Šíření vlků neomezuje nedostatek vhodné potravy, ale holá krajina
Člověkem intenzivně obhospodařovaná krajina Galície totiž nenabízí dostatek „potravních zdrojů“ a je zde poměrně hustá dopravní síť. Ochránci se obávali, že se výskyt vlků brzy opět omezí jen na jednotlivá malá útočiště v horách, mezi kterými ale nebudou vlci moci migrovat.
Studie Luise Llanezy, výzkumníka Agentury pro ochranu přírodních zdrojů (A.RE.NA), však potvrzuje, že vlci si tu poradí. Potravní nabídka pro ně totiž není určujícím a hlavním faktorem, který by limitoval jejich rozšíření.
Na bázi úctyhodného počtu sesbíraných vzorků vlčího trusu - 1594 kouscích - dokázal Llanezy stanovit, čím se jednotlivé exempláře sestupující z hor vlastně živí. Ukázalo se, že iberští vlci jsou oportunisté, kteří využívají všech dostupných zdrojů potravy.
Pokud není k dostání zajíc nebo liška, spokojí se i s domácími odpadky. Rozbor DNA z vlčího trusu ale napomohl i stanovení velikosti jednotlivých teritorií, které odrážejí podstatnější problém. Statistickou analýzou rizikových prvků pro šíření populace bylo zjištěno, že ze 48 % je kritickým faktorem „pocit bezpečí“, dále z 35 % přítomnost člověka, včetně silnic a budov.
Vlci a „pocit bezpečí“? Na bázi orografických a vegetačních map Llaneza vypozoroval, že vlci potřebují k přesunům traviny a křoviny, ve kterých se mohou pohybovat neviděni. Stačí jim vegetace s minimální výškou 50 centimetrů, ale na otevřená prostranství v blízkosti lidí se neodváží.
„Dokud tedy budou vlci tolerováni lidmi, budeme je moci najít všude, kde naleznou potravu a úkryt,“ říká Llaneza. „Můžeme na nich pozorovat, jak se pomalu a opatrně učí přežívat v krajině spolu s lidmi.“
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Jak fragmentace krajiny ovlivňuje život zvířat
Polským vojákům na východě země pomáhá aplikace předcházet srážkám se zubry
Dobrovolníci ve Finsku vytvářejí sněhové závěje pro březí tuleně
Čeští vědci studovali půdní paměť luk v rumunské Transylvánii. A odhalili původ jejich druhové bohatosti Online diskuse
Jestli někdy vyrazíte na venkov - 26. 7. 2012 - Jan BočekNikdo nemluví o neprodyšném uzavření, ale o tom že když ovce zdrhnou skrz mizernou ohradu do lesa, tak je může něco sežrat. Ve jmenovaných lokalitách jsem samozřejmě byl. A byl jsem i ledaskde jinde, kde se pase a kde jsou velké šelmy (Balkán, Turecko, střední Asie) . Stádo hlídá ovčák a pár čoklů. Co je na tom nepochopitelnýho? Na noc se zvířata zavřou do malý ohrady a šmytec. Vše je o tom že si lidé zvykli ulehčovat si práci. Nechat ovce u lesa přes noc a jít chrápat a pak se divit že přijde šelma a některá i po dvou:)Ještě ke škodám. Před cca deseti patnácti lety roztrhalo něco tetě pět ovcí. Vzhledem k tomu že do Beskyd to je cca 40 Km,bydlela uprostřed hustě obydlené oblasti. Přišlose na to, že to byli toulaví psi..... Úsměvná je i historka ze Slovenského Krasu. Pravdivost nemohu ověřit. Kamarád potkal známé polovníky, a že prej jdou na vlka. Jak na vlka ptal se kamarád? Pojď uvidíš... Polovníci přišli k pastvině ukradli jehně opekli sežrali. Ráno potkaj baču že se mu ztratilo jehně a že určitě vlk. Jasně že vlk sami jsme ho viděli z posedu..... |
