Medvědi grizlly jsou leniví stejně jako lidé. Krajinou se loudají
Součástí studie byli medvědi žijící v zajetí i ve volné přírodě, speciální běžecký trenažér, nakrájená jablka a GPS přijímače a její výsledky rozšířily naše chápání toho, jak přirozený instinkt šetřit energii utváří chování všech živočichů, včetně člověka. Zjištění také pomáhají vysvětlit, proč se v divočině tak často protínají cesty medvědů a lidí a slouží i jako užitečná připomínka, jak si pobyt v přírodě naplánovat s ohledem na bezpečí všech zúčastněných.
Ve studii nedávno zveřejněné v odborném časopise Journal of Experimental Biology se biologové z medvědího střediska univerzity v americkém státě Washington rozhodli zjistit, kolik energie přesně grizzlyové spotřebují při různých druzích pohybu a jak taková zjištění mohou ovlivnit chování v jejich každodenním životě.
Biologové pro začátek postavili bytelnou konstrukci okolo běžeckého trenažéru původně určeného pro koně. Po úpravách se pás mohl naklonit nahoru nebo dolů až o 20 procent a zvládnout medvědí velikost a váhu. Následně naučili místních devět medvědích samců a samiček - z velké části narozených v zajetí - aby na pás vylezli a dali se na pochod, zatímco za odměnu jim dávali kousky párků či jablek. "Grizzlye jídlo velmi motivuje," říká vedoucí studie Anthony Carnaham.
Vědci poměřili rozdíly ve složení vzduchu v konstrukci a zjistili, že tak můžou určit, kolik energie medvěd vynaloží při různých rychlostech a při cestě z kopce nebo do kopce. (Kvůli obavám o jejich bezpečnost se medvědi na běžeckých pásech nikdy nerozběhli.) Díky tomu vědci zjistili, že pro medvědy je z fyziologického hlediska nejefektivnější kráčet rychlostí okolo 4,1 kilometru za hodinu - v takovém tempu spotřebují nejméně kyslíku.
A konečně vědci shromáždili dostupné informace o pohybu divokých medvědů, mimo jiné pomocí GPS statistik o pohybu grizzlyů z Yellowstonského národního parku, a porovnali je s předchozími studiemi pohybu lidí a dalších zvířat po volné krajině.
Při srovnání dat vědci zjistili, že divocí medvědi jsou podobně jako lidé podle všeho stvořeni k lenošení. Výzkumníci očekávali, že se medvědi pohybují tou nejefektivnější rychlostí, kdykoliv to jen jde, uvádí Carnahan. Ve skutečnosti se po Yellowstonském parku toulají fyziologicky neefektivní a loudavou průměrnou rychlostí 2,2 kilometru za hodinu.
Medvědi si také vždy vybírali co nejméně prudký svah, i když to znamenalo, že bude delší. "Chodili hodně po vrstevnici," uvádí Carnahan. Preferované stezky se tak podobaly těm, které při pohybu v divočině volí lidé.
Je třeba připomenout, že grizzlyové se podobně jako jiní medvědi mohou náhle pohnout s dechberoucí rychlostí a zuřivostí - když se jim chce, zdůrazňuje Carnahan. "Viděl jsem medvěda přeběhnout přes horskou louku za šest nebo sedm minut, zatímco mně ji trvalo přejít celé odpoledne," podotýká.
Jiné výzkumy naznačují, že lidé jako druh mají sklony k lenivosti a jsou naprogramovaní tak, aby se vyhýbali aktivitě. Ve všeříkající neurologické studii z roku 2018 například záznam mozkové aktivity ukázal, že dobrovolníky mnohem více přitahovaly fotografie lidí na židlích či v houpacích sítích, než lidí v pohybu.
Vrozená preference nehýbat pro nás byla podle všeho kdysi dávno užitečná - v dobách, kdy lov a sběr vyžadovaly na rozdíl od odpočinku ve stínu stromů hodně úsilí a mnoho kalorií. Příliš malá aktivita nám však dnes, když je všude jídla dostatek, působí problémy. Jak moc zálibu v lenošení sdílíme s ostatními živočišnými druhy, však nebylo jasné.
Studie také netvrdí, že se lidé na vycházkách v přírodě loudají a drží se rovin, ale dokládá, že vybírání náročnějších stezek vyžaduje určité fyzické i psychické úsilí. A v neposlední řadě připomíná, že divočinu sdílíme s velkými predátory, kteří stojí na vrcholu potravního řetězce a kteří si mohou vybrat stejnou stezku jako my.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (18)
Karel Zvářal
28.4.2021 07:26Zbyněk Šeděnka
28.4.2021 09:42 Reaguje na Karel ZvářalPavel Hanzl
28.4.2021 11:05 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
28.4.2021 14:55 Reaguje na Pavel HanzlJiří Daneš
28.4.2021 20:40 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
28.4.2021 20:55 Reaguje na Jiří DanešZbyněk Šeděnka
28.4.2021 21:34 Reaguje na Karel ZvářalNa svahu bača pase ovce. Pod svahem zastaví poslední model BMW, z auta vystoupí chlápek v obleku o Armagniho, přijde za bačou a říká:" Bačo, když Vám řeknu, kolik máte ovcí, dáte mi jednu?"
Bača říká že jo.
Chlápek sejde k autu,m vytáhne noteboook, napojí na něj anténu a připojí se na satelit. Ten naskenuje dotyčnou stráň s ovcemi, sken převede do počítače. Tam informaci zpracuje složitý program. Pak chlápek k počítači připojí tiskárnu a vytiskne dvacetistránkový dokument. S tím přijde za bačou, podívá se na poslední stránku a říká:" Bačo, máte 324 ovcí." Bače souhlasí a vyzve jej, aby si vzal tu jednu ovci. Chlápek vezme jedno zvíře, cpe je do kufru auta, když za ním přijde bača a říká:" Když uhádnu, jaké máte povolání, vrátíte mi tu ovci?"
Chlápek souhlasí.
Bača říká:" Vy jste poradce."
Když chlápek vyvalí údicem oči, bača pokračuje:"Přijel jste a nabídl jste mi službu, kterou nepotřebuji. Pak jste mi řekl informaci, kterou už dávno vím a navíc tomu houby rozumíte, protože si do auta cpete mého psa."
Karel Zvářal
29.4.2021 07:18 Reaguje na Zbyněk ŠeděnkaZbyněk Šeděnka
28.4.2021 09:44Pavel Hanzl
28.4.2021 11:07 Reaguje na Zbyněk ŠeděnkaZbyněk Šeděnka
28.4.2021 11:47 Reaguje na Pavel HanzlJarka O.
28.4.2021 10:08Karel Zvářal
28.4.2021 19:31Zbyněk Šeděnka
28.4.2021 20:02 Reaguje na Karel ZvářalJarka O.
29.4.2021 10:29Břetislav Machaček
30.4.2021 09:39je nasycen a nemusí se za potravou někam honit. I člověk se naučil tvořit
zásoby v době hojnosti, aby se v době nouze nemusel honit za potravou.
Stejně tak i šelmy jdou cestou nejmenší námahy a než lovit zdravou kořist,
tak se spokojí s uhynulými kusy, silou uloupí kořist jinému, vyplení
ohrady s dobytkem, úly a nebude se honit za zvěří a nebo hledat brtě
zdivočelých včel. V místech s dostatkem potravy se tak ani moc netoulá
a drží se blízko jejího zdroje. Tento "objev" mi připomíná Neználka,
který zjistil to, co už jiní dávno věděli. Je vidět, že takovou "vědou"
se dá i uživit, pokud je ji někdo ochoten sponzorovat. Bohužel takových vědců a výzkumných programů máme dost i zde a zcela k ničemu, nebo pouze
k tomu, abychom se dozvěděli to, co už věděli naši předci a bez titulů.