Panenky
Nenesu vám než chudičké kvítí
svázané metlicí do věnečku,
chudou jen krásu mohu v něm skrýti
jak ptáče u cesty ve hnízdečku,
není to kvítí ze zahrad pánů,
u cest jsem znaven trhal je k ránu.
Chvěje se v ruce, snad je mu zima,
v mlhách se zrodilo na kraji cest,
chycená duše v dlani mé dřímá,
řasy má zavřeny slzami hvězd,
z osiřelé a vyprahlé země
žíznivou krásou volalo ke mně:
Žebráku! Dítě! Počkej zde chvíli,
nevidíš, či si už nevzpomínáš,
což ti to hvězdy nevyzradily?
Jeden byl v ráji tvůj domov i náš!
Vezmi nás s sebou, budem tě vésti,
o lásku žebrat, o slzy štěstí!
Nesu vám květy dětské a teskné,
bolestí úhorů vůně štká z nich,
v kalichu krásy duše se leskne,
ráje stud vylil se v panenský sníh,
naděje divná, krásná a skrytá
jak hvězda Boží z dlaní mi svítá.
Panenky bílé, překrásné kvítí,
zářící na zemi pro Boží čest,
z očí vám ráje vzpomínka svítí,
kam vás mám uložit, kam vás mám nést,
kde vás mám vymáchat v nejčistší rose,
panenky bílé, panenky bosé?
Online diskuse
Další básně
Zimní večerProsinec 2004 | Vilém Závada
KrajinaListopad 2004 | Frederico García Lorca
Alkoholy životaŘíjen 2004 | Guillaume Apollinaire
Zahaleni v šedé mrakyZáří 2004 | Heinrich Heine
| Kráčející v políchSrpen 2004 | František Hrubín
MračnoČervenec 2004 | Alexandr Sergejevič Puškin
VeverkaČerven 2004 | Ivan Andrejevič Krylov
V leseKvěten 2004 | Rudolf Matys
| V šírom poli dubec stojíDuben 2004 | Karel Hynek Mácha
Čtvrtý pohár Janu SkáceloviBřezen 2004 | Oldřich Mikulášek
ZimaÚnor 2004 | Antun Branko Šimić
Touha zimyLeden 2004 | Viktor Dyk
|