Solární energetika a znečištěné ovzduší nejdou dohromady
Čína od počátku milénia aspiruje na pozici světového lídra na poli obnovitelných zdrojů energie. Její stávající výsledky z ní činí prakticky neotřesitelného globálního šampiona na poli výroby, vývozu a instalovaného výkonu solární energetiky. Příklad? V roce 2014 plánovala, že svých prvních 100 GW výkonu solárních elektráren dosáhne do šesti let, a nyní poupravila tuto předpověď už na příští rok. Vysoce inspirativní zprávy o počtu vyrobených, instalovaných a zapojených solárních elektrárnách v Číně však naráží na dočista jiný problém. A tím je nízká kvalita tamního ovzduší.
Znečištěné ovzduší, ať už mračna nasycená popílkem, dým z uhelných elektráren a průmyslových závodů nebo smogová poklička nad megaměsty, to vše se negativně podepisuje na výkonu solárních farem. Sluneční paprsky k nim totiž v plné síle neprorazí. Na severu a východě země je kvůli tomu výkon solárních elektráren až o pětinu nižší, a v zimě se bude tento problém ještě zvětšovat. Podle Charlese Li, docenta Princetonské univerzity, může být v zimě na exponovaných místech výkon solárních elektráren snížen o 35 % v důsledku zvýšené koncentrace aerosolů v atmosféře.
Hlavní příčinou toho, proč „zelené“ solární farmy nefungují tak jak mají, jsou „nezelená“ auta a dýmající komíny elektráren. Ty do ovzduší uvolňují sulfáty, nitráty, černý uhlík a řadu dalších látek, které v konečném důsledku zastiňují solární instalace. „Pozoruhodné je, že se tomuto okruhu problematiky nikdo dosud intenzivně nevěnoval,“ dodává Li. „Přitom právě v rozvojových zemích, kde dnes solární energetika rapidně nahrazuje konvenční fosilní zdroje energie, je stav ovzduší špatný a koncentrace aerosolů snižující výkon solárních instalací by tu rozhodně měla být brána v potaz.“
Aby se dobral solidních číselných údajů, rozpracoval Li spolu s kolegy rozsáhlý model, který vychází z dat satelitů NASA za léta 2003-2014. Počítá jak s úhrnem dopadajícího slunečního záření na jednotku plochy, analýzou znečištění ovzduší, tak dalšími i devíti proměnlivými scénáři. „Počítáme například se snižujícím se i rostoucím znečištěním z uhelných elektráren, provozem automobilů, spalováním biomasy nebo proměnlivostí prostředí danou písečnými bouřemi,“ říká Li. „Zapracovali jsme také s proměnou technologie, kdy by stacionární solární panely nahradily heliostaty.“
Výsledek je zřejmý. Ve znečištěném ovzduší je výkon solárních elektráren nižší. „Poněkud ironicky tak efektivita čisté energetiky závisí na omezení emisí z fosilních zdrojů,“ říká Li. Zrovna v Číně je to ale ještě o něco složitější. Špinavý průmysl tu totiž vyrábí prostředky k produkci čisté zdroje energie a výroba je tu zhusta koncentrovaná do oblastí s vyšším solárním potenciálem. „Postupně by ale mohlo vyšší zapojení obnovitelných zdrojů, zvláště pak solární energetiky, odrážet pozorovatelnou změnu ve stavu a kvalitě ovzduší. A čím více instalovaných solárních elektráren bude, tím dříve se této změny dočkáme.“
Jiný úhel pohledu, totožný výsledek. Tak lze popsat práci Michaela Bergina, inženýra z britské Duke University. Ten zaútočil na výkonnost solárních střešních instalací ve znečištěném prostředí měst. V průběhu série experimentů pak zjistil, že prachové částice sedimentující na panelech ve městech mohou snižovat (v jistých částech světa) výkon solárních farem o 50 %. „Bez pravidelného čištění se městské solární farmy v Číně, Indii nebo na Arabském poloostrově budou vyplácet jen stěží.“ Celkem 92 % částic, které ulpělo na površích panelů, má svůj původ v nejrůznějších derivátech uhlíku. Po prvním měsíci od instalace se dá kvůli znečištění počítat s poklesem výkonu o 17 až 25 %, které v druhém měsíci stoupá na 35-50 %. „Čína momentálně postrádá desítky miliard dolarů, které investovala do solární energetiky, a nedostává je zpět ve formě požadovaného výkonu. Až 80 % těchto ztrát má na svědomí právě městské ovzduší,“ říká Bergin.
reklama