Největší kolonie tučňáků patagonských se zmenšila o 90 %. A nikdo neví proč

Rádi byste si užili trochu zimy a pohledů na tučňáky, a přitom se vám nechce z Evropy? Zkuste třeba Ile aux Cochons. Tento neobydlený ostrov je součástí Francie a tím pádem i EU, byť se nachází jen kousek od Antarktidy. Ale pospíchejte. Zdejší kolonie se v posledních letech smrskla o 90 %. A jak píše Independent, vědci pro to zatím mají jen teorie, ale ne vysvětlení.

Ostrov, který tvoří čtyřiašedesát kilometrů čtverečních souše kolem bývalého stratovulkánu, je alespoň papírově Evropou od roku 1955. Ve skutečnosti ale patří jen tučňákům patagonským. Tedy spíše patřil. Od roku 1982, kdy sem naposled zabloudili výzkumníci, se totiž hodně změnilo. Tehdy tu ornitologové napočítali bezmála 500 000 hnízdících párů, dohromady pak něco kolem dvou milionů tučňáků. Taková čísla dělala z Ile aux Cochons největší kolonii tučňáků patagonských na světě a druhou největší kolonii tučňáků obecně.

V devadesátých letech se ale situace začala radikálně měnit. Jak potvrzovaly družicové snímky, hemžení černobílých elegánů přestalo překrývat celý ostrov, a kolonie se zmenšovala. Proč? Na to výzkumníci neměli odpověď, a ani dnes nejsou v poznání o mnoho dál. Kolonie se přitom v roce 2015 zmenšila na přibližně 60 000 párů, zaznamenala tedy propad téměř o 90 %. Tam, kde se dříve tlačili tučňáci křídlem na křídlo, dnes roste tráva. Což pro území vyhlášené Významnou ptačí oblastí není dobrá zpráva.

Polární badatelé i francouzští ornitologové teď dali dohromady velký balík historických snímků, pořízených většinou z okolo prolétajících vrtulníků, které zachycují vývoj kolonie od šedesátých let. Pokoušeli se v nich nalézt pravděpodobnou příčinu. Neúspěšně. „Řekněme, že jsme prozkoumali řadu možných příčin, ale nenalezli jsme skutečně nezpochybnitelné vysvětlení,“ říká Fabrice Le Bouardová. Jaké varianty se nabízely?

V devadesátých letech zasáhl celý region klimatický fenomén El Niño, jeden z důsledků globálního oteplování. Jeho důsledkem bylo, že se oblasti s výskytem tučňáky oblíbených ryb a olihní posunuly asi o sto kilometrů jižněji od ostrova. Komplikovanější dostupnost potravy mohla vést ke snížení zápalu tučňáků k rozmnožování, znesnadnit jim péči o mláďata nebo zintenzivnit konkurenci mezi hnízdícími páry. Ostrov také zasáhla vlna dešťů, která se mohla promítnout do kvality hnízdních podmínek.

Svou roli mohla sehrát také epidemie ptačí cholery. V devadesátých letech se skutečně na pomezí Indického oceánu objevila a nakažení albatrosi byli zaznamenání i na nedalekých ostrovech Marion a Île Amsterdam. V prostředí nahuštěné kolonie tučňáků by byla opravdu smrtící. Konkrétní doklady o jejím výskytu ale chybí. Hovořilo se i o rozdělení celé kolonie a vytvoření nové. Jak se ale ukázalo, nově a jižněji vzniklá kolonie čítá jen něco kolem 17 000 párů, a je tedy jen malým odštěpkem. Do hledáčku vědců se dostali i zavlečení hlodavci a kočky. Ti tu sice byli oficiálně vyhubeni, ale jeden nikdy neví.

„Ani jedna z těchto hypotéz ale dobře nevysvětluje současnou situaci,“ říká Le Bouardová. „Byly tu spousty tučňáků a někam zmizely. Nevíme kam. Rozsah kolapsu této kolonie je přitom nevídaný.“

---

reklama

---