Rok jinak Jana Rybáře: Co je "nezisk", jak se vaří voda a jak připravit kormorána

První čtvrtrok Roku jinak, který trávím v redakci serveru Ekolist.cz, je za mnou. A co se mi tedy nyní honí hlavou? Připomeňme, že mojí hlavní rolí v Roce jinak je vzít mé zkušenosti ze sektoru tzv. ziskového a předat je sektoru tzv. neziskovému, k němuž Ekolist.cz patří.

Z toho ovšem vyplývá první napínavá otázka: jaký je mezi těmito světy vlastně rozdíl. Řekl bych, že co se týče té (ne)ziskovosti tak opravdu pramalý. Přišel jsem do Ekolistu z velkých médií, to ano. Jenže se zisky velkých médií je to v posledních pár letech dosti bídné. Svým způsobem jsem jen velká, ale nezisková média, či nepříliš zisková média vyměnil za médium malé a neziskové.

Ekolist.cz je ale neziskový jinak, jaksi z podstaty. Vydává jej totiž občanské sdružení. Když se ale řekne „neziskový“, leckomu naskočí představa mladých aktivistů, kteří se poutají řetězy k Temelínu a volají při tom „Smrt autům a Georgi Bushovi“. Avšak v Ekolistu se nikdo nikam nepoutá a návrat na stromy nikdo nepropaguje (názor na George Bushe jsem dosud nestihl zmonitorovat).

Ekolist je prostě médium jako každé jiné, je hrdé na svoji nezávislost a hlavně nestrannost. Tedy žádní aktivisté, žádná propaganda a kampaně. Pravda, jednou z největší a neustálých bitev je právě přesvědčovat čtenáře a okolní svět, že to tak opravdu je – že cílem Ekolistu není nutit někoho k čemukoliv tzv. ekologickému, nýbrž psát o tom, co se v oblasti ekologie a ochrany prostředí děje zajímavého a důležitého.

A v čem je tedy moje práce pro tuto neziskovku jiná? Hezky to shrnul můj kamarád, který před časem udělal podobný krok ze „ziskového“ světa odešel do neziskového (a vůbec se mu nechce zpět): „Rozdíl je především v tom, že v neziskovkách ti nikdy nevynadají za to, když něco děláš dobře.“ Což tedy sedí. V Ekolistu mi nikdo nenadává. Snad s výjimkou situace, kdy si za účelem uvaření hrnku čaje dám vařit rychlovarnou konvici plnou vody. Výtka ovšem není vedena názorem, že tak ničím ozonovou díru, přispívám k tání ledovců, vymírání žiraf či tak něco, ale prostě konstatováním, že je jednoduše zbytečné vařit vody více, než je třeba. Což, uznávám, pravda je.

Co se nám za první tři měsíce podařilo? Článek o kormoránech například přispěl k vyvrácení hluboko zažitého předsudku, že kormorány není možné jíst. Sepsal jsem reportáž o kormoránech, ve které jsem hledal odpověď, zda jsou hodní, či zlí. A jak to u podobných článků bývá, strhla se pod ním vášnivá debata, v níž se spolu utkávali rybáři, myslivci, ochranáři a další. Diskuse byla opravdu lítá. Nejvíce zazářil příspěvek, v němž čtenář-myslivec s nickem Jorkšír přinesl ověřený recept, kterak připraviti z kormorána chutnou krmi.

Tedy si pište: „Nakrájená kormorání prsa se naloží v olivovém kořeněném oleji a umístí se do chladu na jeden den. Pak se dusí na houbách. Jako přílohu je možné podávat těstoviny.“

Tak i takto probíhá můj Rok jinak. Řeším však samozřejmě i jiná témata, než jaké těstoviny podávat k naloženým kormoránům.

A z vážnějšího soudku: během prvního čtvrtletí stoupla čtenost Ekolist.cz skoro o čtvrtinu. Což je skvělé a vytrvalým čtenářům děkujeme.

---

reklama

---