani. Státníci se pouze shodli na právně nezávazné dohodě o ochraně ovzduší. Text nestanovil žádné limity pro omezení vypouštění skleníkových plynů. Pro všechny země by ale mělo platit to, že růst teploty na planetě nemá překročit dva stupně ve srovnání s předindustriální érou. Podle dohody také rozvojové státy budou ročně dostávat na boj s klimatickými změnami finanční příspěvek v řádu desítek miliard dolarů, který by měl do roku 2020 vystoupat až na ročních 100 miliard dolarů.

2010 - Na další konferenci v mexickém Cancúnu byla schválena kompromisní dohoda o klimatu. Dohoda nechala otevřenou otázku prodloužení platnosti Kjótského protokolu a místo otázek omezení produkce skleníkových plynů se soustředila spíše na dílčí problémy a rámec pro vyjednávání. Její součástí bylo zřízení "zeleného fondu" pro rozvojové země.

2011 - Na konferenci v jihoafrickém Durbanu se delegáti dohodli na prodloužení Kjótského protokolu o nejméně pět let a na tom, že začnou pracovat na nové smlouvě o kontrole emisí skleníkových plynů. Po konferenci oznámila Kanada, že odstupuje od Kjótského protokolu. Rozhodnutí zdůvodnil tvrzením, že protokol, v jehož rámci Ottawě hrozily sankce ve výši asi 13,6 miliardy dolarů, "nefunguje".

2012 - Zlomem se stala konference o změnách klimatu v Dauhá, kde byla platnost Kjótského protokolu prodloužena do roku 2020. Cílem takzvaného Kjótského protokolu II je do tohoto roku snížit celosvětové emise skleníkových plynů nejméně o 18 procent v porovnání s rokem 1990.

2014 - IPCC ve své páté zprávě uvedl, že země se do roku 2100 oteplí o 0,3 až 4,8 stupně Celsia, hladina světového oceánu má vzrůst o 26 až 82 centimetrů. Klimatologové rovněž své dlouho očekávané zprávě zvýšili pravděpodobnost lidské odpovědnosti za změnu klimatu na 95 procent. Poslední odhad z roku 2007 hovořil o 90 procentech. Zásadní je podle zprávy především používání fosilních paliv, v jehož důsledku se do atmosféry dostává velké množství oxidu uhličitého a dalších plynů způsobujících oteplování planety.

2015 - Nová klimatická dohoda, která by měla vzejít z pařížské konference zvané COP 21, by měla nahradit Kjótský protokol, který se například na Čínu, Indii a další rozvíjející se země nevztahoval a nepodepsaly jej ani Spojené státy. Má mít výrazně širší dopad. Základním cílem je, že globální oteplování by nemělo překročit dva stupně Celsia oproti průměrné teplotě v předindustriální době.