Kolébkou biologické rozmanitosti hmyzožravců v Africe je Etiopská vysočina

Vědci se zaměřili na bělozubky, drobné hmyzožravce, kterých je popsáno více než 220 druhů, což z nich činí druhově nejbohatší rod savců na světě. Na obrázku je Crocidura olivieri, jedna z největších bělozubek, která může vážit až 65 g, což je až 5× více než naše největší bělozubka tmavá (Crocidrura russula), která do České republiky připutovala relativně nedávno.

Zdroj | ÚBO AV ČR

Biologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a brněnské Masarykovy univerzity spolu s kolegy z dalších zemí zkoumali pásmo východoafrických hor, které je známé unikátními ekologickými vlastnostmi a biologickou rozmanitostí. Rozprostírá se od Saúdské Arábie a Jemenu po Mosambik a Zimbabwe, největší část tohoto pásma tvoří Etiopská vysočina, která je od geograficky nejbližších hor oddělena nížinnou pánví jezera Turkana, dnes suchými polopouštěmi.

Vědci se zaměřili na bělozubky, drobné hmyzožravce, kterých je popsáno více než 220 druhů, což z nich činí druhově nejbohatší rod savců na světě. Polovina z těchto druhů je rozšířena v Africe. Badatelé shromáždili genetická data z 511 vzorků bělozubek z celého Východoafrického horského pásma. Jde o nejrozsáhlejší datový soubor o afrických hmyzožravcích vůbec.

"Na základě genomických analýz jsme odhalili šest odlišných evolučních skupin. Pět z nich se nacházelo v Etiopské vysočině, což znamená, že právě zde došlo k prvotnímu rozrůznění bělozubek. Odtud se následně během dvou migračních vln rozšířily do dalších míst v Africe," uvedl za výzkumníky Josef Bryja. "Analýzy rovněž odhalily několik nových druhů v etiopských horách, v Keni a Ugandě. Některé z nich patří se svými méně než pěti centimetry a hmotností tři gramy k nejmenším savcům vůbec," doplnil Bryja.

Výsledky podle výzkumníků objasňují, jak geomorfologie a klimatické změny působily na šíření a rozrůznění těchto drobných savců. "Ochlazení klimatu vedlo k tomu, že se horské lesy rozšiřovaly z vyšších nadmořských výšek do nížin a umožnily spojení mezi horskými masivy, které byly do té doby odděleny suchými ekosystémy typu pouští. Na bělozubkách a jejich příbuzenských vztazích tak můžeme pozorovat, že druhy žijící v horách mohly sestoupit do nižších nadmořských výšek a rovněž byly schopné překonat rozsáhlé oblasti, které jsou pro ně dnes neobyvatelné," uvedla doktorandka na Masarykově univerzitě a první autorka studie Malahat Dianat.

Vědci také navrhli sjednocení několika druhů bělozubek, které se od sebe v podstatě geneticky neliší. "To nám nyní umožní lepší zhodnocení úrovně biologické rozmanitosti v jednotlivých oblastech subsaharské Afriky. Navíc řada druhů hmyzožravců může hostit nebezpečné patogeny, takže získaná data mohou mít význam i pro následné epidemiologické výzkumy," uvedl Bryja.

Etiopie leží z 15 procent nad hranicí 2000 metrů nad mořem, Etiopská vysočina je navíc izolovaná od ostatních hor. Díky tomu tam žije mnoho rostlin a živočichů, kteří se nevyskytují nikde jinde.