https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-zrzavy-pripad-zebry-kvagy-aneb-veda-a-ochrana-prirody-cast-ctvrta
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Zrzavý: Případ zebry kvagy aneb Věda a ochrana přírody, část čtvrtá

2.10.2011
Zebra kvaga v londýnské Regent's Park ZOO na fotografii z roku 1870
Zebra kvaga v londýnské Regent's Park ZOO na fotografii z roku 1870
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | F. York / Wikimedia Commons
Kapsko, jižní cíp Afriky, patří k těm místům na Zemi, kde příchod člověka způsobil výrazný úbytek velkých zvířat (zde jde opravdu o „příchod bílého muže“, ale to je náhoda – v jiných částech světa megafauna reagovala rychlým vymřením i na příchod Maorů, Malgašů, a dokonce i – proboha! – hodných indiánů žijících, jak známo, v harmonii s prostředím a omlouvajícím se ulovené zvěři, že ji ulovili). V nejjižnější Africe zmizeli lvi, antilopy modré, zebry kvagy i zebry Burchellovy, namále měli nosorožci, pakoně běloocasí i buvolci. V jednom případě se blíží náprava: The Quagga Project už po čtvrt století usiluje o vzkříšení kvagy, podivné hnědé zebry s bílýma nohama a s pruhovaným krkem a hlavou, která vymřela kolem roku 1880.
 

V rámci projektu se kříží zebry co nejmíň pruhované, a podíváte-li se na obrázky narozených hříbat, je vidět, že už to skoro mají. „Neokvagy“ sice pořád mají pruhy nejmíň v celé přední polovině trupu a nepruhované části jsou spíš žlutavé a bělavé než hnědé, ale nebuďme neskromní. Otázka je, zda má takovéto činění vůbec nějaký smysl. Jistě bychom mohli z lidské populace vybírat jedince robustní, tlustonosé a rudovlasé, s bílou pletí a mohutným nadočnicovým valem a postupně vyšlechtit lidské plemeno co nejpodobnější neandertálci (ze studia neandertálské DNA opravdu víme, že aspoň někteří z nich měli „keltskou“ pigmentaci, jako Aňa Geislerová), ale neandertálec to nebude. Bude neokvaga kvagou? Kupodivu asi ano.

Věda a ochrana přírody

Biolog Jan Zrzavý píše pro Ekolist volnou řadu článků o snaze ochrany přírody legitimizovat svoje záměry přírodovědou. Jednotlivé "díly" je možné očekávat s přibližně dvouměsíčním odstupem. Všechny přitom spojuje stejné motto:

Ochraně přírody se kdysi přihodila věc s dalekosáhlými následky: rozhodla se legitimizovat samu sebe přírodovědou. Vůbec to tak nemuselo být, ochrana přírody začínala jako záležitost estetická, možná etická, ale rozhodně ne vědecká, spontánně se chránily „přírodní památky“ (termín, který kupodivu přežívá dodnes), všeliké malebnosti a pozoruhodnosti, zkrátka jeskyně, Panská skála nebo orel. Jenže argumentace ve stylu „máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá“ se mohla zdát slabá; proto byla nahrazena jakoby odborným povídáním o ekosystémech a biodiverzitě. Nic proti tomu, cosi jako „ekosystémy“ snad na Zemi opravdu vidět lze, když se chce, a jakousi „biodiverzitu“ opravdu můžeme nějak hodnotit a měřit, když si usmyslíme, že taková činnost má nějaký smysl, ale ochrana přírody tím na sebe vzala těžké břímě. Nejen že sleduje výkyvy v celospolečenské prestiži vědy (je to sinusoida, nahoru i dolů, ale v posledním půlstoletí nesporně jako celek nahnutá směrem dolů), ale především se objekt i metody ochrany přírody nutně mění s vývojem přírodních věd. A ty se vyvíjejí neustále.

V Africe žijí tři odlišné typy (druhy) zeber a jednou z nich je tzv. zebra stepní. Jde o složitý komplex nějakých deseti forem krátkouchých („koňovitých“) zeber, rozšířený od jižního Súdánu a jižní Etiopie až po jižní Angolu, severní Namibii a JAR. Na tomto obrovském areálu jim od severu k jihu nápadně ubývá kresby – severní zebry jsou kompletně černobíle pruhované od nosu až ke kopytům, někde na úrovni Zimbabwe ubývá pruhování na nohách a některé černé pruhy na zadku přecházejí v hnědavé, v JAR už jsou nohy víceméně bílé.

Už od pohledu je zjevné, že kvaga pruhovaná toliko v přední půlce těla, představuje jenom extrém normální pozvolné (tzv. klinální) variability stepních zeber, nikoliv zvláštní druh. Tento závěr ještě posílily molekulární analýzy: stepní zebry sice vytvářejí několik odlišitelných forem (proto jim v zoologických zahradách říkají různými jmény – zebra „bezhřívá“, „Böhmova“, „Chapmanova“, „damarská“ ...), ale geneticky se neliší vůbec, je to jedna homogenní populace od Súdánu až do Kapska a kvaga do ní patří taky: kvagu podle její DNA (tedy, přesněji, podle toho úseku, který známe) prostě nelze odlišit. Vyšlechtit z jihoafrických málo pruhovaných zeber zebru úplně stejnou, ale ještě míň pruhovanou, je tedy úkol zcela realizovatelný. (Aby toho nebylo málo, ani další slavná jihoafrická vymřelá zebra, zebra Burchellova, neexistuje, ale navíc ani nevymřela. Zebry úplně stejné, geneticky, ale i morfologicky, totiž dosud normálně žijí v jižní Africe, akorát jim tradičně říkáme „zebra damarská“.)

Případů, kdy želíme vymření zvířete, které jsme si vymysleli, je jistě víc. Nedávno to prasklo na kaspického čili turanského tygra, který kdysi žil od Kavkazu po Sin-ťiang a byl vyhuben v šedesátých či sedmdesátých letech. Studie DNA ukázaly, že šlo vlastně o západní populaci tygra sibiřského čili ussurijského. Před necelými deseti tisíci let (to už lidé začínali se zemědělstvím a schylovalo se k budování prvních měst) přešli tygři z Číny na severozápad, osídlili Střední Asii a pak se pustili přes Sibiř na východ k Amuru; středoasijskou a amurskou populaci pak oddělila na pár století lidská činnost. Kaspický tygr tedy dosud žije, a to na Ussuri, ovšem i tam už to má za pár.

Analogicky můžeme předpokládat, že tu a tam investujeme do ochrany zvířete, které jsme si vymysleli. Moderní systematika totiž tradiční taxony nejen drobí, a tedy vytváří (viz Případ súdánského nosorožce), ale taky spojuje, a tedy ruší.


reklama

 
foto - Zrzavý Jan
Jan Zrzavý
Autor je profesorem zoologie. Tento obor a rovněž evoluční biologii přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist