Stráský navrhuje kácet ve třetině prvních zón
Podle předloženého textu současné rozdělení na bezzásahové zóny stejně nefunguje a navíc ve snaze řešit kůrovcovu kalamitu selhává. Kvůli kácení byly prý vydány desítky výjimek, takže ve skutečnosti se stejně kácelo i v prvních zónách. Podle textu na území 5 799 hektarů, tedy 38 % území označeného jako bezzásahové.
Kácet se má v prvních zónách tam, kde jsou první zóny obklopeny druhou zónou nebo tam, kde oblast na druhé zóny navazuje a kde je aktivní kůrovec. Kácet se mají konkrétní vybrané stromy, které by měly být na místě zbaveny kůry. Na napadené stromy nemají být použity chemické přípravky. Podle předložených obecných pravidel pro zásahy v prvních zónách má pokácené dřevo na místě zůstat, nebude se tedy z lesa odstraňovat. Jednou výjimkou mají být stromy, které by mohly ohrožovat bezpečnost například v blízkosti cest.
Podle dokumentu zveřejněném Aktuálně.cz by se z celkové výměry lesů v majetku státu (48 832 hektarů) mělo kácet na ploše 2 064 hektarů. Což podle návrhu znamená na zhruba 4 % celkové plochy, ale zároveň to představuje zhruba 30 % prvních zón.
Cílem, ke kterému návrhy Jana Stráského směřují, je zastavit do tří let „gradaci kůrovce“. Proto je vedle technických prostředků potřeba také zrušit některá legislativní opatření, která jsou prý dnes již překonána. Podle návrhu je potřeba především zasáhnout razantně a ne polovičatě. Polovičaté řešení by mohlo prý zdiskreditovat lesníky i snahu o záchranu zelených lesů Šumavy.
V prvních zónách Národního parku Šumava se od jeho vyhlášení na počátku devadesátých let již jednou kácelo. Bylo to v roce 1999, když byl ministrem životního prostředí Miloš Kužvart (ČSSD). „Jak dopadla takzvaná výběrová těžba, dnes všichni víme. Stromy, které nepokáceli dřevorubci, posléze smetl vítr, takže tam dnes jsou rozsáhlé holiny. Ředitel Stráský promění další kopce na Šumavě v holé, nehostinné pláně,“ komentuje situaci na Šumavě Jaromír Bláha z Hnutí Duha.
V příloze dokumentu, který má redakce Ekolistu.cz k dispozici, se představuje návrh postupu proti kůrovci. Hlavní slovo má mít mechanické řešení, tedy kácení stromů s následným zbavením kůry. Před rojením má také zmizet všechno položené dřevo z lesa, tedy nejen z polomů, ale i z těžby dřeva. V oblastech, kde probíhá kalamita, se mají lesníci věnovat intenzivnímu vyhledávání napadených stromů a jejich včasné „asanaci“, tedy zničení lýkožrouta smrkového, ideálně ve stádiu larvy.
„Obranná opatření v těchto oblastech nevázat na legislativu, ale podřídit je výše uvedenému principu,“ říká předložený návrh. Použití obranných opatření jako jsou lapáky nebo feromonové lapače je podle návrhu „zcela marginální a zbytečně váže kapacity lesníků“. „Ustanovení platných předpisů dodržovat pouze v oblastech, kde není lýkožrout Smrkový v kalamitním stavu“ říká také návrh předložený ministru životního prostředí.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Online diskuse
Fotografie - 28. 3. 2011 - fafnirTomášdoplňte si vzdělání:Přírodní rezervace Žofínský prales je společně s pralesem Hojná voda nejstarší rezervací v pevninské Evropě (starší je rezervace na ostrově Vilm v Baltském moři)[1]. Založil ji roku 1838 hrabě Jiří František August Buquoy na ploše 38,3 ha, ovšem po převzetí panství jeho synem rozhodl lesní inženýr a taxátor W. Rolland o zmenšení plochy rezervace na 1,7 ha, až v roce 1882 byl vydán absolutní zákaz těžby (do té doby byly odtud odváženy souše) a od roku 1888 se plocha rezervace opět zvyšovala až na současnou rozlohu[2]. V roce 1933 vyhlásilo tehdejší ministerstvo školství a národní osvěty Žofínský prales úplnou státní rezervací s výměrou 97,72 ha Boubínský prales je národní přírodní rezervace evidenční číslo 24. Rok vyhlášení 1858. Lokalita: Včelná pod Boubínem, Horní Vltavice, okres Prachatice. Správa NPR CHKO Šumava. Celková plocha 666,41 ha. Důvodem ochrany je bukosmrkový porost s klenem. Management, ohrožení: Již od 17. století byly lesní porosty ponechávány bez pěstebních zásahů s ohledem na nerušený úkryt zvěře, hlavně jelení, srnčí a tetřevů. V druhé polovině 18. století, při začínajícím cílevědomém lesním hospodaření, byly těšínskou komorou ohraničeny lesy určené k produkci dříví, ve kterých se nesmělo pást. Do těchto lesů byla pojata také trať Mionší a s ní sousedící trať Úplaz. Od 16. století do poloviny 18. století byla největší z polan, Velká Polana, využívána k salašnictví. Po zákazu pastvy (konec 19. století) se polany pouze kosily a od 70. let 20. stol. se tyto plochy vyvíjely většinou bez zásahů. Teprve od roku 1995 se začaly vybrané plochy znovu kosit. Současná péče se soustřeďuje na záchranu a posílení silně ohrožené původní populace jedle bělokoré. Pro svoje významné hodnoty je prales Mionší předmětem zkoumání mnoha vědeckých institucí. Jedná se o jednu z 15 ploch v České republice, kde se dlouhodobě sleduje dynamika přirozeného vývoje lesních porostů. Jsou zde založeny trvalé plochy pro sledování stavu rostlinné a živočišné složky. Procházím li jednu rezervaci za druhou,je vidět že byly nejčastěji v předminulém století vyhlášeny rezervacemi,do té doby se tam hospodařilo,těžilo páslo etc. Takže vážený pane,vím o čem mluvím,i když všechny,nebo spíše většinu, jsem pochopitelně nenavštívil.Tak si nevymýšlejte.A ty nejstarší,byly zakládány soukromými majiteli,převážně šlechtou,nikoli všeholidem,ani zeleným ani rudým.Příště si ujasněte o čem píšete. |



Tetřev hlušec – ikonický druh Šumavy
Turistická trasa na Modrý Sloup se otevře nejdříve v létě příštího roku
Monitoring na Šumavě potvrdil výskyt výjimečného brouka trnoštítce horského