Pěstitel z Budějovic má i 240 let starý kaktus po Albertu Fričovi

Přes půlstoletí pěstuje v Českých Budějovicích kaktusy a sukulenty Petr Říha, jenž má i 240 let starou rostlinu, kterou vlastnil cestovatel Alberto Vojtěch Frič. Za pěstitelem, který nedávno oslavil 70. narozeniny, jezdí lidé z celé ČR, jako jeden z mála umí kaktusy naroubovat. Přeje si, aby sbírku jednou převzalo město a zřídilo botanickou zahradu. Za nejvzácnější považuje sukulenty z Madagaskaru a Asie, jimž říká bonsajovitá dřevíčka, zatímco jeho žena Marie 'suché větve'. "Je to láska, srdeční záležitost," řekl Říha.

V zahradě kousek od pivovaru Budvar má tři skleníky. Vztah ke kaktusům získal díky strýci z Horažďovic v půli 60. let minulého století. "Dal mi pár odnoží a semenáčků, od té doby to začalo. Pak jsem začal stavět první skleník, takový malinký, prostředky jsem po vojně neměl...," vzpomíná rodák z Českých Budějovic, původní profesí elektromechanik.

Ve sbírce měl i několik rostlin, které patřily cestovateli Fričovi. Nyní mu zbyla jedna, 240 let stará Soehrensia borscherzi, původem z Bolívie. "Když byla za první republiky uhelná krize, tak to Frič rozprodal, tahle rostlina byla léta v Soběslavi. Našli ji tam mezi kedlubnami," říká sběratel, který dva ze tří skleníků vytápí dřevem, jež sám štípe.

Polovinu sbírky, která čítá kolem 100 druhů, tvoří kaktusy, druhou sukulenty. Vozí je od známých, kupuje na burzách, jezdil do pěstírny na Kanárské ostrovy. Vyšlechtil i anomálii, kdy rostlina měla růstovou poruchu cévního svazku a místo kulatého vznikl oválný. Jedním z největších exemplářů je téměř třímetrová chorisie z Brazílie. Ačkoli sbírku několikrát obměnil, třeba když začátkem 90. let stavěli hospodu a potřeboval peníze, a o část ("dvě popelnice plné kytek") přišel při povodních v roce 2002, skleníky jsou stále plné.

Jezdí za ním zájezdy z ČR i Rakouska a Německa. Umí totiž roubovat. "Euforbie mají třeba jenom tři semena a kaktus jich má v semeníku i sto padesát," říká. Špičkové jsou podle něj sukulenty z Madagaskaru či z Asie, jako kadidlovník, ze kterého se dělá kadidlo. "Mojí vášní je sehnat vzácné věci," říká pěstitel rostlin, z nichž některé nemají v Česku obdoby.

Když je začne přesazovat, spotřebuje půl auta zeminy. Skleníky zavlažuje pomocí čerpadla. "To vůbec není možné zalít kropáčem," říká muž, který hraje na kytaru a do jehož hospody Kaktus jezdili i členové kapel Kabát nebo Nezmaři. Zaujme i to, že v pracovně má dva popelníky: jeden na cigarety, v druhém je dřevěný popel potřebný k množení jako dezinfekce.

U kaktusů, jimž prý svědčí tak 25 stupňů, se uklidňuje. "Sednu si, dám si piváčka a přemýšlím," říká. Někdy se popálí, to když roubuje jedovaté rostliny, zapomene a sáhne si na obličej. "To tak bolí, že letím k vodovodu," říká. Pomáhá mu manželka Marie, jejíž zálibou jsou ibišky. Seznámili se, když byl na vojně, měl na verandě deset kaktusů a lákal ji na sbírku. "Když jsem to viděla, tak jsem se smála," řekla Říhová. Pěstování okouzlilo i obě jejich dcery: Kateřina zasadila vinnou révu, kterou obrůstá fasáda, Petra se stará o skalku.

---

reklama

---