Rypoši lysí by mohli lidem předat recept na dlouhověkost
V rozsáhlé, americko-izraelské studii se nad bádáním sešli zoologové z Univerzity v Tel Avivu (TAU), texaského výzkumného centra zdraví v San Antoniu a City College v New Yorku. Badatelé si nebyli schopni vysvětlit, že zatímco krysy a potkani obvykle nedožijí čtvrtý rok svého života, u rypoše lysého (Heterocephalus glaber) narazí i na exempláře staré i třicet let. Pokročilý věk by však byl jen první částí rypoší záhady. Vědce totiž zarážel i stupeň výkonnosti a aktivity slepých hlodavců.
Rypoši narozdíl od lidí s věkem jen minimálně ztrácejí na váze a velikosti, kvalita jejich kostí je stabilní, téměř se nesnižuje jejich reprodukční potenciál, ani nejsou ovlivněny jejich smyslové schopnosti. U šestadvacetiletých rypoších veteránů nalezneme minimum kožní pigmentace, a prakticky žádné rakovinné nádory. A proč to srovnání s lidmi? S rypoši totiž sdílíme 85 % naší genetické výbavy, a tak tajemství, které by mohlo zastavit degenerativní působení procesu stárnutí lidského těla, má skutečně cenu zlata.
Doktorka Dorothee Huchonová z TAU se spolu s ostatními badateli rozhodla pro srovnání sedmi vzdálených hlodavčích příbuzných rypošů, včetně morčete a potkana. Společně zjistili, že rypoši lysí mají až abnormálně velkou hladinu NRG-1, ochranného neuroproteinu, koncentrovanou v mozečku. Tato bílkovina je zodpovědná za soudržnost neuronových vazeb, a její uložení v centru motorické kontroly může pozitivně ovlivnit výkonnost a odolnost organismu vůči stárnutí.
Není bez zajímavosti, že ani jeden ze srovnávaných druhů tak vysoké, a především stabilní hladiny NRG-1, nedosahoval. Zdá se tedy, že výskyt takové koncentrace neuroproteinu u rypošů je unikátním evolučním krokem, který není zděděn po dávných předcích. Ovšem krokem, který se rypošům vyplácí. A může být prospěšný i lidem. Vědci pokračují v navazující studii, přičemž chtějí vyzkoumat účinky tohoto proteinu na zpomalení degenerativních projevů stárnutí lidského organismu.
reklama