Rypoši lysí by mohli lidem předat recept na dlouhověkost
V rozsáhlé, americko-izraelské studii se nad bádáním sešli zoologové z Univerzity v Tel Avivu (TAU), texaského výzkumného centra zdraví v San Antoniu a City College v New Yorku. Badatelé si nebyli schopni vysvětlit, že zatímco krysy a potkani obvykle nedožijí čtvrtý rok svého života, u rypoše lysého (Heterocephalus glaber) narazí i na exempláře staré i třicet let. Pokročilý věk by však byl jen první částí rypoší záhady. Vědce totiž zarážel i stupeň výkonnosti a aktivity slepých hlodavců.
Rypoši narozdíl od lidí s věkem jen minimálně ztrácejí na váze a velikosti, kvalita jejich kostí je stabilní, téměř se nesnižuje jejich reprodukční potenciál, ani nejsou ovlivněny jejich smyslové schopnosti. U šestadvacetiletých rypoších veteránů nalezneme minimum kožní pigmentace, a prakticky žádné rakovinné nádory. A proč to srovnání s lidmi? S rypoši totiž sdílíme 85 % naší genetické výbavy, a tak tajemství, které by mohlo zastavit degenerativní působení procesu stárnutí lidského těla, má skutečně cenu zlata.
Doktorka Dorothee Huchonová z TAU se spolu s ostatními badateli rozhodla pro srovnání sedmi vzdálených hlodavčích příbuzných rypošů, včetně morčete a potkana. Společně zjistili, že rypoši lysí mají až abnormálně velkou hladinu NRG-1, ochranného neuroproteinu, koncentrovanou v mozečku. Tato bílkovina je zodpovědná za soudržnost neuronových vazeb, a její uložení v centru motorické kontroly může pozitivně ovlivnit výkonnost a odolnost organismu vůči stárnutí.
Není bez zajímavosti, že ani jeden ze srovnávaných druhů tak vysoké, a především stabilní hladiny NRG-1, nedosahoval. Zdá se tedy, že výskyt takové koncentrace neuroproteinu u rypošů je unikátním evolučním krokem, který není zděděn po dávných předcích. Ovšem krokem, který se rypošům vyplácí. A může být prospěšný i lidem. Vědci pokračují v navazující studii, přičemž chtějí vyzkoumat účinky tohoto proteinu na zpomalení degenerativních projevů stárnutí lidského organismu.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Online diskuse
achjo!!!!!!!!!!! - 25. 7. 2012 - JirkaVáš fakt že hranice třeba z Turec do sýrie není problém překročit když jdete pěšky je reálný fakt jako když cikán řěkne že cizí auto si můžete kdykoliv vzít když je tma. Určitě máte pravdu oba ale pochybuju že takové jednání naroydíl od cikána schválíte. Podívejte se, když si zavážu oči zacpu uši a podvážu mozek tak se klidně můžu spakovat a svobodně zapálit třeba školku a stejně tak můžu přecházet hranice jakéhokoliv státu.Je tu ale jedna věc které bych se rád vyhnul (a taky sem jí tu už popsal). Spíš něž sen bych nazval mým cílem nic od systému který se mi nelíbí nechtít, nebrat, nedostávat ale yároveň jej nepodkopávat na ukor lidí kteří se v něm svobodně rozhodli žít (ať jste to vy, má rodina nebo třeba i ti cikání a bezdomovci a samozřejmě spořádaní občané ....). Nepodepsal by jste se snad pod tvrzení že pro vlastní svobodu neber svobodu jiným? Věřte že toto není výmluva a dá se stím dál pracovat protože jediný kdo může v souladu s pravidli systému přecházet jakoukoliv hranici je člověk který pro systém neexistuje. Není to tedy otázka jak cestovat v systému ale jak cestovat mimo něj. Jestli tohle je pomýlenost? Možná jo to nevylučuji ani já protože jak vidno dle mé přítomnosti na této diskusi, jsem ještě součást systému minimálně smlouvou na poskytnutí internetového připojení a tudíž nevím jestli zmizet ze systému jde nevím ani já. Jestli tomu věřím? ¨Teď ještě ano a jedině osobní zkušenost mně přesvědčí o opaku. K té svobodě: Já svobodné jednání chápu jako jednání o které se nemusím u nikoho , ničím dovolovat. Ale chápu že se na to dá koukat i jinak (ne jako na dovolování se u ,,systému,,). Třeba že systém nás nikde nedrží a my můžeme kamkoliv a dělat cokoliv jen pro to musíme něco udělat aby v tom nebyl chaos (nebo aby se o nás systém postaral když se to vymkne). Chápu jiný názor ale nepodepsal bych se pod myšlenku kterou razí. A k mé pomýlené představě o smrti: Každý ať si s tímto bezprizorním majetkem dělá co chce. Já věřím tomu co jsem psal, a to: Prožít život který budu zpětně hodnotit jako podstatný, užitečný, naplněný atd. se musí prožít celý (ať už krátky nebo dlouhý) a tedy se vším co k němu patří (i smrt, i bolest, zklamání, neúspěch) protože dle mé zkušenosti, podstatné věci o sobě nezjistíte když se máte dobře a nic vás netrápí ale ve chvílích kdy je vám nejhůř a trpíte. Já to málo z vašich fakt co jste uvedl zabalených do nenávistného nadávání chápu a nechci vám brát přesvědčení o nich. Ale v našem světě kde se na všechno dá koukat z několika rovin snad nebudete odporovat že jsou to ultimátní a nezvratitelné pravdy. Jenom to svobodné vycestování je jednou ukázkou. Nedávná historie například je druhou. Ano lidé žili životy ve stínu smrti , ano uměly se sní vyrovnat lépe než mi, ano bylo to protože neměli jinou možnost, ano mi momentálně také nemáme, ano v budoucnu se to bude měnit, ano je na rozhodnutí každého jak se k tomu postaví atd. atd. Jestli chci ,,žvanit,,? Ano chci jinak bych sem nelezl. Jak ale jinak mám získávat znalosti než kladením otázek??? Telepaticky nebo snad přečíst si nějakou knihu s názorem jediného člověka z x-let vzdálené doby. |