Vědci rozlouskli záhadu, proč nejsou mořští hadi v Atlantiku

Floridští herpetologové rozlouskli záhadu nepřítomnosti mořských hadů v Atlantickém oceánu. Byť by v něm dokázali prosperovat, v minulosti stálo proti jejich rozšíření špatné načasování a proměnlivé klima. Jak píše EurekAlert, v důsledku stávajících globálních změn se tam teoreticky dostat mohou.

Pokud bychom živočichy v jisté nadsázce považovali za technické aplikace, museli bychom anonymního designéra mořských hadů pochválit. Jeho „projekt“ plazů obývající prostředí oceánů je totiž z evolučního hlediska po všech stránkách úspěšný. Drobných zdokonalení a vychytávek mají mořští hadi celou řadu: od zploštělého ocasu, který slouží jako vynikající kormidlo, přes schopnost vnímat pachy pod hladinou, dovednost zadržet dech na celé hodiny, případně si na celé měsíce odříct příjem vody. O jejich úspěšnosti vypovídá i fakt, že tito vodní plazi přečíslují jinou příbuznou skupinu, mořské želvy, v poměru 10:1.

Mořští hadi nejsou právě nejlepšími plavci, ale mají výdrž. Za osm milionů let, tedy od doby, kdy jako specializovaná živočišná skupina vznikli, se dokázali rozšířit napříč Tichým a Indickým oceánem a narazíme na ně od Japonska po Nový Zéland, od Jižní Afriky po střední Ameriku. Je proto přinejmenším podivné, že se takto úspěšní predátoři mořských hlubin nevyskytují i v Atlantiku. „Víme, proč se vyskytují tam, kde právě jsou,“ vysvětluje podstatu geograficky nesourodého rozšíření mořských hadů Coleman Sheehy, herpetolog Floridského muzea přírodní historie. „Ale už jsme nevěděli, proč nejsou tam, kde by mohli být.“

S rozřešením záhady přišel Harvey Lillywhite, biolog Floridské univerzity. „Jednoduše řečeno: mořští hadi v Atlantiku nejsou, protože se tam nestačili dostat včas. Nenahrávala jim geografie, klima a načasování.“ Když před třemi miliony lety zažívali mořští hadi svůj největší boom, byla už Panamská šíje mezi Amerikami uzavřená a tvořila neprostupnou bariéru. A z druhé strany? Africký Mys Dobré naděje se sice jeví jako průchozí cesta, kterou však blokuje chladná mořská voda. „Mořští hadi ve vodě, která má méně než 18 °C, hynou,“ vysvětluje Lillywhite. Nepravděpodobnost tzv. Africké cesty do Atlantiku podtrhuje i nepřítomnost dostupných ústí řek, ve kterých by mořští hadi doplnili zásoby sladké vody.

Podle Sheehyho i Lillywhite není za stávajících podmínek pravděpodobné, že by se mořským hadům podařilo z Indického oceánu nebo Pacifiku do Atlantského oceánu dostat. „Těch pár exemplářů, kteří propluli Panamským průplavem, sice našlo v Karibiku příhodné podmínky, ale je jich tak málo, že se nemohou rozmnožovat,“ říkají vědci. Reálnější variantou do budoucna se jeví otevření „Africké cesty“, v případě, že by se v oceánech oteplilo. „Pak by to mohlo být opravdu zajímavé,“ říká Lillywhite. „Protože na dravé a jedovaté mořské hady není v Atlantiku připraven nikdo. Kořist by nevěděla, jak se bránit, a tradiční predátoři by se museli rychle naučit, že hadi jsou silně toxičtí.“

Ani tentokrát však nestojí proměnlivé klima na straně mořských hadů. Oteplení vody kolem jihu Afriky by jim sice „otevřelo cestu“, ale současně by vedlo i ke snížení srážek. A ty představují pro většinu mořských hadů jediný dostupný zdroj neslané vody. „Jako reálné se dnes tedy jeví nikoliv objevení mořských hadů v Atlantiku, jako spíš jejich vyhynutí v Indickém a Tichém oceánu.“

---

reklama

---