Udržet oteplení planety pod 2 °C je klíčové, tvrdí klimatolog Schellnhuber
Hans Joachim Schellnhuber (1950) je předním světovým klimatologem, poradcem německé kancléřky Angely Merkelové, zakladatelem a ředitelem Potsdamského institutu pro výzkum změny klimatu a také dlouholetým členem Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Mimo jiné se také podílel na vzniku papežské encykliky, ve které papež František vyzývá všechny obyvatele planety, aby se lidé pokusili zamezit klimatickým změnám.
„Katolická církev je nejkonzervativnější organizace na světě. Ještě nedávno byl církevní přístup k přírodě chápán podle prvního příkazu Ploďte se, množte se a naplňte zemi. Dnes se katolická církev v podstatě hlásí k německé Energiewende,“ pronesl mimo jiné Hans Joachim Schellnhuber.
Zmíněnou Energiewende pak pro velkou náročnost úkolu přirovnal Schellnhuber k americkému projektu Apollo. Energiewende je v prvních krocích ústup od jaderné energetiky, které se Němci rozhodli vzdát po katastrofě v japonské Fukušimě. Zároveň však jde i o ústup od fosilní energetiky. „Ruku v ruce s tím jde decentralizace a demokratizace energetiky v Německu. Ještě v roce 2001 byla německá energetika v rukou asi 6 velkých energetických firem. V roce 2012 bylo dodavatelů energie 736. Mnohdy si vlastní zdroj energie pořizují přímo obce, čímž se stávají více nezávislými na vnějším světě.“
„S přechodem na obnovitelné zdroje se ukazuje, že v tomto sektoru vzniká víc pracovních míst, než kolik jich zaniká v jádru či fosilních zdrojích,“ říká Schellnhuber. A dodává důležitou věc: Energiewende má velkou podporu německé společnosti, 92 procent Němců přechod na obnovitelné zdroje podporuje.
Hans Joachim Schellnhuber zmínil sedm inovací, které jsou podle něho klíčové pro to, aby globální společnost dokázala udržel oteplení planety pod 2 °C do konce století. Jde o superchytré energetické sítě, domy, které samy produkují obnovitelnou energii, recyklují vodu a teplo. Důležitá bude i elektromobilita. Bude potřeba přejít na uzavřené materiálové toky a omezit produkci odpadů. Bude potřeba holistické plánování měst a regionů, aby se zamezilo plýtvání se surovinami a energií. Dalším opatřením bude udržitelný management obnovitelných zdrojů energie a za sedmé technologie na desalinizaci vody pomocí obnovitelných zdrojů energie. Důležité také je, aby se technologické inovace neprosazovaly do praxe moc dlouho. „Průmyslová revoluce trvala několik století. My teď máme k dispozici pár desetiletí.“
Všechno to jsou podle něho nástroje, jak bude možné udržet oteplení planety pod 2 °C do konce století. „S oteplením nad 2 °C už budou škody na ekosystému Země horší a horší,“ říká Hans Joachim Schellnhuber. I při 2 °C dojde k proměně světa. Je velmi pravděpodobné, že kvůli oteplení dojde k vymření korálů, zaniknou alpské ledovce, zmizí velká část ledového pokryvu Grónska a ubude ledu v Arktidě. „Nad 2 °C je všechno riskantnější, hrozí velké vymírání druhů, kvůli tání ledovců vzroste hladina moře, zvýší se acidifikace moří,“ vyjmenovává příklady možných rizik Schellnhuber.
Na otázku z pléna, jaká je role vědců ve společnosti a zda se mají klimatologové více angažovat, odpověděl: „Pokud jako klimatolog zjistíte něco pro společnost důležitého, nestačí to jen publikovat v časopise Nature. Politici zpravidla nečtou Nature. Je potřeba, abyste své poznání zprostředkoval společnosti. Což je samozřejmě velká odpovědnost.“ Situace v Česku je taková, že čeští klimatologové se zpravidla omezují na svůj vědní obor a nijak výrazně se neangažují. Schellnhuber uvedl příklad uznávaného vědce, který se angažoval. „Albert Einstein je bezpochyby velký věděc, ale zároveň se velmi politicky exponoval. Právě proto, že cítil svou odpovědnost, vyplývající z toho, že ví o rizicích jaderné energie.“
Otázku na věčné klimaskeptiky glosoval tím, že vždycky budou lidé, kteří budou tvrdit, že Země je placatá, protože to prostě tak vidí. „Můžete je vzít na čtyřicet tisíc kilometrů dlouhý výlet a dojít znovu na místo, odkud jste vyšli, ale je to dost náročné.“ A co se týče politiků, pak u nich je největší trest, když je lidé znovu nezvolí. A je potřeba je nevolit.
Uhlí a jaderná energetika jsou podle něho velmi riskantní zdroje energie. „A nemyslím to kvůli bezpečnosti, ale kvůli tomu, že se nevyplatí ekonomicky. Jsem si jistý, že do dvaceti let bude energie z obnovitelných zdrojů tak levná, že energie z uhlí a jádra bude neprodejná.“
Po přednášce se konala panelová diskuze, které se zúčastnil Vladimír Špidla coby šéf Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády, Klára Sutlovičová za Glopolis a Tomáš Smejkal a Pavlína Kulhánková za ministerstvo průmyslu a obchodu.
Vladimír Špidla zmínil, že komplexnost úkolu vypořádat se s klimatickými změnami je veliká. „A v posledku to není změna technologická, jako jen politická.“ Podle něho je největším rizikem spojeným s klimatickými změnami acidifikace oceánů.
Při přeměně energetiky na nefosilní bude vznikat spousta nových pracovních míst a spousta jich bude zanikat. Podle Špidly bude potřeba kromě technologických změn také provádět opatření, která pomohou lidem změnu pracovních míst zvládnout.
Německá Energiewende je podle něho skvělý projekt, ale sám o sobě nic neřeší. „Klíčové bude, co udělá Evropská unie coby kontinentální uskupení“. EU je velká politická váha, která má potenciál něco ve světe změnit.
Velkou otázkou k vyřešení je podle Špidly tzv. Global governance a koncept spravedlnosti. „Změny budou různou měrou dopadat na různé lidi. Žádný společenský projekt se dlouhodobě neudrží, pokud je k někomu zjevně nespravedlivý. Dokonalá spravedlnost je pochopitelně utopie, ale je potřeba odstranit tu zjevnou nespravedlnost.“
„V neposlední řadě bude potřeba do nějaké míry zrušit intelektuální vlastnictví, alespoň v některých oblastech. Jinak třetí svět dostatečně rychle nezmodernizujeme.
Klára Sutlovičová z Glopolis navázala na Špidlu s tím, že téma intelektuálního vlastnictví je velmi frustrující. V připravované globální smlouvě, která se má projednat na přelomu listopadu a prosince v Paříži, se toto téma vůbec neobjevuje, podobně jako otázka financování. „Přitom financování přechodu na nízkouhlíkovou energetiku je problém. V tom je německá Energiewende velký vzor, že to jde provést.
Podle Sutlovičové má česká vláda aktuálně tři velké, ale zvládnutelné úkoly na stole. „Jednak neprolomit limity těžby hnědého uhlí, prosadit zákon o snižování emisí a závislosti na fosilních palivech (ten by se měl projednávat dnes) a pak přechod na obnovitelné zdroje energie.“
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (2)
Jak je má pak vůbec někdo brát vážně?