Jan Zrzavý: Případ karlovarské užovky aneb Věda a ochrana přírody, část pátá

Na Karlovarsku žije reliktní populace užovky stromové (asi 500 jedinců). Je to had teplomilný, jihoevropský, rozšířený především jižně od Alp a Karpat, ale na západě Evropy vystupující poměrně daleko k severu (až po Bretaň); k nám zasahuje východoevropská populace na jižní Moravu (najmě Podyjí). Před pár tisíci lety, v dobách tzv. holocénního klimatického optima, žily užovky stromové i v severní Evropě a po opětovném ochlazení se zase stáhly k jihu, zanechavše několik izolátů v Německu a u nás (i na dánském ostrově Sjælland se udržely až do 19. století). O původnosti těchto populací se pochybovalo („Aesculapův had“ mohl být úmyslně vysazován Římany i nějakými pošuky později), ale dnes víme, že jsou geneticky nejpříbuznější právě těm geograficky nejbližším populacím (cca 200 km), což je přesně to, co bychom očekávali, kdyby šlo o relikty přirozené.

Karlovarská populace je pochopitelně silně ohrožená (jiná věc je, že tu vlastně z biologického hlediska není co chránit, neboť tato populace se nijak neliší od normální a nijak neohrožené užovky stromové v oblasti panonsko-balkánské), a to jak tradičními změnami prostředí (zánik extenzivního zemědělství), tak i specificky hynutím pod koly aut na silnici E442. Čímž se dostáváme k jádru věci. Silnice a zvláště dálnice jsou běžně považovány za kletbu, kterou byla stižena naše krajina – a protože samotné hynutí jednotlivých zvířat na silnicích je z ekologického hlediska zjevně nevýznamné (když nejde zrovna o něco tak podivného, jako jsou karlovarské užovky), jsou liniové stavby obviňovány z něčeho onačejšího, totiž z genetické fragmentace populací. Myši k sobě nemůžou, podél silnice vznikají nepřirozeně geneticky izolované populace a je zle. Zda taková fragmentace představuje skutečné riziko či nikoliv, je otázka populačně- a evolučněgenetická, a o tom přece jenom něco víme.

Obecně můžeme říct, že standardní evoluční procesy směřují k omezování genetického polymorfismu uvnitř populace – máme-li v populaci dvě varianty jednoho genu (tzv. alely), obvykle jedna zmizí a druhá převládne („zafixuje se“), buď proto, že jedna je lepší (přirozený výběr), anebo – a to častěji – náhodou (genetický posun neboli drift); mechanismy, které naopak polymorfismus dlouhodobě udržují, existují, ale teď je nechme stranou. Dvě oddělené sousední populace se tedy budou pravděpodobně geneticky pomalu odlišovat: v každé z nich náhodou převládne jedna alela, tedy spíše v každé populaci nějaká jiná, a to se násobí počtem genů, které se vyskytují v několika alelách. Čím je populace menší, tím rychleji se v ní alely fixují, a protože alely se fixují spíš náhodou než „za zásluhy“, mohou převládnout i alely škodlivé – čím menší populace, tím rychleji a pravděpodobněji. Tok genů mezi sousedními populacemi tedy vede k jejich homogenizaci, čímž brání náhodné fixaci potenciálně škodlivých alel.

Hrozba fragmentace krajiny tedy z biologického pohledu spočívá v tom, že brání toku genů, drobí populace na malé kousky, v nichž se dějí geneticky riskantní procesy, které by se neděly, kdyby tok genů pokračoval. Otázka tedy zní: dokážou dálnice opravdu zabránit efektivnímu toku genů?

Pochopitelně že ne. Víme, dokonce na to máme vzorečky, že rozdělení populace na menší celky, mezi nimiž občas někdo přeběhne a přenese své geny, tedy to, čemu říkáme metapopulační dynamika, je věc úplně běžná i ve zcela přírodní situaci. Mezi nepřirozenou dálnicí a přirozenou řekou tu není žádný rozdíl. Ty vzorečky nám ukazují, že stačí, aby z jedné subpopulace do druhé přeběhlo pár myší ročně a obě subpopulace to spolehlivě ochrání před genetickým odlišením. Čím jsou populace větší, tím menší vliv má slabý genetický tok mezi nimi, ale velké populace se zase odlišují velmi pomalu; malé populace se vzdalují rychle, ale pár myší přeběhnuvších přes cestu to stačí zvrátit. Pochybuje-li snad někdo o tom, že myši přebíhají dálnici, ať nasadí krk a jde se podívat do zeleného pásu uprostřed. Najde tam hraboší nory; hraboši se tam někudy dostat museli.

Dálnice zkrátka přírodě obvykle neškodí a ještě se po nich pěkně jezdí. To je rána, co?

---

reklama

---