https://ekolist.cz/cz4/fotobanka/rostliny-2
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

fotobanka

rostliny

Podgalerie

Fotografie

Lilek potměchuť
Lilek potměchuť (Solanum dulcamara) – Patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae). Rostlina obsahuje glykosidické alkaloidy (soladulcidin, soladulkamarin, solanin). Dále jsou přítomny solanein, kyselina dulkamaretinová, kyselina dulkamarinová, basický glykosid solacein, bílkovinný aglutinin, hořčina dulkamarin, třísloviny, v bobulích asi 32 % fruktózy, bílkoviny, ve stopových množstvích kyselina citrónová a octová, červené barvivo lykopin, v semenech asi 9 % oleje. Sbírají se výhonky (Stipes dulcamarae) dlouhé asi 5 cm, a to buď na jaře před nasazením listů (březen, duben), nebo na podzim po jejich opadu (říjen). Droga se užívá při revmatismu, dně, zánětech dýchacího ústrojí. Zevně se používá při různých kožních afekcích, chronických ekzémech a lupénce. Solanin a příbuzné látky rozrušují ve větším množství červené krvinky. Ze zažívacího ústrojí se obtížně vstřebávají, pokud se však vstřebají, tlumí činnost centrálního nervového systému, působí na dýchání a srdce. Otrava se projevuje zemdleností, nejistou chůzí, zvracením a průjmem. Dojde-li ke vstřebání toxinů do organismu, způsobují zánět ledvin s krvavou močí, omámení, dýchací potíže, stavy úzkosti, křeče, malátnost, ochrnutí, bezvědomí. Smrt nastává zástavou dechu a srdce. Prognóza otravy je však obvykle příznivá, neboť tělo se jedu většinou zbaví dříve, nežli se vstřebá. Léčí se podáváním živočišného uhlí a léků udržujících v činnosti srdce, dýchání a krevní tlak. Otravy byly pozorovány zvláště u dětí, které plody potměchuti zaměnily za jedlé plody. Otravy byly pozorovány i u zvířat.
Lilek potměchuť
Oměj vlčí mor
Oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) – Náleží do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Celá rostlina obsahuje diterpenoidní alkaloidy, z nichž jsou nejúčinnější akonitin (jeden z nejprudších rostlinných jedů – letální dávka pro člověka je 3–6 mg), napellin, lykoktonin, mesakonitin a hypoakonitin, dále isochinolinový alkaloid magnoflorin, kyselinu karboxylovou a akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy nejvíce v listech a v hlízách (okolo 0,5 %), jejich obsah je však závislý zejména na stanovišti, na kterém rostlina roste, a také na roční době (v hlízách je nejméně alkaloidů v době květu, jejich obsah roste na podzim a maxima dosahuje během zimy). Jak napovídá český i odborný název, šťávy z omějů se dříve využívalo k trávení šelem, zejména vlků a lišek. A nejen to, v roce 117 n. l. zakázal císař Trajanus pěstování omějů v zahradách, neboť se nebývalou měrou rozmohlo travičství. Šťáva z oměje se v Evropě užívala i jako šípový jed. Otrava omějovými alkaloidy není nijak příjemná – téměř okamžitě po požití se projeví říháním a pocity přelévání v břiše. Celé tělo začne polévat horko, na tvářích a na čele se objevuje „mravenčení“, které postupně přechází na celé tělo. Vzniká pocit bezcitnosti, prázdnoty a zimy v hlavě, postupně ochrnují údy a jazyk. Objevuje se zelené vidění, dech a tep se stávají nepravidelnými, snižuje se tělesná teplota. Smrt nastává buď zastavením činnosti srdce, nebo dechu. Přes svou nebezpečnost se hlízy nebo i nať používaly v lidovém léčitelství ke zmírňování neuralgických bolestí a ke snižování horečky. V současné době se droga užívá téměř výhradně k izolaci účinných látek pro výrobu mukolytik (tinkturu z oměje obsahuje např. Pleumolysin používaný při léčbě kašle).
Oměj vlčí mor
Lilek potměchuť
Lilek potměchuť (Solanum dulcamara) – Patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae). Rostlina obsahuje glykosidické alkaloidy (soladulcidin, soladulkamarin, solanin). Dále jsou přítomny solanein, kyselina dulkamaretinová, kyselina dulkamarinová, basický glykosid solacein, bílkovinný aglutinin, hořčina dulkamarin, třísloviny, v bobulích asi 32 % fruktózy, bílkoviny, ve stopových množstvích kyselina citrónová a octová, červené barvivo lykopin, v semenech asi 9 % oleje. Sbírají se výhonky (Stipes dulcamarae) dlouhé asi 5 cm, a to buď na jaře před nasazením listů (březen, duben), nebo na podzim po jejich opadu (říjen). Droga se užívá při revmatismu, dně, zánětech dýchacího ústrojí. Zevně se používá při různých kožních afekcích, chronických ekzémech a lupénce. Solanin a příbuzné látky rozrušují ve větším množství červené krvinky. Ze zažívacího ústrojí se obtížně vstřebávají, pokud se však vstřebají, tlumí činnost centrálního nervového systému, působí na dýchání a srdce. Otrava se projevuje zemdleností, nejistou chůzí, zvracením a průjmem. Dojde-li ke vstřebání toxinů do organismu, způsobují zánět ledvin s krvavou močí, omámení, dýchací potíže, stavy úzkosti, křeče, malátnost, ochrnutí, bezvědomí. Smrt nastává zástavou dechu a srdce. Prognóza otravy je však obvykle příznivá, neboť tělo se jedu většinou zbaví dříve, nežli se vstřebá. Léčí se podáváním živočišného uhlí a léků udržujících v činnosti srdce, dýchání a krevní tlak. Otravy byly pozorovány zvláště u dětí, které plody potměchuti zaměnily za jedlé plody. Otravy byly pozorovány i u zvířat.
Lilek potměchuť
« | 1 | .. | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | »

Vyhledávání ve fotografiích

Hledaný text:  
Autor:
Datum: až  

Kategorie

reklama


Blíž přírodě



Pražská EVVOluce
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist