Nejhorší ropnou katastrofu má na svědomí Saddám Husajn
Pouhých šest dní po zahájení války v Perském zálivu za osvobození Kuvajtu z irácké okupace 17. ledna 1991 začal irácký diktátor Saddám Husajn vypouštět z tankerů a zásobníků v kuvajtském ropném terminálu Míná al-Ahmádí ropu do Perského zálivu. Do moře uniklo 850 000 až 1,5 milionu tun ropy a deset až 12 centimetrů tlustá ropná skvrna pokryla plochu nejméně 600 kilometrů čtverečních. Šlo o největší ropnou katastrofu všech dob a "první známý akt ekoterorismu".
Saddám chtěl zpomalit postup spojeneckých vojsk, a proto zapálil v Kuvajtu 732 ropných vrtů. Aby se zamezilo dalším únikům, tyto ropné věže zničilo americké letectvo. Nejméně čtvrtina kuvajtské pouště byla zamořena, všechny chráněné přírodní oblasti byly poškozeny. Ropa usmrtila na 30 000 přezimujících mořských ptáků a ztráta "černého zlata" způsobila pokles kuvajtských ropných rezerv o dvě procenta.
Další velké ropné katastrofy
Po výbuchu ropného vrtu Lakeview Gusher Number One v březnu 1910 v okrese Kern County v americké Kalifornii z něj vytékala ropa rok a půl. Vyteklo 1,2 milionu tun ropy.
Po explozi ropné plošiny Deepwater Horizon 20. dubna 2010 v Mexickém zálivu z ní začala unikat ropa, která utvořila obří ropnou skvrnu v moři u břehů USA a způsobila nejhorší ekologickou havárii v dějinách USA. Ropa přestala z vrtu unikat po instalaci krytu v červenci 2010. Do moře se vylilo až 620 000 tun ropy (4,9 milionu barelů).
Při výměně zařízení na vrtné plošině Ixtoc I státní mexické společnosti Pemex v Mexickém zálivu došlo 3. června 1979 k úniku ropy, který se podařilo zastavit až v březnu 1980. Do moře uniklo na 480 000 tun ropy.
Nejhorší katastrofa tankeru podle množství vylitých tun ropy do moře se odehrála 19. července 1979 u ostrova Tobago, kdy se do moře po srážce řeckého tankeru Atlantic Empress s tankerem Aegean Captain vylilo na 287 000 tun ropy.
Z ropného vrtu ve Ferganské kotlině v nalezišti Mingbulak v Uzbekistánu začala v březnu 1992 vytékat ropa. Za dva měsíce vyteklo na 285 000 tun ropy, jednalo se největší vnitrozemskou ropnou katastrofu v historii.
Během irácko-íránské války narazil v únoru 1983 ropný tanker do íránské ropné plošiny Nourúz v Perském zálivu. V důsledku havárie, která trvala sedm měsíců, se do moře uvolnilo 260 000 tun ropy.
Tanker ABT Summer, plující pod liberijskou vlajkou z Íránu do Nizozemska, se 28. května 1991 potopil po výbuchu asi 1300 kilometrů od pobřeží Angoly. Do moře uniklo na 260 000 tun ropy.
Španělský tanker Castillo de Bellver se 6. srpna 1983 vzňal u západního pobřeží JAR, následně se rozpadl a potopil. Do moře se dostalo na 252 000 tun ropy.
Liberijská cisternová loď Amoco Cádiz ztroskotala 16. března 1978 na mělčině u francouzského Brestu. Po rozlomení lodi se do moře vylilo 230 000 tun ropy.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (5)
Pavel Hanzl
23.1.2021 09:02A řešení? ZÁSADNĚ neotvírat nová ložiska, stávající postupně tlumit a předházet na OZE. Pokud to nezvládneme dost rychle, uvaříme se.
Jiří Daneš
23.1.2021 18:02 Reaguje na Pavel HanzlPavel Hanzl
23.1.2021 20:54 Reaguje na Jiří DanešAle s mým příspěvkem to nemá přece nic společného, já tam píšu ZÁSADNĚ neotvírat nové zdroje a staré utlumovat.
radim buffalo tobias
24.1.2021 14:14Břetislav Machaček
24.1.2021 17:22údržby se zapálením ropy za války je dost hloupý příměr. To už můžeme
kritizovat bombardování rafinerií za II. světové války a nebo zapálení ropných polí v Rumunsku a na Kavkaze. Za války jde ekologie mimo a
ropa a palivo slouží i jako zbraň. Otázkou je, kdo to nakonec zapálil
a proč. Mrtvý se už bránit nebude a před smrtí se ho na nic nikdo ani
neptal, aby nemluvil i to, co neměl. Zamyslete se nad vodou plnící
tankery po vyložení nákladu a pak zase vypuštěnou. To není asi
mňamka pro ekosystémy v okolí ropných terminálů. Mi je milejší vždy
ropovod, pokud není děravý jako cedník a pokud ho někdo nevyhodí do
povětří aby poškodil firmu či stát. Nakonec takový ekoterorista může
být jako ve filmu Aljaška v plamenech dokonce kladným hrdinou. Tato licoměrnost při porovnávání neporovnatelného je pouhá demagogie a
pokus omluvit maléry v míru zaviněné pouhou nenasytností dopravců.