Ptačí zpěv neovlivňuje prostředí, ale velikost těla a intenzita námluv, zjistili čeští vědci
Podle AV v 70. letech 20. století vědci zformulovali takzvanou akusticko-adaptační hypotézu. Podle ní druhy zvířat obývající hustě zarostlé lesnaté prostředí vydávají hlubší zvuky, protože se v takovém prostředí lépe šíří. V otevřených plochách naopak zvířata vydávají zvuky s vyšší frekvencí. Ověření hypotézy bylo podle AV mnohokrát testováno, ovšem s rozporuplnými výsledky.
Český tým pod vedením Tomáše Albrechta zjistil, že mezidruhovou rozdílnost ve výšce zpěvu, která se pohybuje od 200 po více než 10 000 hertzů, ovlivňuje hlavně tělesná hmotnost. Větší druhy mají obecně níže položený zpěv. Výšku zpěvu částečně ovlivňuje i pohlavní výběr. Analýza zjistila, že druhy, u kterých dominance samců rozhoduje o jejich přístupu k samicím, mají zpěv hlubší, než by odpovídalo jejich velikosti. Oproti tomu hustota porostu či typ biotopu, kde ptáci žijí, podle výzkumu nemají na podobu zpěvu vliv. Výsledky výzkumu by tak mohly změnit současné převládající paradigma o vztahu prostředí a vokalizace u obratlovců.
"Abychom rozhodli, jak se věci mají, vytvořili jsme největší datový soubor o frekvenci zpěvu ptáků. Zahrnuje kolem 19 000 nahrávek asi 5 000 druhů ze skupiny pěvců a reprezentuje tak hlasové projevy téměř poloviny všech ptačích druhů světa," řekl k postupu Albrecht. Spoluautor výzkumu Petr Mikula dodal, že jen sběr dat zabral dva roky. Právě velikost souboru měla podle Albrechta zásadní vliv na získané výsledky. "Nikdo před námi netestoval zmíněné hypotézy na tak obrovském datovém souboru. Jedině tento globální přístup umožnil přesvědčivě zodpovědět některé otázky, na které vědci hledali dlouho odpovědi," vysvětlil vědec. Dodal, že data dal tým volně k dispozici dalším vědcům.
Albrechtův tým se věnuje výzkumu toho, jak ptáci upravují investice do růstu, přežívání či reprodukce. Podle AV by tak jeho další výzkumy mohly přinést nové poznatky třeba k vlivu pohlavního výběru na bohatost ptačího zpěvu či dopad života v tropech na tempo ptačího života.
Studii o současném výzkumu publikoval časopis Ecology Letters.
reklama
Dále čtěte |
Vědci zjistili, co stojí za pestrým zbarvením papouščího peří
Live Science: Který z živočichů může mít najednou nejvíce potomků?
Zvláštní ryby nohama ochutnávají okolí a hledají kořist, uvádí studieOnline diskuse
Všechny komentáře (2)
Karel Zvářal
15.12.2020 18:17Břetislav Machaček
16.12.2020 19:58ptáky zpívat. To začíná být problém, který by měli ti vědci řešit. Je tu
plno teorií i poznatků z praxe a situace se neustále zhoršuje. Vědcům bych
doporučil porovnat množství jednotlivých druhů včetně predátorů před
50.,30.,10. léty a nyní. Dosadit k tomu ostatní vlivy včetně změn v krajině a nastínit směr, jak ten pokles účinně zastavit. Zpívat budou pouze žijící
ptáci a nebo nakonec už uslyšíme ten zpěv pouze z těch nahrávek. Kdysi
běžné druhy jsou dnes vzácné a vzácné se staly běžnými, protože se těmi
druhými živí. A tak raději dva roky zkoumají jejich zpěv a pořizují
tisíce nahrávek pro budoucí generace, které už ten zpěv na živo možná
nikdy neuslyší. Doufám, že se brzy dočtu, jak zabránit úbytku skřivanů
slavíků, čejek, koroptví, křepelek, sýčků a kdysi běžných bažantů.
Otevřeně povědět, kdo jim plení hnízda a proč tomu tak je. Kdo plení
hnízda drozdům, kosům, červenkám , stehlíkům, čížkům a střízlíkům.
Proč ubývá potravy pro hmyzožravé ptáky, kteří kdysi dělali nálety
na kravince a venkovní hnojiště. Hnůj a kejda končí v bioplynovkách
a obyčejný ovád je vzácností. A co konipasi okupující kdysi koňské
pastviny, či vrabci krmící se u slepic na každém vesnickém dvorku?
Proč už nemají vrabci, vlaštovky , jiřičky a rorýsi kde hnízdit?.
To by stálo nejenom za výzkum, ale hlavně o nápravu či náhradní
řešení. Proč zpívají ti nebo ti a jak, je mi celkem fuk, hlavně
že ještě vůbec nějací zpívají.
