Martin Bursík získal prestižní Cenu Josefa Vavrouška

Cenu Josefa Vavrouška, kterou každý rok uděluje Nadace Partnertsví a Nadace Charty 77, získali Martin Bursík a Pavel Šremer. Podle organizátorů jí dostali za konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj.

Martin Bursík byl na Cenu Josefa Vavrouška v posledních letech nominován opakovaně. Zatímco většina kandidátů obdržela jednu nominaci, Bursíka nezávisle na sobě nominovalo hned třináct lidí. Cenu Josefa Vavrouška obdržel bývalý ministr životního prostředí za formulování a obhajování moderní politiky ochrany životního prostředí, prosazování energetických úspor a rozvoj obnovitelných zdrojů energie v České republice.

„Bursíkem vyjednaná podpora Zelené úsporám nastartovala nebývalý zájem domácností o úspory energie, pomohla prolomit nedůvěru veřejnosti k těmto opatřením a v neposlední řadě přinesla i oživení našemu stavebnictví v době krize,“ uvádí ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata.

Druhým oceněným je Pavel Šremer - biolog, bývalý poradce prezidenta Václava Havla pro životní prostředí a blízký spolupracovník Josefa Vavrouška. Oceněný byl za celoživotní práci v ochraně přírody a krajiny a za prosazování principů udržitelného rozvoje.

Letos se sešly návrhy na dvacet kandidátů z devíti krajů. „Vedle geologa nebo lesnického experta se sešlo také několik nominací na zástupce státní správy. Nechyběli mezi nimi ani pedagogové, sochař nebo aktivní 70letý zahradník,“ prozradil koordinátor Ceny Zbyšek Podhrázský z Nadace Partnerství.

Cena Josefa Vavrouška nese jméno předního českého ekologa, který tragicky zahynul 19. března 1995. „Získat Cenu Josefa Vavrouška je stejně tak prestižní jako obdržet Cenu Jaroslava Seiferta nebo Cenu Františka Kriegla,“ říká předseda správní rady Nadace Charty 77 František Janouch.

Na Cenu Josefa Vavrouška, která se uděluje od roku 1996, může nominovat jakýkoli občan nejen České, ale i Slovenské republiky. Vítěze každoročně vybírá jedenáctičlenná porota složená z odborníků, veřejně činných osobností a zástupců obou nadací. V minulosti cenu obdrželi například Erazim Kohák, Hana Librová, Ivan Dejmal, Ivan Rynda nebo Jan Bouchal.

Martin Bursík: Vracíme se znovu k roku 89

Ekolist: Cítíte udělení Ceny Josefa Vavrouška, kterou jste dostal krom jiného i za rozvoj obnovitelných zdrojů v České republice, jako určité zadostiučinění? Přeci jen ve veřejné debatě existuje určitá zkratka, že Bursík rovná se problém s fotovoltaikou.

Martin Bursík: Pro mne je ta cena o daleko obecnějších hodnotách. Odkaz Josefa Vavrouška je pro mne v tom, že prosazoval hodnoty, které jsem s ním vždycky sdílel. To je princip udržitelného rozvoje a života pokorný k planetě, kterou si jen půjčujeme a máme ji předat budoucím generacím v tom nejlepším stavu. Vedle toho můžeme sledovat rostoucí sobectví a slepou víru v trh a bezohlednost.

Mám trochu pocit, že se zase vracíme k období krátce pro roce 89, kdy jsme se rozhodovali, jakou cestou se dáme a ochrana životního prostředí dostala své výrazné místo. Mezi tím korporace a ekonomické zájmy získaly silný vliv na politiku a ochrana životního prostředí je tím, kdo v této soutěži prohrává. Ministerstvo životního prostředí je systematicky destruováno, schopní lidé sami odcházejí nebo jsou propuštěni. Sleduji kauzy, kdy jsou činěna nekvalifikovaná rozhodnutí na úkor životního prostředí a krajiny. I legislativa se přijímá taková, která vyhovuje velkým korporacím, ale nechrání veřejný zájem. Takže já tu cenu beru jako velké ocenění, protože jsem měl velmi silný vztah s Josefem, se kterým jsem sdílel hodnotový systém. Ale zároveň to beru jako veliký závazek a motivaci, abych ještě silněji a s větším elánem pracoval do konce života pro životní prostředí.

Loni, zrovna při udílení cen Josefa Vavrouška, jsem prošel takovým obdobím, kdy jsem byl na kapačkách a nevěděl jsem, co bude a měl jsem čas hodně přemýšlet. Takovéto momenty, kdy se člověk zastaví a zase přehodnotí o co v životě jde a co má význam, do čeho se pustí, mě jenom utvrdily v tom, že to co dělám je správné, a že je potřebné v tom pokračovat. A fotovoltaika je téma, které se mnou v podstatě vůbec nesouvisí. Je to určitá havárie, ke které došlo. Odpovědnost za to, že nedošlo včas k opravě zákona, má ministerstvo průmyslu z období Fischerovy vlády, novela zákona byla včas připravena, ale rok úřady nekonaly. Kvůli tomu došlo k poškození dobrého jména obnovitelných zdrojů. Vítězem celého manévru se stal ČEZ, který je největším investorem do fotovoltaiky, takže si můžeme lehce spočítat, že se tak nestalo náhodou.

Ale myslím si, že od té doby se pozice obnovitelných zdrojů zlepšuje. Lidé vidí, že jsou to technologie, které jsou reálné a které dokáží vyrábět ekologickou, čistotu elektřinu, jsou rok od roku levnější a dokáží vytvářet nová zaměstnanecká místa v regionech. Jsem absolutně přesvědčen, že dnešní koncept energetiky, opřený o velké centrální zdroje ničící životní prostředí, v případě spalování uhlí, nebo vytváření rizika, v případě jaderných zdrojů, je u konce. Naopak 80 % investic v Evropě jde do obnovitelných zdrojů a zbylých 20 % do zemního plynu, který bude hrát roli přechodového mostu na cestě k bezuhlíkové ekonomice. Vývoj dává za pravdu nám, kteří dlouhodobě prosazujeme úspory a obnovitelné zdroje.

Ekolist: Může být tedy Cena Josefa Vavrouška motivací pro návrat do politiky?

Já už jsem se k návratu rozhodl, ačkoli se ani o návratu mluvit nedá, protože jsem stále členem Strany zelených a politiku jsem nikdy neopustil. Plánuji, že po volbách budu kandidovat na předsedu strany, to ale bude až po volbách, ve kterých naopak pomůžu Ondřeji Liškovi a dalším, kteří kandidují. Teprve poté přijde etapa, kdy bude aktuální o tom mluvit více, abych posílil pozici Strany zelených a pomohl jí k návratu do parlamentní politiky. To vidím jako potřebné, je potřebné zastavit bezohlednost vůči životnímu prostředí a ignorování základních principů našeho života s přírodou. Vidím, že v politice není nikdo, kdo by se o to pokoušel, a to je pro mě smutné zjištění.

---

reklama

---