Kaloňům na Mauriciu hrozí vybití kvůli mangových sadům. Nezachrání je už asi ani pravda

Vymření druhu, endemitního a takříkajíc v přímém přenosu a se schválením orgánů ochrany přírody, to se jen tak někomu nepovede. Kaloni mauricijští to pochybné privilegium nejspíš mít budou. I když jsou druhem chráněným mezinárodními konvencemi, místní se jich prostě chtějí definitivně zbavit. Píše o tom Conversation.

Kaloni mauricijskému (Pteropus niger) se pro jeho zrzavé vybarvení srsti a typickou siluetu hlavy přezdívá Létající liška. Svým výskytem je ostře vázaný na ostrovy Mauritius a La Réunion, potravou pak na sladké ovocné plody. Jeho ekologický význam spočívá mimo jiné v tom, že je významným opylovačem několika stovek rostlin. Hlavně pak těch, na nichž sám nachází výživu. Nikomu z ostrovů tahle libůstka přerostlého netopýra nevadila, do doby, než se na Mauriciu začalo ve velkém pěstovat mango a liči. Pak začaly zájmy pěstitelů ovoce a kaloňů ostře kolidovat.

Kaloni si totiž na pěstovaném ovoci umí pochutnat, je to jejich přirozenost. Přirozeností hospodářů bylo stěžovat si svým poslancům. Výsledkem byla povolená „regulace početnosti“ kaloňů. Poprvé v roce 2015, kdy bylo nejrůznějšími prostředky vybito kolem 30 000 jedinců. Další schválené vybíjení následovalo v sezónách 2016, 2018, 2019. I ta stály životy desítek tisíc kaloňů. Přesné počty se těžko odhadují, protože ona regulace početnosti probíhá vždy poněkud živelně. A momentálně je v jednání povolení další taková regulace, pro rok 2021. Má to ovšem háček. Kaloni už skoro došli.

Předchozí vybíjení totiž silně zregulovalo jejich početnost, momentálně se jich nedá na celém Mauriciu napočítat víc než 80 000. Efekt regulace jejich početnosti měl zásadní ničivý dopad na jejich populaci, které jinde na světě neexistuje, ale zanedbatelný efekt pro ochranu plantáží ovocných stromů. Jak upozorňuje Alexandra Zimmermannová z univerzity v Oxfordu, je to dané tím, že kaloni nikdy významně nepřispívali k hospodářským škodám v sadech, plantáže nikdy cíleně nevyhledávali. Na pěstovaném ovoci si pochutnávali především ptáci, vesměs importované a nepůvodní druhy.

Kaloň jako ideální obětní beránek

Kaloni v tom prostě byli nevinně. Proto je prý třeba zpochybnit jak záměr na schválení další regulace jejich početnosti o 10 %, protože nemá solidní opodstatnění. A navíc je do značné míry popřením mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti, kterou Mauricius podepsal v roce 1992 mezi prvními. Od té doby tu už dokázali vyhubit dva další druhy netopýrů, zredukovat rozlohu původního teritoria kaloňů na 4 % a většinu jich vybít. I když jsou v případě škod na ovocných plantáží prakticky zproštěni viny, nikoho to tu nezajímá.

„Kaloň mauricijský je pro všechny prostě ideálním obětním beránkem,“ dodává Zimmermannová. Kaloni se nepohybují tak často v sadech, jako spíše na okraji zemědělských usedlostí a dvorech domácností. Kde se slétnou ve větších počtech, dělají hluk a nepořádek. „Což k jejich popularitě mezi místními lidmi rozhodně nepřispívá,“ dodává Zimmermannová. Ovocné stromy před škůdci mohou ochránit sítě, jak bylo na Mauriciu několikrát prezentováno. K realizaci ochranných opatření se tu ale nikdo nemá. Je to nákladné, a většina farmářů si stejně raději zchladí žáhu při vybíjení kaloňů.

„Veřejný názor je vůči kaloňům hluboce vyhraněný a je základní bariérou v procesu nápravy celého stavu. Pomáhá k eskalaci napětí mezi farmáři, veřejností, ochránci přírody a vládou,“ uzavírá Zimmermannová. Konflikt mezi kaloni a lidmi tu nemá uspokojivé řešení, protože místní je zatím nemají potřebu hledat. Vypadá to, že se chtějí svých kaloňů zbavit pokud možno nadobro a co nejdříve.

---

reklama

---