https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/z-britskych-jezku-se-na-novem-zelandu-stava-pohroma-pro-mistni-zivocichy
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Z britských ježků se na Novém Zélandu stává pohroma pro místní živočichy Aktualizováno a opraveno

23.5.2021 02:20 | CHRISTCHURCH (ČTK)
V současnosti neexistují přesnější odhady toho, kolik ježků na Novém Zélandu žije, ale je tu větší populace než v Británii.
V současnosti neexistují přesnější odhady toho, kolik ježků na Novém Zélandu žije, ale je tu větší populace než v Británii.
Představte si obyčejného ježka. Jsou malí, zavalití, mají oči jako korálky a roztomilý čenich. Na internetových videích je majitelé myjí šamponem, děti jim dávají mističky mléka a pro anglické čtenáře je nesmrtelně zachytila Beatrix Potterová v knize o ježčí dámě, paní Tiggy Winkleové. Ze všech nočních savců, které by člověk mohl uprostřed noci potkat na zahradě, jsou ježci nepochybně nejmilovanější. Ale na Novém Zélandu se tito malí, ztěžka se valící bodlináči změnili na zabijáky, napsal list The Guardian.
 

Nový Zéland je ježčí ráj. Zatímco v Evropě je loví kuny lesní, lišky a jezevci, na Novém Zélandu mnoho predátorů nemají. Jejich počty v potravním řetězci nemá kdo korigovat, a tak se blaženě proplétají lesy a zahradami a likvidují ohromující počet původních tvorů.

S výjimkou několika místních druhů netopýrů nemá Nový Zéland žádné původní suchozemské savce. Jeho ptačí populace se tomu přizpůsobila - někteří ptáci, jako kivi, jsou nelétaví nebo hnízdí na zemi. Když sem byli zavlečeni lasičky, kočky, kusuové liščí a krysy, začali páchat spoušť. Chroupat vzácné druhy hmyzu, zabíjet čerstvě vylíhlá mláďata a vyjídat vejce ptáků hnízdících na zemi.

Ježci jsou také klíčoví pachatelé. "Začíná být čím dál tím jasnější, kolik škody dokážou nadělat," řekl Nick Foster z Otažské univerzity, který se věnuje výzkumu ježků. Jediný, odhodlaný ježek spořádá řadu původních drobných plazů, ptačích vajíček a exemplářů obřího druhu rovnokřídlého hmyzu weta, který žije jen na Novém Zélandu. Jedna studie našla v žaludku jediného ježka 283 nožiček wet. "Během 24 hodin tento ježek sežral až 60 jedinců," dodal Foster. "Hotový banket."

Aby pochopil pohyb ježků, Foster je odchytává a dává jim GPS. V rámci této mise se vydává v noci do buše vybavený brýlemi s termálním viděním, jaké používá armáda. Díky sledovacím obojkům, které už ježkům nasadil, se mu podařilo zjistit, že se vydávají dál, než by si většina lidí dokázala představit. Jednoho našel 2000 metrů vysoko na svahu hory.

Snaha vyhnat ježky z chráněného přírodního prostředí na Novém Zélandu je kriticky důležitá. Země vede ambiciózní kampaň za vyhubení zavlečených predátorů do roku 2050 s využitím směsice pastí, lovu a jedu. Foster pracuje na projektu Te Manahuna Aoraki, jehož cílem je zbavit predátorů horami obklopenou oblast o ploše 310.000 hektarů. Novému Zélandu už se podařilo vyhubit predátory na několika ostrovech, ale na pevnině je to mnohem těžší.

Krom celkové náročnosti tento úkol komplikuje také složitá propagace. Kusuy liščí, krysy, potkany a lasičky s jejich vyceněnými zuby a méně lichotivým vzhledem je veřejnost schopna přijmout jako hanebné vetřelce, které je třeba vyhubit. Ale ježci jsou - bohužel - roztomilí. Foster potvrzuje, že existuje "jistá psychologická bariéra", pokud jde o vyhlazení ježků. Někteří vědci tento problém pojmenovali "efektem Beatrix Potterové".

Ježci mají dlouhodobě speciální místo v srdcích skupiny obyvatel Nového Zélandu, kterou tvoří potomci evropských imigrantů a kolonistů. Ježci sem byli vysazeni záměrně, aby osadníkům připomínali jejich zahrádky doma. Jak jejich dovoz vzrůstal, lidé začínali ztrácet přehled o tom, kde se jejich bodlináč pohybuje. Začali se volně množit, a v roce 1916, jak píší historici, byla jejich populace v divočině "mimořádně hojná".

V současnosti neexistují přesnější odhady toho, kolik ježků na Novém Zélandu žije, ale je tu větší populace než v Británii. "Už padly návrhy poslat je lodí zpátky do Británie," řekl Foster. "Ježkům v Evropě se moc dobře nevede. Stále je jich docela dost, ale jejich počty klesají."

Představa lodi plné dupajících, funících bodlináčů vracejících se do Británie je sice pěkná, a rozhodně by byla stravitelnější než hromadné vybíjení. Ale podle Fostera nejde o proveditelný nápad z hlediska biologické bezpečnosti, logistiky ani nákladů.


reklama

 
BEZK využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ze strany ČTK.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (3)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Zbyněk Šeděnka

23.5.2021 07:12
On králíček je taky roztomilé zvířátko a stačí se podívat do Austrálie, jaké s nimi mají problémy. Stejně tak domácí kočička. A mohl bych pokračovat dál ve výčtu těch "roztomilých zvířátek".
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

23.5.2021 10:15
Jj, vyrobit problém je mnohem snazší, než ho po zjištění následků vyřešit.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

29.5.2021 06:40
Podle mne to chce vytvořit alternativní produkt, něco jak o "ježek ve vlastní šťávě" v konzervě. Jelikož ježci žijí v přírodě, tak je to vlastně zvěřina, velmi kvalitní maso plné minerálů a dalších přírodních živin.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist