Vědci si na rybičkách vyzkoušeli, jak zobrazit mikroplasty v tkáních

Vědci hledají způsob, jak zobrazit mikroplasty v biologických vzorcích, aniž by při tom poškodili tkáň. Jednou z možností je mikrotomografie, metoda používaná pro vizualizaci vnitřní struktury. Výzkumníci z institutu CEITEC Vysokého učení technického v Brně ji vyzkoušeli na akvarijních rybkách zebřičkách. Metodu lze potenciálně aplikovat i na jiné biologické vzorky, uvedl institut. Studii publikoval časopis Journal of Hazardous Materials. Mikroplasty představují možné zdravotní riziko, vědci jim proto věnují značnou pozornost. K detekci fragmentů v biologických vzorcích se používají spektroskopie a pyrolýza. Často je však nutné tkáň chemicky upravit nebo nařezat, což s sebou nese problémy: ztrácí se informace o prostorovém rozložení a zvyšuje se riziko kontaminace.

Když vědci pochopí, kde se mikroplasty v tkáních hromadí, mohou získat také zásadní informace o tom, jakou roli hrají při vzniku různých zdravotních problémů. Předchozí studie například ukázaly, že dlouhodobé vystavení mikroplastům může způsobovat významné poškození tenkého střeva ryb, což má vliv na jejich trávení, růst a schopnost reprodukce.

Mikro-CT představuje nástroj, jak studovanou oblast zobrazit s vysokým rozlišením, aniž by se tkáň zničila. Mikroplasty však mají obvykle nízkou hustotu, a tak bylo těžké je při vizualizaci odlišit od okolních tkání. Aby tým problém vyřešil, zvýšili kontrast mezi mikroplasty a tkání pomocí speciálních barvicích technik.

Dále tým musel vyvážit potřebu vysokého rozlišení se snahou o komplexní zobrazení vzorku. Menší vzorky sice poskytují vyšší prostorové rozlišení, ale zároveň poskytují informaci pouze o omezené oblasti těla. "Abychom tyto dva přístupy vyvážili, vyvinuli jsme dvě strategie: skenování celých ryb, které se zaměřuje na oblast břicha, a skenování extrahovaných střev, které nám díky zmenšenému objemu vzorku odkrývá jemnější detaily," uvedla hlavní autorka studie Viktória Parobková.

Studie ukázala, že metoda může sloužit k detekci mikroplastů v biologických vzorcích. „Vzhledem k tomu, že jsme pracovali s dobře definovanými polyetylenovými mikročásticemi, naše další kroky se zaměří na rozšíření techniky na různé typy mikroplastů, tvary a také hustoty – různé polymery vykazují odlišnou hustotu, což ovlivňuje, jak dobře je můžeme pomocí mikro-CT vizualizovat,“ doplnila Parobková.

---

reklama

---