Rio+20: Bezzubá dohoda vyvolala otazníky, zda mají obří summity OSN vůbec smysl

V brazilském Riu de Janeiru v pátek večer skončila Konference OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20). Výsledkem je nezávazná dohoda, kterou nevládní organizace zatracují nebo nad ní mávají rukou a o níž politici tvrdí, že je tím nejlepším, co bylo za současné situace možné sjednat. Právě to ale vyvolává otázku, zda má vůbec smysl obří summity na půdě OSN pořádat, když jsou jejich výsledkem spíše obecné deklarace.

Čtení dokumentu přijatého v Riu je pro novináře skličující. Politici v něm skoro šedesátkrát něco „znovupotvrzují“ a snad stokrát něco „podporují“. Nějaké závazky nebo čísla, na něž by bylo možné upozornit, nebo je dokonce použít do titulku, aby pohledal. A fráze, která by uvozovala, že něco politici udělají, je na skoro padesáti stránkách textu jen párkrát.

Brazilská prezidentka Dilma Rousseff sice na závěr konference uvedla, že dohoda je velkým krokem kupředu, který přinese změny, tomu ale upřímně věří jen málokdo. S dokumentem jsou totiž nespokojeny nejen nevládní organizace, ale i většina delegací – a to i v případě, že ho označují za nejlepší možný kompromis.

Prakticky nikomu se totiž nepovedlo do textu prosadit nějaký významnější pozitivní bod, který by vynikal oproti dohodám uzavřeným v minulosti. Co se delegacím naopak dařilo, bylo bránění návrhům, které jim nevyhovovaly.

Obecné formulace

„Rio+20 nám dalo solidní platformu, na které můžeme stavět,“ uvedl včera generální tajmeník OSN Pan Ki-mun. Ani on ale se svou kampaní, jež by do roku 2030 měla přinést všem obyvatelům planety udržitelnou energii, neuspěl. V dokumentu je zmíněna, ale text je v jejím případě stejně vágní jako u dalších témat.

Podobně dopadly tzv. Cíle udržitelného rozvoje, jež by měly pomoci zajištění udržitelného rozvoje ve světě (podle textu by se měly týkat nejpalčivějších problémů dneška, což by s ohledem na další oblasti textu mohl být například přístup k energii, k hygieně, k práci apod. – pozn. aut.). Stanoveny by měly být do roku 2015, ovšem nejdřív se bude potřeba dohodnout, jak bude vypadat samotný proces, který k jejich vytvoření povede.

Stejně je na tom zelená ekonomika. V dokumentu se o ní píše, ale obecně. Evropské unii se do textu nepodařilo prosadit ani konkrétní cíle týkající se například přístupu k vodě nebo hygienických podmínek nejchudších lidí.

Podle závěrečného textu by role Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) měla být posílena, což je pozice, kterou prosazovala Brazílie, ale v zásadě i třeba Česká republika. Návrh na vytvoření Světové organizace pro životní prostředí, podporovaný především evropskými a africkými zeměmi, spadl pod stůl, kam ho doprovodil i návrh na vytvoření Vysokého komisaře OSN pro budoucí generace.

Z dalších významných bodů vyplývá, že firmy nebudou muset vykazovat zprávy o své společenské odpovědnosti a není ani přesněji naznačeno, jak by měly státy do svého rozhodování zahrnout i jiné ukazatele vývoje než jen hrubý domácí produkt. Za vůbec největší zklamání však nevládní organizace považují skutečnost, že se na konferenci nepodařilo odsouhlasit konkrétní datum, do kdy státy přestanou dotovat fosilní paliva.

Aktivisté: Tuhle budoucnost nechceme

Aktivisté se přitom snažili do posledního dne a ještě v pátek se na dotace fosilních paliv zaměřili. Organizace Avaaz zveřejnila inzerát ve Financial Times, v němž brazilskou prezidentku Dilmu Rousseff vyzvala, aby se přidala na stranu obyčejných lidí a svou vahou podpořila ukončení dotací fosilních paliv do roku 2015. Přímo na místě pak sehráli scénku, při níž se prezidentka rozhodovala mezi obyčejnými lidmi a znečišťovateli z ropného a uhelného byznysu.

„Udržitelného rozvoje v žádném případě nedosáhneme dotováním fosilních paliv. Vyzýváme proto brazislkou prezidentku, která zároveň předsedá celé konferenci, aby aspoň poslední den udělali něco pořádného a dohodli se na ukončení těchto dotací,“ řekl novinářům Iain Keith z organizace Avaaz.

Fosílií dne, tedy zemí, která má na svědomí z pohledu aktivistů něco opravdu hrozného, byla vyhlášena Austrálie – mimo jiné kvůli daňovým úlevám, které si užívají tamní producenti uhlí. V poslední den konference už bylo ale lidí z nevládních organizací v konferenčním centru daleko méně než v předchozích dnech. Nemalá část z nich totiž už ve čtvrtek, den před koncem konference, zahodila akreditace a odkráčela pryč. Chtěli tím dát najevo že s výsledným dokumentem Ria+20 nechtějí mít nic společného.

„To, co je v dokumentu, rozhodně není budoucnost, jakou ji chceme,“ řekl Ekolistu brazilský aktivista Diego Lobo v narážce na oficiální název výsledného textu, který zní právě Budoucnost, jakou ji chceme.

Nevládní organizace tak považují summit v lepším případě za promarněnou příležitost, v horším volí ostřejší slova jako „facka do tváře všem dětem světa“ nebo „nová definice pokrytectví“. Ani Bedřich Moldan, viceprezident konference a zároveň ředitel Centra environmentálních studií UK, není z výsledného dokumentu nadšený: „Kdybychom soudili jen podle výsledků dosažených v Riu, tak je to velmi ubohé,“ řekl Ekolistu Bedřich Moldan.

„Řada procesů je ale nastartovaných a bude pokračovat,“ uvedl Moldan. „Aspoň zmínky v textu jsou a to nám dává základ pro pokračování.“

Peníze na stůl

Síla zavázků se do určité míry odvíjela od toho, zda budou rozvinuté země ochotné přislíbit těm chudším další finance. Státy sdružené ve skupině G77/Čína v jednu chvíli dokonce odmítly dál jednat o zelené ekonomice, dokud bohatší státy neřeknou jasné číslo, kolik jsou na přesun technologií a „budování kapacit“ týkajících se případných závazků obsažených v textu ochotné dát.

Naopak některé rozvinuté státy argumentovaly, že bez dohody na tom, co se bude vlastně dělat, není možné odhadovat, kolik by na to měly věnovat financí. Ochota rozvinutých zemí otevřít kapsy ale byla podle všeho velmi malá, což nevládní organizace silně kritizovaly. Podle nich není možné tvrdit, že na udržitelný rozvoj nejsou peníze, když politici lijí obrovské sumy do soukromých bank nebo do „špinavé“ energetiky.

Podle českého ministra životního prostředí Tomáše Chalupy ovšem taktika „kupování“ si rozvojových zemí nemůže dlouhodobě fungovat. „Princip, že budeme vzorem a ostatním budeme platit za to, aby nás následovali, je neudržitelný,“ řekl Chalupa Ekolistu.

Konference Rio+20 se však neodehrávala jen na plenárním zasedání, kde politici přednášeli své projevy. V dalších pavilonech probíhaly semináře a nejrůznější setkání, na nichž firmy, vlády, univerzity a další skupiny vyhlašovaly své dobrovolné závazky, kterými chtějí přispět k udržitelnému rozvoji. Nakonec se jich sešlo přes 700, přičemž jejich hodnotu je obtížné odhadnout. Podle OSN jen třináct největších iniciativ představuje víc než 500 miliard dolarů. Víc než sto závazků se týká kampaně OSN za udržitelnou energii, další významnou oblastí pak je sdružená iniciativa osmi rozvojových bank investovat 175 miliard do udržitelné dopravy v rozvojových zemích.

Právě dění na konferenci mimo nejvyšší politické kruhy bylo pro mnohé účastníky velmi inspirativní. „Mně připadá, že hodnota konference je mimo tu oficiální část,“ řekl Ekolistu například Petr Lebeda z české nevládní organizace Glopolis. „V nacházení kontaktů, v prosíťování, v diskusích, v tematických schůzkách, na nichž se věci posouvají mnohem dál, než je možné v nějakém závěrečném dokumentu, který se musí vyjádřit ke všemu a všichni ho musejí podepsat.“

Je chyba v OSN?

Zástupci nejrůznějších skupin se často shodovali i v dalším názoru – a sice zda je za současných procedurálních podmínek v OSN vůbec možné doufat, že mezinárodní summity budou končit něčím jiným než velmi obecnou dohodou, která má za cíl uspokojit všechny, opravdu spokojený s ní však není skoro nikdo.

Pochybnosti o tom, že je skoro nemožné, aby se víc než 190 států dohodlo na něčem zásadním, sdílí jak český ministr životního prostředí a další politici, tak spousta aktivistů i lidí z akademické sféry. „O výsledky konference se nezajímám,“ řekl Ekolistu například slavný aktivista David Suzuki.

„Bylo jasné, že výsledek nebude stát za nic. Vždyť oni ani nemají v úmyslu splnit cokoli z toho, co říkají. Neexistuje žádný způsob, jak je pohnat k zodpovědnosti. Ani jeden z lídrů, kteří se zúčastnili konference v Riu před dvaceti lety, tady není. Tak kdo je teda zodpovědný za to, že neplnili ani ty sliby, ke kterým se tady zavázali před dvaceti lety?“ řekl Ekolistu David Suzuki.

Do Ria přijela i jeho dcera Severn, která na konferenci v Riu před dvaceti lety coby dvanáctiletá dívka svým procítěným projevem pohnula mnoha delegáty. „Je frustrující, jak malého pokroku se za těch dvacet let podařilo dosáhnout,“ řekla novinářům Severn Suzuki. Zatímco politická jednání ji zklamala, jako obrovský rozdíl proti konferenci před dvacetli lety vidí velký zájem lidí a institucí o ochranu přírody a udržitelný rozvoj. „Je vidět obrovský pokrok v tom, jak moc se mladí lidé pro udržitelný rozvoj angažují,“ uvedla Severn Suzuki.

A jak Ekolistu řekla Kate Offerdahlová, která studuje mezinárodní politiku a udržitelný rozvoj na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a účastnila se některých politických jednání, stále víc mladých lidí si i na příkladu Ria uvědomuje, že OSN potřebuje významnou změnu. „I díky konferenci Rio+20 by mohlo vzniknout širší hnutí, které ji bude prosazovat,“ uvedla Kate Offerdahlová.

Podle organizátorů se konference zúčastnilo přibližně 45 tisíc lidí, z čehož bylo asi 12 tisíc delegátů.

---

reklama

---