Na bílkoviny bohatá řasa spirulina může zajistit výživu pro Afriku

O sladkovodní sinici spirulině se hovoří jako o potravině, která je v přírodě nejbohatší po mateřském mléku. Cyanobacteria, pojmenovaná modrá řasa, se stává součástí jídelníčku zbohatlíků, ale mohla by pomoci v řešení problémů s podvýživou v Africe. Spirulina existuje už 3,5 miliardy let, ale teprve v 60. letech ji objevil belgický botanik Jean Léonard. Nebylo mu jasné, proč je na tom jeden kmen žijící u Čadského jezera lépe než kmeny jiné. Pak zjistil, že ti, jimž se daří, pojídají spirulinu, která volně roste ve vodách jezera.

V roce 1974 OSN spirulinu označila za potravinu budoucnosti. Spirulina je totiž jakýmsi koncentrátem proteinů (65 procent), železa, betakarotenu a vitaminů skupiny B, E a K. Podle jednoho z jejích propagátorů, doktora Jeana Dupira jde o superpotravinu, i když její příznivé účinky na lidské zdraví nejsou prozatím vědecky prokázány.

V západních zemích ji mají v oblibě vegetariáni a sportovci. Prodává se v podobě pilulek určených k polykání nebo ve formě malých sušených zrnek, která se mohou sypat na salát nebo do džusů. Doporučuje se jedna kávová lžička denně. Měsíční dávka stojí v západních zemích kolem 15 eur (asi 400 Kč).

"Není to žádný lék ani zázračný prostředek, je to ale potravina bohatá na proteiny a antioxidanty. Díky obsahu chlorofylu má detoxikační účinek a díky fykokyaninu také účinek protizánětlivý," vysvětlují Nicole a Olivier Charmontovi ve svém teplém skleníku na jihu Francie, kde produkují toto "zelené zlato" v nádržích.

Spirulina volně roste v mírně slaných jezerech v tropických zemích. Je tedy snadné vytvořit pro ni přirozené prostředí v nádrži, protože jí stačí teplo a světlo. Největšími producenty spiruliny jsou Čína a Kalifornie. Sinice se tam vyrábějí průmyslově a suší se za vysoké teploty, která může zhoršit její vlastnosti.

Každoročně se jich vyprodukuje na 5000 tun, jezera v Čadu přitom dodávají asi 400 tun ročně. Ve Francii produkuje už deset let spirulinu stovka malých výrobců. Jde o unikátní projekt, který se pozvolna šíří do Španělska a do Itálie a zajímá rozvojové země, kde by se sinice mohla stát zbraní v boji proti chronické podvýživě. Švýcarská nevládní organizace Antenna Technologies převzala technické vybavení z Francie a založila farmy v Kambodži, Laosu, Togu a v Mali.

Rozvoj produkce v širším měřítku - zatím je na africkém kontinentu jen padesátka farem - naráží na dva problémy. Především jde o to, aby lidé spirulinu přijali jako součást stravy. Sinice zelené barvy křupe v zubech a ne každému se líbí, zvláště kvůli svému zápachu. Spirulinu nepodpořily ani velké organizace jako je Dětský fond OSN (UNICEF), který dává přednost energetické pastě Plumpy'Nut na bázi arašídů, kterou vyrábí francouzský koncern Nutriset.

Mnohé firmy v poslední době proto sázejí na potravinové výrobky, v nichž by se spirulina takříkajíc "ztrácela", takže by se dala jíst bez odporu. Někteří doufají, že se sinice stane součástí běžné výživy, jako tomu bylo například u stévie, paraguayské rostliny používané jako nízkokalorické sladidlo.

Již nyní existuje nápoj na bázi spiruliny s názvem Springwave. V Togu se farma pěstující spirulinu ekologickým způsobem snaží vyrábět zmrzlinu či ananasové džusy se spirulinou. Jiné začínající podniky vyrábějí čokoládové tyčinky se spirulinou (The Algae Factory), nebo jogurtovače (Alg&You) na výrobu spiruliny přímo doma v kuchyni.

---

reklama

---