NASA: Japonské tsunami odlomilo kus ledového příkrovu Antarktidy
Text odborného článku publikoval časopis Journal of Glaciology. Právě značná vzdálenost je jedním z faktorů, který vědce překvapil. Druhům je, že vzdutí vody u ledového příkrovu bylo zřejmě jen poměrně malé – kolem 30 centimetrů. Na místo dorazilo až 18 hodin po zemětřesení. Přesto mělo dostatečně velkou sílu, aby ledové kry odlomilo. Jejich celkovou plochu vědci srovnávají zhruba s dvojnásobkem rozlohy Manhattanu. Podle historických záznamů se tento kus ledu nepohnul velmi dlouho: nejméně 46 let.
Snímek odhalil odlomený led
Ač tento efekt možná není pro mnohé překvapivý, experti jsou z nadšeni: je to vůbec poprvé, co se podařilo zdokumentovat efekt tsunami na ledové příkrovy. Důkaz ovšem nepřišel náhodou – když tsunami udeřilo, vědci okamžitě začali pracovat s hypotézou, že by se něco podobného mohlo stát a začali studovat satelitní snímky oblastí, které by mohly být zasaženy.
Když vlna opravdu dorazila, pořídili série dalších snímků a začali poté záběry porovnávat – a opravdu „zahlédli“ nové odlomený ledovec.
„Okamžitě jsme věděli, že jde o jednu z největších událostí svého druhu v nedávné historii. I to, že vzedmutí moře dorazí až do Antarktidy,“ uvedla Kelly Bruntová, autorka studie.
Vědci v posledních desítkách let přišli s různými modely jevu, kdy mořské vlny v určitých situacích dokáží odlomit kusy ledových příkrovů. „Původně jsme nečekali, že se nám opravdu může podařit ze satelitních snímků něco vyčíst, většina snímků byla zatažená mraky. Pak ale jeden dokázal zachytit ledovec ve chvíli, kdy se nebe vyčistilo,“ dodává Bruntová.
Úvahy, že i tsunami způsobené poměrně vzdáleným zemětřesením odlamuje kusy ledu, nejsou pochopitelně nové. Existují například záznamy z roku 1868, kdy jihoameričtí námořníci pozorovali nebývalé množství velkých ledových ker na místech, kde většinou nebývaly. Později se objevily spekulace, že je odlomila vlna tsunami zhruba měsíc před pozorováním.
Doprovodné video:
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Vědec: Antarktida nyní přispívá k růstu mořské hladiny asi sedmi milimetry
Copernicus: Rozsah mořského ledu je na rekordním minimuOnline diskuse
ešte zopár úvah - 10. 8. 2011 - CSRossov pobrežný ľadovec, ktorý leží kúsok odtiaľ je najväčším zdrojom plávajúcich krýh v Južnom Oceáne. V prípade zemetrasenia M9.0 v subdukčnom systéme Tonga-Kermadec ležiacom severne od N. Zélandu a asi 4000 km severne od Rossovho mora (porovnaj Tohoku 13600 km) by mohli na ľadovec pôsobiť tsunami o výške 2-3 m. Ak by sa tak stalo v lete, ľadové kryhy v objeme, ktorý predstavuje niekoľkoročnú produkciu ľadu, by sa oddelili náhle. Tonga-Kermadec má podobnú dynamiku ako Japonsko-kurilský systém, asi 8 cm/rok, a zemetrasenia M7.X sú tam bežné (naposledy pred mesiacom, 8.7.2011). Takáto udalosť má potenciál spôsobiť niekoľkoročné ochladenie vôd Južného oceánu. Takže dnes vieme, že náhle tektonické udalosti nemajú potenciál pôsobiť na klimatický systém len kumulatívne (dlhodobo premiestňovaním pevnín) ale aj krátkodobo a náhle, podobne ako veľké sopečné erupcie, ktoré však pôsobia účinnejšie, lebo ovplyvňujú priamo zloženie atmosféry a jej energetickú bilanciu. Je to však oveľa vzácnejší prípad, ktorý si vyžaduje zvláštnu koincidenciu udalostí.Podobne ako sme zatiaľ nepozorovali súčasný výskyt zemetrasenia(+tsunami) a tajfúnu/hurikánu na jednom mieste v Pacifiku ani inde, a predsa vieme, že k podobným koincidenciám môže dôjť a štatisticky v dlhom pozorovacom období by sme také aj zaregistovali. Námatkový odhad: Ak sú napr. priemerne 3-4 dni do roka na Filipínach "tajfúnové", t.j. 1/100 času, a silné zemetrasenie na priľahlom oblúku má periódu približne 100 rokov, máme šancu pozorovať raz za štatistických 10,000 rokov obe udalosti na danom mieste súčasne, pokiaľ nie sú inak kauzálne prepojené. |
