V Peru mizí ledovce, v ohrožení jsou miliony lidí
V andské oblasti je na vodě z ledovců bezprostředně závislých okolo 10 milionů obyvatel. Mnoho měst v oblasti je závislých na potravinách vypěstovaných díky zavlažovaní vodou z ledovců, jako například Lima, hlavní město Peru. V Peru je zhruba 500 ledových mas.
Zatímco za posledních 100 let celosvětová průměrná teplota stoupla o 0,6 °C, teplota ledovců vyšplhala o 1,5 °C za pouhých 20 let. V oblasti Ancash na severu Peru se nachází značné množství ledovců, sloužících jako zdroj pitné vody. Ledovce ale kvůli nárůstu teploty postupně ubývají. Odhaduje se, že za posledních 30 let v Peru zmizelo 25 procent andských ledovců.
Lidé zde žijí především z toho, co vypěstují na farmách. Klimatické změny v podobě nepředvídaných období sucha a dešťů nebo výskytu cizopasníků jim způsobily ztrátu mnoha úrod.
Ricardo Giesecke, ministr životního prostředí, varuje před riziky, jež sebou tání ledovců nese. Jako příklad uvádí zvednutí hladiny moří, které ohrozí především přímořské oblasti a jejich obyvatelstvo. Rebeca Ariasová, zástupkyně rozvojového programu OSN v Peru, dodává, že za pomoci různých programů země učinila několik významných pokroků na poli boje se změnami klimatu.
Tání ovlivňuje 18 různých ledovcových systémů v zemi. Za posledních 30 let třetí nejvyšší peruánský vrchol Coropuna přišel o 71 čtverečních kilometrů sněhu.
Glaciologové, odborníci na studium ledovců, považují současnou situaci zasněžených vrcholů ve světě za indikátor globálního oteplování.
Podle zprávy Gustava Carrasquela „En Perú desaparecieron 25 por ciento de los glaciares“ zveřejněné na serveru Anca24.canalazul24.com dne 11. října 2011.
reklama
Dále čtěte |
Tom a Jerry změřili tání grónských ledovců: za deset let odtálo 240 gigatun vody 
Německo poskytne na ochranu tropických pralesů jednu miliardu eur
Brazílie před konferencí COP30 hlásí pokles ničení amazonského pralesu
Polovině národů, které nemají kontakty se světem, hrozí zánik, tvrdí skupinaOnline diskuse
Další zelený nesmysl - 15. 11. 2011 - CSPrincíp uhlíkovej dane spočíva v tom, že tí ktorí spotrebúvajú viac (napr. jazdia/lietajú viac ako priemer) by platili tým ostatným. Jasné, že sa niekde niečo okľukou "stratí", ale to je otázka efektivity systému. Daň z motorových palív to nie je, tam sa peniaze stratia a prerozdelia zložitejšie, v lepšom prípade na zdravotníctvo, v horšom na dotácie pre automobilky. Pri uhlíkovej dani ako nemotorista cestujúci/lietajúci málo by som mal získať niečo priamo od niekoho, kto jazdí/lieta veľa. To má motivovať k väčšej snahe o nižšiu spotrebu nadnormálnych spotrebiteľov a k menšej snahe podnormálnych spotrebiteľov dotiahnuť sa na úroveň tých prvých. |
