V Podyjí bojují s pajasanem, zlikvidovali už tisíce výmladků
Pajasan žláznatý je cizokrajná dřevina původem z východní Asie. Vyznačuje se rychlým růstem, silným zástinem a také vylučováním látek, které jsou pro ostatní rostliny jedovaté. Původem okrasný strom exotického vzhledu ale začal v řadě zemí zplaňovat a místy se stal obtížným invazním druhem.
"V Podyjí a jeho okolí evidujeme asi 200 ohnisek pajasanu, z toho asi 100 je ve Znojmě. Přímo v parku máme do 50 ohnisek," uvedl Robert Stejskal ze správy národního parku. V jednom takzvaném ohnisku přitom může růst i několik set mladých stromků, výmladků, které jeden strom či zbytek z něj dokáže vyprodukovat.
"Ošetřit se přitom musí každý jedinec, nestačí ho skácet. Do každého z nich se dává malá dávka herbicidu, za hodinu lze takto ošetřit třeba sto výmladků," uvedl Stejskal.
Větší stromy lze před aplikací herbicidu buď navrtat nebo udělat zásek sekerou či mačetou. U menších stromů je zapotřebí sloupnout kůru na polovině kmínku nožíkem. Tímto způsobem lze herbicid aplikovat. Kácení je neúčinné, protože pajasan dokáže po pokácení velmi rychle růst právě z výmladků a rozšiřuje se ještě rychleji. Lokalitu je po ošetření navíc zapotřebí za rok či dva zkontrolovat, jestli pajasan někde znovu nevyrašil.
Stejskal uvedl, že jen loni ošetřili asi 3000 až 4000 výmladků pajasanu, také asi 30 až 40 velkých stromů, letos dalších asi 500 výmladků. "Na pajasany se letos ještě chystáme, a to teď v srpnu a v září. Odhadem jich je ještě asi do 5000," uvedl Stejskal.
Domovinou pajasanu je východní Asie. Na území ČR byl prokazatelně vysázen v roce 1803 v Lednici na Břeclavsku. Pajasany se do Evropy dostaly ve druhé polovině 18. století a z Braniborska se šířily dál na východ. Z Podyjí by v budoucnu mohl vytlačit původní stromy, například duby a habry.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (11)
Jiří Daneš
3.8.2020 16:21Ondřej Dočkal
3.8.2020 21:17 Reaguje na Jiří Danešhttps://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1631069111001557
In this study, we showed that A. altissima was present in the Fontainebleau forest, not only along roads and railways but also penetrating the forest due to natural or artificial gaps. Within the forest patches, once this species has invaded, it seems to settle in the long term. That settlement prevents the growth of a large number of other plant species and modifies the structure of the community through facilitation for common nitrophilous species and competition and allelopathy against sensitive forest species. In this way, in some areas of the Fontainebleau forest, A. altissima directly threatens flora of protected reserves. The data of this study will thus be taken into account in management plans to strictly limit its expansion in the forest.
Milan Milan
3.8.2020 20:15Milan G
3.8.2020 21:46 Reaguje na Milan MilanJan Šimůnek
4.8.2020 07:29 Reaguje na Lukáš KašpárekTakže plantáže s kontrolovaným růstem pajasanu mi smysl dávají.
Konec konců, naprosto stejně funguje akát (taky v podstatě invazívní druh), akorát roste pomaleji a má o něco kratší sezónu, kdy v něm běží fotosyntéza. Na rozdíl od pajasanu dává tvrdé dřevo, které lze využívat i technicky.