National Geographic: V tělech tasmánských čertů byly nalezeny zpomalovače hoření
Při onemocnění DFTD se zvířatům vytvářejí na tvářích a krku nádory, kvůli kterým většinou do půl roku zemřou hlady. Vědci objevili v jejich tělech "vysoké" koncentrace bifenylů, tedy chemikálií používaných v elektronice, textiliích a nábytku. Bylo prokázáno, že vysoké koncentrace těchto chemikálií způsobují rakovinu u laboratorních myší. Zatím ale nebylo potvrzeno, že by způsobovaly rakovinu i u lidí. Warwick Brennan, mluvčí projektu Save the Tasmanian Devil, časopisu řekl, že před přijetím jakýchkoli závěrů je potřeba provést expertní analýzu. "Předběžné zkoušky ukázaly, že mezi nemocnými a zdravými zvířaty nebyly [v koncentracích těchto sloučenin] významné rozdíly," řekl Brennan. "Nejsme však toxikologové, potřebujeme, aby se na tato data podívali odborníci a posoudili je," dodal.
Ďábel medvědovitý známý i jako tasmánský čert je masožravý vačnatec, který původně žil na australském ostrově Tasmánii. Jeho záhadná choroba je jednou z pouhých dvou známých typů nakažlivých rakovin. Onemocnění bylo poprvé zaznamenáno v roce 1996 a od té doby ubylo pozorování volně žijících tasmánských čertů o více než 50 procent. Malý dravec je nyní podle australského Zákona o ochraně životního prostředí a biodiverzity zařazen mezi "zranitelné" druhy. Vědci se snaží co nejrychleji najít příčinu choroby a snad i léčbu, dokud ďábel medvědovitý z volné přírody nevymizí, uvádí National Geographic.
V únoru 2006 vědci oznámili, že se choroba šíří pravděpodobně tím, jak se zvířata vzájemně pokoušou během bojů při námluvách. Nikdo však neví, co rakovinu primárně spouští. Hamish McCallum, expert na výzkum volně žijících živočichů na Tasmánské univerzitě, tvrdí, že není pravděpodobné, že by zmíněné chemikálie nákazu způsobily. "Je to opravdu velmi divný nádor. Všechny nádorové buňky u všech ďáblů medvědovitých jsou v podstatě klony - pocházejí od jednoho jedince," podle National Geographic řekl McCallum. "Událost, která způsobila původní mutaci ke zhoubnosti, nebude nikdy známá," prohlásil dále, "stalo se to minimálně před deseti lety a pro úsilí nákazu zvládnout je to v podstatě vedlejší."
Avšak není úplně nepravděpodobné, že bifenyly mohou potlačit imunitní systém ďáblů, takže se u nich může snáze vyvinout rakovina. McCallum se domnívá, že se do těl zkoumaných tasmánských čertů mohly bifenyly dostat přímo s potravou. "Musíte mít na paměti, že ďábel medvědovitý se živí zdechlinami," řekl, "po celé Tasmánii lidé vyhazují odpad na skládky. Pokud někdo pohodí mršinu klokana třeba na pěnovou matraci, pak nejspíš tasmánský čert zkonzumuje i docela velké množství pěny."
Podle článku Dava Hansforda v National Geographic ze dne 28. 1. 2008
reklama
