https://ekolist.cz/cz11/fotobanka/rostliny-2
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

fotobanka

rostliny

Podgalerie

Fotografie

Oměj vlčí mor
Oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) – Náleží do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Celá rostlina obsahuje diterpenoidní alkaloidy, z nichž jsou nejúčinnější akonitin (jeden z nejprudších rostlinných jedů – letální dávka pro člověka je 3–6 mg), napellin, lykoktonin, mesakonitin a hypoakonitin, dále isochinolinový alkaloid magnoflorin, kyselinu karboxylovou a akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy nejvíce v listech a v hlízách (okolo 0,5 %), jejich obsah je však závislý zejména na stanovišti, na kterém rostlina roste, a také na roční době (v hlízách je nejméně alkaloidů v době květu, jejich obsah roste na podzim a maxima dosahuje během zimy). Jak napovídá český i odborný název, šťávy z omějů se dříve využívalo k trávení šelem, zejména vlků a lišek. A nejen to, v roce 117 n. l. zakázal císař Trajanus pěstování omějů v zahradách, neboť se nebývalou měrou rozmohlo travičství. Šťáva z oměje se v Evropě užívala i jako šípový jed. Otrava omějovými alkaloidy není nijak příjemná – téměř okamžitě po požití se projeví říháním a pocity přelévání v břiše. Celé tělo začne polévat horko, na tvářích a na čele se objevuje „mravenčení“, které postupně přechází na celé tělo. Vzniká pocit bezcitnosti, prázdnoty a zimy v hlavě, postupně ochrnují údy a jazyk. Objevuje se zelené vidění, dech a tep se stávají nepravidelnými, snižuje se tělesná teplota. Smrt nastává buď zastavením činnosti srdce, nebo dechu. Přes svou nebezpečnost se hlízy nebo i nať používaly v lidovém léčitelství ke zmírňování neuralgických bolestí a ke snižování horečky. V současné době se droga užívá téměř výhradně k izolaci účinných látek pro výrobu mukolytik (tinkturu z oměje obsahuje např. Pleumolysin používaný při léčbě kašle).
Oměj vlčí mor
Lilek potměchuť
Lilek potměchuť (Solanum dulcamara) – Patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae). Rostlina obsahuje glykosidické alkaloidy (soladulcidin, soladulkamarin, solanin). Dále jsou přítomny solanein, kyselina dulkamaretinová, kyselina dulkamarinová, basický glykosid solacein, bílkovinný aglutinin, hořčina dulkamarin, třísloviny, v bobulích asi 32 % fruktózy, bílkoviny, ve stopových množstvích kyselina citrónová a octová, červené barvivo lykopin, v semenech asi 9 % oleje. Sbírají se výhonky (Stipes dulcamarae) dlouhé asi 5 cm, a to buď na jaře před nasazením listů (březen, duben), nebo na podzim po jejich opadu (říjen). Droga se užívá při revmatismu, dně, zánětech dýchacího ústrojí. Zevně se používá při různých kožních afekcích, chronických ekzémech a lupénce. Solanin a příbuzné látky rozrušují ve větším množství červené krvinky. Ze zažívacího ústrojí se obtížně vstřebávají, pokud se však vstřebají, tlumí činnost centrálního nervového systému, působí na dýchání a srdce. Otrava se projevuje zemdleností, nejistou chůzí, zvracením a průjmem. Dojde-li ke vstřebání toxinů do organismu, způsobují zánět ledvin s krvavou močí, omámení, dýchací potíže, stavy úzkosti, křeče, malátnost, ochrnutí, bezvědomí. Smrt nastává zástavou dechu a srdce. Prognóza otravy je však obvykle příznivá, neboť tělo se jedu většinou zbaví dříve, nežli se vstřebá. Léčí se podáváním živočišného uhlí a léků udržujících v činnosti srdce, dýchání a krevní tlak. Otravy byly pozorovány zvláště u dětí, které plody potměchuti zaměnily za jedlé plody. Otravy byly pozorovány i u zvířat.
Lilek potměchuť
Lilek potměchuť
Lilek potměchuť (Solanum dulcamara) – Patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae). Rostlina obsahuje glykosidické alkaloidy (soladulcidin, soladulkamarin, solanin). Dále jsou přítomny solanein, kyselina dulkamaretinová, kyselina dulkamarinová, basický glykosid solacein, bílkovinný aglutinin, hořčina dulkamarin, třísloviny, v bobulích asi 32 % fruktózy, bílkoviny, ve stopových množstvích kyselina citrónová a octová, červené barvivo lykopin, v semenech asi 9 % oleje. Sbírají se výhonky (Stipes dulcamarae) dlouhé asi 5 cm, a to buď na jaře před nasazením listů (březen, duben), nebo na podzim po jejich opadu (říjen). Droga se užívá při revmatismu, dně, zánětech dýchacího ústrojí. Zevně se používá při různých kožních afekcích, chronických ekzémech a lupénce. Solanin a příbuzné látky rozrušují ve větším množství červené krvinky. Ze zažívacího ústrojí se obtížně vstřebávají, pokud se však vstřebají, tlumí činnost centrálního nervového systému, působí na dýchání a srdce. Otrava se projevuje zemdleností, nejistou chůzí, zvracením a průjmem. Dojde-li ke vstřebání toxinů do organismu, způsobují zánět ledvin s krvavou močí, omámení, dýchací potíže, stavy úzkosti, křeče, malátnost, ochrnutí, bezvědomí. Smrt nastává zástavou dechu a srdce. Prognóza otravy je však obvykle příznivá, neboť tělo se jedu většinou zbaví dříve, nežli se vstřebá. Léčí se podáváním živočišného uhlí a léků udržujících v činnosti srdce, dýchání a krevní tlak. Otravy byly pozorovány zvláště u dětí, které plody potměchuti zaměnily za jedlé plody. Otravy byly pozorovány i u zvířat.
Lilek potměchuť
Dřišťál obecný
Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) – Patří do čeledi dřišťálovitých (Berberidaceae). K léčebným účelům se používal již ve starém Řecku. Také Paracelsus (1493–1541) doporučoval šťávu z čerstvých bobulí dřišťálu k posílení organismu. Užívá se kůra kořene (Cortex radicis berberidis), někdy i kůra větví (Cortex berberidis) nebo plod (Fructus berberidis). Celá rostlina obsahuje alkaloidy, hlavně berberin, palmatin, oxyakantin a bermamin. V mírných dávkách působí droga projímavě, močopudně, snižuje krevní tlak a má poměrně silné antimikrobiální účinky. Působí např. na salmonely, lamblie (původce giardiózy) nebo na kvasinky Candida albicans, způsobující úporné vaginální mykózy. Zevně se odvar z kůry používá k léčení očních zánětů a údajně příznivě působí i při lupénce. Při předávkování však může dojít k ochrnutí dýchacích center a mohl by způsobit i smrt. Otrava se však obvykle včas projeví omámením, zvracením a průjmy bez fatálních následků. Dřišťál by v žádném případě neměly užívat děti a těhotné a kojící ženy. Celková doba léčby dřišťálem by neměla překročit dobu 30 dnů a stejně tak by nemělo být překračováno doporučené dávkování. Pokud by se během užívání dřišťálu objevily jakékoliv nežádoucí účinky jako např. nevolnost, zvracení nebo průjem, je třeba dávkování snížit nebo léčbu zcela ukončit.
Dřišťál obecný
blín černý
Blín černý (Hyoscyamus niger) – Náleží do čeledi lilkovitých (Solanaceae) a rozhodně nepatří mezi rostliny, které bychom mohli doporučit k domácímu léčení. Celá rostlina obsahuje prudce jedovaté látky, zejména alkaloidy L-hyoscyamin, atropin, skopolin, skopolamin, aposkopolamin, norskopolamin, apoatropin, kuskohygrin, littorin. Kromě toho je v blínu obsažen glykosid hyoscypikrin, steroidy daucosterol, β-sitosterol, laktony kumarin, skopoletin, eskuletin a organické kyseliny (stearová, palmitová, linoleová, tropová). Nejvyšší koncentrace účinných látek je v semenech a kořenech. Ve středověku se blín přidával do piva ke zvýšení opojnosti a byl také nedílnou součástí čarodějnických mastí, protože má silné psychotropní účinky. Využíval se však také k tlumení bolesti zubů, proti zápalu plic, k odstranění nechutenství i jako anestetikum. Olej ze semen byl využíván při revmatických bolestech. Ještě v poměrně nedávné době byly sušené listy blínu také jednou ze složek antiastmatických cigaret, v současnosti se používá jako zdroj tropanových alkaloidů pro farmaceutický průmysl. Užívá se list (Folium hyoscyami), semeno (Semen hyoscyami) a nať (Herba hyoscyami), téměř výhradně z pěstovaných rostlin. Otravy blínem jsou poměrně vzácné, v současné době k nim dochází nejčastěji při „experimentování“ s jeho psychotropními účinky. Ty využívali již staří Germáni, kteří blín pěstovali na svatých políčcích. Kořen, který používali k navození věšteckého stavu, musel být vyhrabán nahou dívkou. Ve středověku stačilo používání blínu jako důkaz, že obviněná osoba se zabývá čarodějnictvím. Prvními příznaky otravy jsou široce rozšířené zorničky, sucho v ústech, zrychlený tep a zčervenání v obličeji. Alkaloidy obsažené v blínu tlumí srdeční činnost a způsobují zastavení dechu, což přivodí smrt. Jako antidotum se podává fyzostigmin nebo pilokarpin, jako první pomoc je dobré při perorálním užití vyvolat zvracení a podávat živočišné uhlí.
blín černý
blín černý
Blín černý (Hyoscyamus niger) – Náleží do čeledi lilkovitých (Solanaceae) a rozhodně nepatří mezi rostliny, které bychom mohli doporučit k domácímu léčení. Celá rostlina obsahuje prudce jedovaté látky, zejména alkaloidy L-hyoscyamin, atropin, skopolin, skopolamin, aposkopolamin, norskopolamin, apoatropin, kuskohygrin, littorin. Kromě toho je v blínu obsažen glykosid hyoscypikrin, steroidy daucosterol, β-sitosterol, laktony kumarin, skopoletin, eskuletin a organické kyseliny (stearová, palmitová, linoleová, tropová). Nejvyšší koncentrace účinných látek je v semenech a kořenech. Ve středověku se blín přidával do piva ke zvýšení opojnosti a byl také nedílnou součástí čarodějnických mastí, protože má silné psychotropní účinky. Využíval se však také k tlumení bolesti zubů, proti zápalu plic, k odstranění nechutenství i jako anestetikum. Olej ze semen byl využíván při revmatických bolestech. Ještě v poměrně nedávné době byly sušené listy blínu také jednou ze složek antiastmatických cigaret, v současnosti se používá jako zdroj tropanových alkaloidů pro farmaceutický průmysl. Užívá se list (Folium hyoscyami), semeno (Semen hyoscyami) a nať (Herba hyoscyami), téměř výhradně z pěstovaných rostlin. Otravy blínem jsou poměrně vzácné, v současné době k nim dochází nejčastěji při „experimentování“ s jeho psychotropními účinky. Ty využívali již staří Germáni, kteří blín pěstovali na svatých políčcích. Kořen, který používali k navození věšteckého stavu, musel být vyhrabán nahou dívkou. Ve středověku stačilo používání blínu jako důkaz, že obviněná osoba se zabývá čarodějnictvím. Prvními příznaky otravy jsou široce rozšířené zorničky, sucho v ústech, zrychlený tep a zčervenání v obličeji. Alkaloidy obsažené v blínu tlumí srdeční činnost a způsobují zastavení dechu, což přivodí smrt. Jako antidotum se podává fyzostigmin nebo pilokarpin, jako první pomoc je dobré při perorálním užití vyvolat zvracení a podávat živočišné uhlí.
blín černý
« | 1 | .. | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | »

Vyhledávání ve fotografiích

Hledaný text:  
Autor:
Datum: až  

Kategorie

reklama


Pražská EVVOluce

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist