Nejvyšší soud zamítl dovolání Nymburka ve sporu kvůli zápachu z lakovny
Jako soud prvního stupně se případem zabýval Okresní soud v Nymburku, vyslechl řadu svědků. Dospěl k závěru, že imise nepřekračují přiměřenou míru, což později potvrdil odvolací středočeský krajský soud. Poté zasáhl NS, podle kterého justice předčasně rozhodla o tom, že provoz je úředně schválený. Kvůli dříve provedeným stavebním úpravám bylo nutné nové kolaudační rozhodnutí. K zahájení provozu po stavebních úpravách jsou podle NS nezbytná další rozhodnutí správních orgánů, při nichž je schvalující orgán povinen zabývat se účinky provozu na okolí.
Krajský soud ale i na podruhé zamítl odvolání města. Vycházel z toho, že stavební povolení nebo dodatečné povolení stavby nebylo vydáno a že za takové povolení nelze považovat rozhodnutí ze 60. let minulého století. Proto je třeba věc posuzovat podle občanského zákoníku jako klasické imise, které nesmějí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousední nemovitosti.
Nymburk v dovolání uváděl, že skutková zjištění o míře zápachu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Poukazoval také na to, že provoz v areálu není úředně schválený, firma proto imisemi neprávem zasahuje do vlastnického práva města. Podle NS ale taková úvaha nefunguje automaticky, je potřeba rozlišovat přímé a nepřímé imise, přičemž jen ty přímé jsou zakázány bez ohledu na jejich míru.
Ochrany proti nepřímým imisím se lze podle NS dovolat jen tehdy, pokud jde o "vnikání imisí v míře nepřiměřené místním poměrům, a které podstatně omezují obvyklé užívání pozemku". "Odvolací soud nepřiznal žalobci nárok na ochranu před imisemi způsobovanými závodem žalované s tím, že jsou přiměřené místním poměrům," konstatoval NS.
reklama