https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/maso-z-pralesa-je-pro-mistni-levnou-i-prestizni-zalezitosti
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Maso z pralesa je pro místní levnou i prestižní záležitostí

6.8.2015 01:23 | PRAHA (Ekolist.cz)
Celkem 48 % dotázaných připustilo, že zaznamenali přítomnost bushmeatu na různých tržištích, a 38 % pak doznalo, že maso z pralesa už konzumovali. Autoři upozorňují, že dotázaní nebyli vždy ve svých odpovědích zcela upřímní, a že uvedená čísla budou pravděpodobně mnohem vyšší. Ilustrační obrázek
Celkem 48 % dotázaných připustilo, že zaznamenali přítomnost bushmeatu na různých tržištích, a 38 % pak doznalo, že maso z pralesa už konzumovali. Autoři upozorňují, že dotázaní nebyli vždy ve svých odpovědích zcela upřímní, a že uvedená čísla budou pravděpodobně mnohem vyšší. Ilustrační obrázek
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Průzkum trendů konzumace bushmeatu v Tanzanii potvrdil, že hlavním důvodem proč místní lidé sáhnou po mase z pralesa, je jeho nízká cena a snadná dostupnost. Ulovená divočina ale není konzumována jen chudými a hladovějícími. Naopak v řadě komunit je tato potrava výsadou lidí bohatých, a jeho konzumace je považována za otázku osobní prestiže.
 

Fenomén bushmeat, neboli lovu divokých zvířat pro maso, je jedním ze zásadních problémů ochrany přírody. Ještě donedávna tato praxe splývala s klasickým pytláctvím, a nebyla považována za příliš vážnou příčinu úbytku druhů. Teprve v devadesátých letech začali zoologové a správci národních parků rozlišovat, která zvířata jsou nelegálně lovena pro trofej, a z jakých se stává laciný zdroj dostupných živočišných bílkovin.

Pojem trofejního pytláctví a prodej bushmeatu se přitom stále překrývá: lebka či vysušené tlapy gorilího samce lze právě tak dobře zpeněžit, jako zbytek masa sníst. A k prodeji obou položek dochází nejčastěji na černém trhu. Jen zákazníci se trochu liší. I když to také není úplně pravda, jak dokládá rozsáhlý průzkum z Tanzanie.

Pro miliony lidí v Africe, Jižní Americe či Asii představuje "maso z pralesa" často jediný zdroj živočišných bílkovin. Morální dilema o ohrožených druzích hladovějící lidé, kteří musí živit své potomky, většinou dlouho neřeší. Ulovit opici, antilopu nebo vzácného papouška znamená nasytit rodinu. Jenže ani problematika bushmeatu není černobílá.

Když se v rámci rozsáhlého monitorovacího projektu vydali zástupci mezinárodního týmu vědců do tanzanského severského regionu Tarangire-Manyara (TME), předpokládali, že zde situace bude jiná než na jihu země. Žije zde totiž početná masajská komunita, která se živí pastevectvím a zemědělstvím. A bushmeat je obvykle spojován spíše s regiony, kde mají místní jen omezenou možnost přístupu k domácím zvířatům, kozám, drůbeži nebo hovězímu.

Výzkumníci dále hypotetizovali, že konzumace bushmeatu se pravděpodobně bude lišit mezi Masaji a ne-masajskými komunitami, a obecně bude odpovídat stávající dostupnosti jiných živočišných bílkovin. Mýlili se. První sérii anketního průzkumu zahájili v roce 2013, před tím, než tanzanská vláda odstartovala rozsáhlou vzdělávací kampaň proti pytláctví. Tazatelé navštěvovali jednotlivé domácnosti ve vesnicích, a vyptávali se na stravovací návyky. Celkem 48 % dotázaných připustilo, že zaznamenali přítomnost bushmeatu na různých tržištích, a 38 % pak doznalo, že maso z pralesa už konzumovali. O rok později, po ukončení vládní proti-pytlácké kampaně celý průzkum opakovali. S podobným výsledkem: 41 % respondentů přítomnost masa na tržištích nadále zaznamenává, 33 % je stále konzumuje.

Autoři upozorňují, že dotázaní nebyli vždy ve svých odpovědích zcela upřímní, a že uvedená čísla budou pravděpodobně mnohem vyšší. K jakým závěrům ještě dospěli?

Kromě poznání, že v regionu TME rozhodně není konzumace bushmeatu neobvyklá, to byla celá série údajů o preferencích konzumentů. „V kontrastu s tím, co jsme si o pasteveckých komunitách Masajů mysleli, často sami přiznávají konzumaci bushmeatu, pro který se do lesa vydávají," říká Christian Kiffner, hlavní autor studie. „Mezi Masaji a ne-masajskými etniky (v rozmezí let 2013-2014), velikostí jejich domácnosti, úrovní vzdělání dotázaných, vlastnictvím či absencí domácího zvířectva nebyl prokázán rozdíl ve spotřebě bushmeatu.“

Pravděpodobné důvody? Kiffner spolu s kolegy soudí, že na vině může být u Masajů z regionu TME například domácí chov drůbeže. „U jiných masajských komunit to není obvyklé, a možná se tam nevytváří taková vazba jako u tradičních pastevců.“ A Masajové? Připouští, že lov bushmeatu je otázkou nabízené příležitosti, kterou je prostě škoda nevyužít. Přiznávají, že pro řadu z nich je to otázkou prestiže a určitého pozvednutí společenského statusu. A navíc i maso z pralesa koupené na trhu vyjde zhruba na polovici ceny.


reklama

 
Další informace |
Více informací na Mongabay.com.
Radomír Dohnal

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist