Ve městě běžně žijí divoká zvířata. V Brně jsou to nejčastěji zajíci nebo lišky

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | DS Williams / Flickr

Biologická část detailně mapovala výskyt a chování zvířat ve městech pomocí fotopastí, nočního monitoringu s využitím termovize a terénního sledování pobytových znaků. Díky tomu výzkumníci získali data o tom, kde, kdy a jak jednotlivé druhy městské prostředí využívají.

Ve druhé části se výzkumníci zaměřili na zdravotní aspekty společného soužití lidí a zvířat a jeho rizika. Odebírali biologické vzorky a zjišťovali v nich přítomnost patogenů přenosných na člověka nebo domácí zvířata. U téměř třetiny zvířat byl zjištěn alespoň jeden patogen, nejčastěji parazit či bakteriální infekce. "Přítomnost patogenů je v přírodě běžná. Neznamená to automaticky riziko pro člověka. Klíčové je tato rizika znát a řídit," uvedl Omar Šerý z Ústavu biochemie Masarykovy univerzity.

Sociologové se zaměřili na vnímání přítomnosti zvířat ve městě. Analyzovali postoje veřejnosti, mediální obraz i pocitové mapy. Právě postoj veřejnosti je často určující pro to, jak správa měst k výskytu volně žijících zvířat přistupuje.

Na sběru dat vědci spolupracovali s brněnským magistrátem, útulkem městské policie, myslivci a dalšími partnery. Zjistili, že nejčastějšími volně žijícími druhy jsou zajíci, srnci, lišky, kuny nebo divoká prasata, a také kdy a kde se ve městě nejčastěji pohybují.

Projekt vědcům potvrdil domněnku, že střety mezi člověkem a zvířaty nejsou náhodné a každý konflikt má své prostorové a časové příčiny. Odborníci se shodují, že pokud vědí, kde a kdy ke konfliktům dochází, jsou schopni jim předcházet. Data ukazují například časté výskyty prasat v okrajových částech města nebo lišek v městské zástavbě. V některých případech se jednalo o škody na majetku či neobvyklé situace řešené městskou policií.

Výstupem výzkumu budou konkrétní doporučení pro městskou správu od monitoringu výskytu zvířat přes řízení jejich populace až po komunikaci s veřejností. "Největší problém není samotná přítomnost zvířat. Problém je, že o nich nemáme dostatek dat. Jakmile je máme, můžeme situaci začít řídit místo toho, abychom jen reagovali," uvedl hlavní řešitel projektu Jakub Drimaj z Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity.