Češi na Rio+20: Jak měřit kvalitu života jinak než hrubým domácím produktem

Česká republika se ve čtvrtek na Konferenci OSN o udržitelném rozvoji v brazilském Riu de Janeiru prezentovala seminářem o ukazatelích, které vyjadřují nejen ekonomickou úspěšnost, ale rovněž míru, jak udržitelně jsou využívány přírodní zdroje nebo jak se daří lidem.

„Jaké jsou nejslibnější přístupy ke spolehlivému měření pokroku na cestě k udržitelnému tozvoji a zelené ekonomice?“ Tak zněl podtitul semináře, který na konferenci Rio+20 uspořádalo české mnisterstvo životního púrostředí společně s Centrem životního prostředí Univerzity Karlovy (CŽP UK).

Jako první vystoupila ředitelka Evropské agentury pro životní prostředí Jacqueline McGladeová a představila snahy své organizace měřit, jak si Evropa vede v několika důležitých environmentálních oblastech. „Na základě spolehlivých statistik můžeme říci, že současné směřování evropského životního stylu je dlouhodobě neudržitelné,“ prohlásila Jacqueline McGladeová. Jak uvedla, důležité je podle ní pečlivě zdokumentovat, které oblasti jsou nejproblematičtější. Pokud se podaří identifikovat oblasti, v kterých je možné nejvíce ušetřit, přispěje to k celkové odolnosti společnosti, a to i z ekonomického hlediska.

Upozornila přitom, že evropské země mají docela propracované národní statistiky, což může být přínosné při vytváření nějakého ukazatele, který by vyjadřoval nejen ekonomickou sílu, jako je hrubý národní produkt, ale i environmentální ohledy. Dost práce je ovšem ještě v oblastech, jako je analýza a dat a jejich vyhodnocení. „Jedním z hlavních úkolů pro nás je, jak propojit data a ukazatele s otázkami, které zajímají politiky,“ uvedla Jacqueline McGladeová.

Dalším přednášejícím byl Kyle Gracey, který pracuje jako výzkumník v organizaci Global Footprint Network. Ten podrobněji představil ukazatel, který se snaží rozvíjet jeho organizace - ekologickou stopu. „Zjednodušeně řečeno se snažíme vyjádřit, kolik přírody potřebujeme ke svému životu,“ uvedl Kyle Gracey.

Ukazatel se snaží přepočítat lidskou spotřebu na rozlohu, která je potřeba pro její uspokojení. Propočty dělají nejen pro celý svět, ale i pro prakticky každou zemi světa a v poslední době i pro menší celky, například pro některé státy v Brazílii nebo pro některá města.

„Pokud země spotřebovává víc zdrojů, než kolik se jich obnovuje v rámci jejích hranic, má to pro ni významné přímé finanční náklady,“ uvedl Kyle Gracey. Proto je podle něj v zájmu jednotlivých zemí zpracovávat pořádná hodnocení jejich vlastní envoironmentální efektivity, ať už mezinárodní jednání jako Rio+20, na nichž se diskutuje o zavedení povinného hodnocení jak nakládat s „přírodním kapitálem“, dopadnou jakkoli. „Ekologická stopa umožňuje porozumět tomu, jak země spotřebovává svoje zdroje a jaké nejistotě je při jejich spotřebovávíní vystavena

Podle Kylea Graceye ekologická stopa lidstva neustále roste. „To v podstatě znamená, že si z přírody bereme víc, než kolik je schopná obnovit,“ uvedl Gracey. Podle grafu, který při své prezentaci ukázal, byla kapacita planety poprvé překročena někdy na konci 70. let minulého století. Od té doby se podle něj rozloha, kterou lidé pro své živobytí potřebují, neustále zvyšuje.

Jak uvedl, jeho organizace se výpočet ekologické stopy snaží neustále zpřesňovat. Rovněž Jacqueline McGladeová uvedla, že ukazatele nejsou úplně dokonalé nástroje a potřebují být pořádně propracovány. Rovněž porozumění tomu, co vlastně o společnosti vypovídají, není úplně triviální.

Posledním odborným vystoupením na českém semináři byla prezentace tzv. Indexu lepšího života (Better Life Index), který se snaží rozvíjet Organizac pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). „I jednání v Riu naznačila, že politické dohody se stávají stále méně důležité pro obyčejné lidi, protože nedokážou zajistit, co je pro obyčejné lidi a obyčejné rodiny dobré,“ prohlásila na úvod svého vystoupení Nathalie Girouardová z OECD.

Indexem lepšího života se OECD snaží „změřit“ i kvalitu života a jeho udržitelnost v budoucnosti. „Je potřeba sledovat nejen hrubý domácí produkt, ale i jak se lidem daří, a to i těm nejzranitelnějším skupinám společnosti,“ řekla Nathalie Girouardová. OECD proto vyhodnocuje přes deset aspektů, mezi nimi i výši příjmu, kvalitu bydlení, spokojenost se zaměstnáním, environmentální udržitelnost atd.

Tyto ukazatele jsou založeny na vyhodnocování dat, které jsou sledovány národními statistickými úřady. Některé ukazatele ale „příslušné“ statistiky nemají – to platí, třeba pro lidský pocit bezpečí nebo pro osobní spokojenost. Jacqueline McGlade navíc upozornila, že některé statistiky se velmi obtížně srovnávají mezi národy, protože je složité najít společnou terminologii. V některých kulturách je totiž složité vysvětlit, co myslíme slovy efektivita nebo štěstí. V jiných jazycích totiž mají odpovídající výrazy pouze přibližný význam a mohou znamenat trochu něco jiného.

Ředitel COŽP UK Bedřich Moldan během semináře připomněl, že potřeba měřit pokrok i jinými ukazateli než jen hrubým domácím produktem je několikrát zmíněna i v závěrčném dokumentu konference. Na poznámku z pléna, že je to tam ale zmíněno jen velmi obecně, Bedřich Moldan přitakal: „Taky si myslím, že text je v této oblasti spíše slabý, ale na druhé straně můžeme být rádi, že se tam ty paragrafy vůbce dostaly. Pro nás pro všechny, kteří se snažíme rozvíjet jiné ukazatele než jen hrubý domácí produkt, to představuje výzvu, abychom pokračovali.“

Optimisticky vidí budoucnost jiných ukazatelů, než je HDP, i Petr Lebeda z nevládní orgazanice Glopolis, který se konference účastní jako člen české delegace. Podle něj se řada témat, která je dnes na okraji debaty, stane za nějakých deset let zcela běžnými. „Právě třeba přírodní kapitál se podle mě bude běžně měřit a sledovat v rámci národních statistik. Na zpracování dat a vývoji ukazatelů se pracuje a bude pracovat dál bez ohledu na výsledlky konference. A až to bude zralejší, vrátí se to zpátky na jednací stůl a postupně dostane do politického mainstreamu,“ řekl Ekolistu Petr Lebeda.

---

reklama

---