K učení není potřeba mít mozek, ukazují lidem podle vědců medúzy

Medúzy čtyřhranek, mořských tvorů ze třídy spadající pod žahavce, mění své chování na základě předchozích zkušeností, ačkoliv nemají centrální mozek. To podle studie vědeckého týmu z univerzit v Německu a Dánsku ukazuje, že učení by mohlo být součástí základního fungování nervových buněk. Napsal o tom list The Guardian.

Čtyřhranky mají na rozdíl od lidí místo mozku jen shluky neuronů, které jsou spojovány s jejich smyslovým orgánem, takzvaným rhopaliem. Ten zpracovává vizuální podněty. Vědci, kteří studovali drobný druh čtyřhranky žijící v Karibském moři, zjistili, že tito živočichové jsou schopni se poučit z předchozích zkušeností v procesu zvaném asociativní učení, podobně jako když psi ruského lékaře Ivana Petroviče Pavlova začali slintat při zvuku zvonku.

Tyto schopnosti se dosud podařilo jednoznačně prokázat jenom u složitějších organismů, jako jsou měkkýši či obratlovci.

Výsledky studie zveřejněné v odborném časopise Current Biology ale nebyly příliš překvapivé, uvedli odborníci, protože schopnost učit se je klíčová pro přežití. Protože ale medúzy patří k jedněm z nejranějších vývojových větví, jejich zjištění naznačují, že asociativní učení je nedílnou součástí nervových buněk.

"K učení nepotřebujete mít vyvinutý mozek," uvedl člen výzkumného týmu Jan Bielecki z univerzity v německém Kielu. Spolu s kolegy z dánských univerzit Bielecki studoval chování čtyřhranek trojitých v nádrži s různými vzory.

Dvanáct medúz umístili do nádrže s šedobílými pruhy, sedm do černobíle pruhované nádrže a osm do nádrže s čistě šedými stěnami. Zjistili pak, že medúzy umístěné v nádržích s černobílými pruhy, které jim patrně připomínaly kořeny mangrovů v jejich přirozeném prostředí, nikdy nenarazily do stěn - na rozdíl od svých kolegyň, zejména těch v nádrži bez vzorů.

Po zhruba osmi minutách se ale do stěn naučily nenarážet i čtyřhranky v nádrži se šedobílými pruhy, přičemž živočichové zvětšili svou vzdálenost od stěn o přibližně 50 procent.

V jedné sérii experimentů vědci čtyřhranky rozřezali, aby izolovali rhopalia a související neurony. Když tým těmto strukturám ukázal pohybující se šedé pruhy, nezaznamenal žádnou odezvu. V případě, že ale spojil pruhy s elektrickým impulsem napodobujícím srážku, systém následně na samotný vzor reagoval vysláním signálu k plavání - podobně, jako kdyby se překážce chtěl vyhnout.

Tato zjištění ukazují, že se centrum učení u těchto žahavců nachází v rhopaliu, uvádí vědci. "Podporuje také domněnku, že učit se může jen velmi málo buněk, možná dokonce jen jedna," dodal Bielecki.

---

reklama

---