http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ceska-krajina-je-konec-ochranarske-bezradnosti-velci-kopytnici-resi-paradox-bezzasahoveho-rezimu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Česká krajina: Je konec ochranářské bezradnosti, velcí kopytníci řeší paradox bezzásahového režimu

20.10.2016
Otevřenou krajinu po miliony let pomáhali udržovat velcí kopytníci. Od konce poslední doby ledové to byli především tři klíčové druhy, pratur, zubr a divoký kůň
Otevřenou krajinu po miliony let pomáhali udržovat velcí kopytníci. Od konce poslední doby ledové to byli především tři klíčové druhy, pratur, zubr a divoký kůň
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Česká krajina
Řadu let představoval pro ochránce přírody bezzásahový režim, kdy je krajina ponechána pouze přírodním procesům, velmi kontroverzní téma. Na jednu stranu je tím nevyšším stupněm ochrany přírody, na druhou stranu mnohé biotopy ponechané bez vlivu člověka ztrácely svoji rozmanitost a docházelo v nich k výraznému úbytku ohrožených druhů. O negativních důsledcích bezzásahového managementu se řadu let mluví především v souvislosti nelesními biotopy, jako jsou louky či stepi.
 


„Právě kvůli bezzásahovému režimu v těchto typech krajiny byla ochrana přírody často terčem posměchu. To, co se snažila chránit tím nejpřísnějším způsobem, po několika letech bez vlivu člověka ztrácelo svoji pestrost. Vznikl tak mýtus, že otevřená krajina vznikla výhradně díky činnosti člověka, neobejde se bez jeho péče a proto je i v chráněných oblastech a národních parcích třeba hospodařit,“ upozornil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

„Za více než půl století bezzásahovosti například na Pálavě lesem či křovinami zarostla polovina stepí, tedy těch ochranářsky nejcennějších stanovišť,“ doplnil konkrétní příklad Jan Miklín z katedry geografie Ostravské univerzity.

Návrat velkých kopytníků může umožnit bezzásahový režim především na velkých plochách krajiny o rozloze stovek hektarů
Návrat velkých kopytníků může umožnit bezzásahový režim především na velkých plochách krajiny o rozloze stovek hektarů
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Michal Köpping / Česká krajina

Až v posledních letech se přitom vědcům podařilo odhalit, v čem je hlavní problém. „Otevřenou krajinu po miliony let pomáhali udržovat velcí kopytníci. Od konce poslední doby ledové to byli především tři klíčové druhy, pratur, zubr a divoký kůň. Je tedy zřejmé, že právě velcí kopytníci musí být samozřejmou součástí bezzásahových oblastí, zejména pokud zahrnují i otevřenou krajinu,“ konstatoval Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

„Pro péči o bezlesí jsou velcí kopytníci skutečně klíčoví. Snaha o bezzásahový režim v otevřené krajině je bez velkých kopytníků podobný nesmysl, jako bychom chtěli zavést bezzásahový režim v lese a museli se obejít bez stromů,“ doplnil Dalibor Dostál. Kromě velkých kopytníků zabraňují zarůstání krajiny také přírodní živly, jako jsou povodně nebo požáry, jejichž působení bylo s rozvojem civilizace z větší části eliminováno.

Návrat velkých kopytníků tak může umožnit bezzásahový režim především na velkých plochách krajiny o rozloze stovek hektarů. „Pokud jsou na místě přirozené zdroje vody, případně dlouhodobě přítomní predátoři, mohou velcí kopytníci fungovat v bezzásahovém režimu,“ zmínil Dalibor Dostál. Protože volný pohyb velkých živočichů není na většině území možný kvůli osídlení a dopravní infrastruktuře, je třeba zajistit jen občasnou výměnu zvířat pro osvěžení krve.

Překážkou bezzásahového režimu není ani to, že velcí kopytníci se většinou musí pohybovat na ohrazené ploše. Kvůli zajištění bezzásahového režimu jsou oplocovány i cenné lesní rezervace, jako například Boubínský nebo Žofínský prales
Překážkou bezzásahového režimu není ani to, že velcí kopytníci se většinou musí pohybovat na ohrazené ploše. Kvůli zajištění bezzásahového režimu jsou oplocovány i cenné lesní rezervace, jako například Boubínský nebo Žofínský prales

Překážkou bezzásahového režimu není ani to, že velcí kopytníci se většinou musí pohybovat na ohrazené ploše. „Právě kvůli zajištění bezzásahového režimu jsou oplocovány i cenné lesní rezervace, jako například Boubínský nebo Žofínský prales. Pro ochranu přírody to tedy není neznámý prvek,“ upozornil Miloslav Jirků. Například oplocený Žofínský prales, nejstarší rezervace na evropském kontinentu, má rozlohu přibližně 100 hektarů, zatímco větší pastvina, se zubry a divokými koňmi, v milovické rezervaci má 120 hektarů. Navíc ohrazení pastvin pro velké kopytníky umožňuje průchod ostatních druhů zvěře.

Zatímco v zahraničí se velcí kopytníci, například zubři nebo divocí koně, používají k péči o krajinu nejméně tři desítky let, v českém prostředí jsou zatím poměrně novinkou. „I na odborných konferencích k ochraně přírody je stále slyšet názor, že v bezlesých oblastech je nutné dělat aktivní managementové zásahy, jinak dojde k jejich ochuzení a degradaci,“ podotkl Dalibor Dostál. Především díky úspěšnému fungování pilotního projektu v bývalém vojenském prostoru Milovice, kde péči o krajinu zajišťují zubři, divocí koně a zpětně šlechtění pratuři, se však zahraniční zkušenosti postupně prosazují i v České republice. Společnost Česká krajina ve spolupráci s odborníky z Biologického centra Akademie věd v současnosti připravuje několik dalších lokalit v Jihomoravském, Středočeském, Libereckém a Karlovarském kraji a na Vysočině.

Zatímco ochuzování rozmanitosti otevřené krajiny v bezzásahovém režimu je poměrné známé, mnohem menší povědomí existuje o tom, že podobný dopad má i na lesy. „Lesy v bezzásahovém režimu, s výjimkou lesů horských, houstnou, mění se jejich druhová skladba, hynou staré stromy a pozvolna klesá jejich biodiverzita. Tento problém na sebe upozornil až v posledních letech, protože přírodní procesy v lesích probíhají pomaleji, než v bezlesí,“ upozornil Lukáš Čížek z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

Příčiny jsou stejné, jako v případě stepí a luk. Také lesům chybí působení hlavních krajinotvorných fenoménů, tedy živlů a velkých kopytníků. „Evropská divočina odjakživa zahrnovala lesy i bezlesí, přičemž živly ani velcí kopytníci neuznávali jejich hranice. Pokud to myslíme s ochranou přírody vážně, měli bychom začít chápat lesy a bezlesí jako nedílné, neoddělitelné a prolínající se součásti téhož systému,“ doplnil Miloslav Jirků.

Zatímco v zahraničí se velcí kopytníci, například zubři nebo divocí koně, používají k péči o krajinu nejméně tři desítky let, v českém prostředí jsou zatím poměrně novinkou
Zatímco v zahraničí se velcí kopytníci, například zubři nebo divocí koně, používají k péči o krajinu nejméně tři desítky let, v českém prostředí jsou zatím poměrně novinkou

Účinná a finančně únosná ochrana biodiverzity se podle něj bez velkých území ponechaných samovolnému vývoji neobejde. Klíč k úspěchu však Miloslav Jirků vidí ve správném vyčlenění samostatně fungujících krajinných celků. „Prvním krokem k úspěchu je přestat bezlesí a navazující lesy uměle oddělovat a umožnit působení stejných krajinotvorných fenoménů v obou z nich. Pakliže budou takto spravované rezervace dostatečně velké, začnou se dosud uměle oddělené lesy a bezlesí prolínat aniž by zanikly, vzniknou přirozené přechody mezi zcela odlišnými biotopy. Biodiverzita se pak o sebe postará sama, tak jako před příchodem člověka,“ uzavřel Miloslav Jirků.

Evropská ochrana přírody by podle něj v tomto ohledu měla následovat celosvětový trend, kdy ochranáři vrací velké kopytníky jako nedílnou součást ekosystémů do přírody, kdekoliv je to jen trochu možné. V Severní Americe od Kanady po Mexiko navrací bizony, v Asii například nosorožce indické a koně Převalského, v afrických rezervacích často vypouští hned několik druhů největších kopytníků zároveň.

Ochranářská organizace na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Česká krajina
Ochranářskou společnost Česká krajina (www.ceska-krajina.cz) založil v roce 2007 Dalibor Dostál, politolog, novinář a bývalý šéfredaktor celostátní redakce Deníku. Jako novinář se dlouhodobě věnoval právě tématům ochrany přírody, životního prostředí, ale i filantropie a neziskového sektoru.
tisknout poslat
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Příběhy české přírody
   

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist