Největší predátor ptáků ve městě? Kočka. Nová hrozba si žádá i novou obranu
Pokud běžný pěvec narazí na predátora, jeho plán je jasný: utéct, respektive, uletět za každou cenu. Jenže jak dokazuje studie týmu ornitologů z Paris-Sud Univesity (PSU) a granadské univerzity (UGR), se pěvec žijící v městském prostředí, který nechce skončit jako kořist predátora, zachová odlišně, než pták na venkově. Je možné, že by urbanizace ovlivnila strategie přežití?
Juan Diego Ibáñez-Álamo (UGR) a Anders Pape Møller (PSU) analyzovali únikové techniky u patnácti druhů. Vzorek, který zahrnoval na 1132 městských i venkovských ptáků, měl dát odpověď na to, zdali a jak se jednotliví zástupci vyrovnávají s novým prostředím a jeho predátory. Město totiž představuje soubor nových hrozeb. Nejčastějším nepřítelem ptáků v nich není krahujec jako na venkově, ale kočka.
A čím se tedy chování „městských“ a „venkovských ptáků“ liší? „Když je městský pták polapen, je celkově méně agresivní, zato vydává mnohem častěji poplašné zvuky, jakýsi alarm varující ostatní ptáky,“ vysvětluje proměny Ibáñez-Álamo. Městští ptáci jsou také po napadení predátorem, více paralyzovaní stresem, a pokud útok přežijí, ztrácejí mnohem více peří, než jejich venkovské protějšky.
To, co považují oba ornitologové za klíčové, je poznatek, že se chování jednoho druhu ptáků může v závislosti na vnějších podmínkách lišit. „Ptáci musí pozměnit své chování tak, aby mohli ve městech přežít. Pokud tak neučiní, hrozí jim v důsledku růstu měst vyhynutí," uzavírají vědci.
Článek byl uveřejněn 7.11. 2012 na serveru Physorg.com pod názvem „City Birds Adapt to Their New Predators“.
reklama
Dále čtěte |
Kočky si o lidech zřejmě myslí, že jsou to také kočky. Jen trochu větší
Nejošklivější tvor na světě byl vyhlášen novozélandskou rybou roku
Mravenci, lososi nebo bobři. Zvířecí architekti ovlivňují krajinu podobně výrazně jako třeba povodně 
Výjimečně odolné želvušky přežívají v extrémních podmínkách i v době tání ledovcůOnline diskuse
Sociologie znečišťuje už i ornitologii? - 14. 11. 2012 - Jan HorníkTak ja si s dovolenim taka zaAntaresoJosefoTrolluji:))Jak to bylo mereno je popsano v te studii, na kterou je odkaz na konci tohoto clanku. Metodika vychazi z "mereni" nekolika jevu, kdyz maji ptaka chyceneho v ruce (tedy neprovadelo se pozotovani v terenu, kdyz byl ptak lapen kockou, nebo necim jinym). Sledovali, jak moc sebou ten patk "mele", jestli se snazi branit zobakem, jestli "rveů, kdyz ho drzi v ruce, jestli "rve", kdyz odleta a jak dlouho mu trva, nez odletne, kdyz mu daji "volno". Osobne mi prijde dulezite, jak moc lze tato mereni srovnavat s realnou situaci, predpokladam, ze tohle maji rozebrane v diskuzi, k tomu by jiste byla i zajimava diskuze zde, je spousta lidi, kteri ptaky pozoruji i chytaji kvuli krouzkovani. Co povazujete za PTAKOVINU? Ze jim tohle vyslo, ze to merili temito metodami, nebo to, ze se tim vubec nekdo zabyva? |
