https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-zrzavy-pripad-bornejskeho-slona-aneb-veda-a-ochrana-prirody-cast-sesta
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Zrzavý: Případ bornejského slona aneb Věda a ochrana přírody, část šestá

21.3.2012
Na Borneu nežijí „bornejští“ sloni, ti nikdy neexistovali, nýbrž sloni z jiné dávné, jinak už vymřelé populace, na Borneo nedávno dovezení. Na Borneu nejspíš přežívá vymřelý jávský slon. Na snímku sloni na Borneu
Na Borneu nežijí „bornejští“ sloni, ti nikdy neexistovali, nýbrž sloni z jiné dávné, jinak už vymřelé populace, na Borneo nedávno dovezení. Na Borneu nejspíš přežívá vymřelý jávský slon. Na snímku sloni na Borneu
Foto | Cede Prudente, World Wildlife Fund, Malaysia / PLoS Biology
Na Borneu žádní sloni nežijí, to každý ví. Slon indický se dnes vyskytuje v Přední a Zadní Indii, v jižní Číně, na Cejlonu a na Sumatře; až do historické doby přežil i na Středním východě, na Jávě a v severní Číně. Kromě toho ovšem žije slon coby zvíře polodomácí i leckde jinde – původnost výskytu se pozná podle kombinace fosilního záznamu a genetických informací: slon, který obývá území, kde chybějí (sub)fosilní kosti, a je geneticky příbuzný slonům žijícím někde v dálce, tam byl pravděpodobně dopraven lodí. Na Borneu chybějí i sloní fosilie.
 

Přesto ovšem na Borneu sloni žijí. Celý příběh prý začal roku 1750, kdy Východoindická společnost věnovala slony vládci sultanátu Sulu, který ovládal severní Borneo, jižní Filipíny a moře a ostrůvky mezi nimi. Jsou to tedy sloni „trofejní“, „oboroví“ a druhotně zdivočelí, analogie českých muflonů, daňků, kamzíků v Lužických horách a v Jeseníkách a podobné bezcenné pakáže. Jiné zprávy sledují původ bornejských slonů až do roku 1395, kdy suluský sultán dostal dvé slonů od jávského rádži. Nedbaje na tuto zjevnou nepřirozenost bornejských slonů, srílanský učenec Dr. P. E. P. Deraniyagala je popsal pod názvem Elephas maximus borneensis – učinil tak na základě obrázku v National Geographic, takže popis je pochopitelně neplatný (Deraniyagala, který vědecky popsal mimo jiné i afrického tygra, je vůbec hezkou ukázkou pološíleného polovědce-pološarlatána, dokazující, že některé kulturní jevy v cizorodém prostředí špatně zakořeňují – tropický přírodovědec je něco jako český jogín: jde to, ale ztuha a nikdy to není úplně ono).

Věda a ochrana přírody

Biolog Jan Zrzavý píše pro Ekolist volnou řadu článků o snaze ochrany přírody legitimizovat svoje záměry přírodovědou. Jednotlivé "díly" je možné očekávat s přibližně dvouměsíčním odstupem. Všechny přitom spojuje stejné motto:

Ochraně přírody se kdysi přihodila věc s dalekosáhlými následky: rozhodla se legitimizovat samu sebe přírodovědou. Vůbec to tak nemuselo být, ochrana přírody začínala jako záležitost estetická, možná etická, ale rozhodně ne vědecká, spontánně se chránily „přírodní památky“ (termín, který kupodivu přežívá dodnes), všeliké malebnosti a pozoruhodnosti, zkrátka jeskyně, Panská skála nebo orel. Jenže argumentace ve stylu „máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá“ se mohla zdát slabá; proto byla nahrazena jakoby odborným povídáním o ekosystémech a biodiverzitě. Nic proti tomu, cosi jako „ekosystémy“ snad na Zemi opravdu vidět lze, když se chce, a jakousi „biodiverzitu“ opravdu můžeme nějak hodnotit a měřit, když si usmyslíme, že taková činnost má nějaký smysl, ale ochrana přírody tím na sebe vzala těžké břímě. Nejen že sleduje výkyvy v celospolečenské prestiži vědy (je to sinusoida, nahoru i dolů, ale v posledním půlstoletí nesporně jako celek nahnutá směrem dolů), ale především se objekt i metody ochrany přírody nutně mění s vývojem přírodních věd. A ty se vyvíjejí neustále.

Proto poněkud překvapilo zjištění, že bornejští sloni představují populaci geneticky izolovanou od všech ostatních slonů, i malajských a sumaterských, po nějakých 300 tisíc let (to je skoro dvakrát víc než stáří lidské “mitochondriální Evy”). Během čtvrtohor byla hladina moře různě vysoko a na Borneo jste se občas mohli dostat z Indie nebo z Číny suchou nohou – proč různá zvířata obývají některé z ostrovů Velkých Sund a jiné nikoliv, je obecně těžko soudit (levhart na Jávě, tygr na Sumatře, Jávě a Bali, tapír na Sumatře, nosorožec sumaterský na Sumatře a Borneu, zato nosorožec jávský na Sumatře a Jávě ...). S pochopením evolučněgenetické struktury slona indického je ovšem dlouhodobě potíž. Zdá se, že máme co činit s dvěma původními populacemi, oddělenými před téměř dvěma miliony let (to zhruba odpovídá době, kdy naším předkem byl africký Homo ergaster) – jedna linie je nejasného původu a převládá v Indonésii, Malajsii a v jižní Indii a směrem k severu jí ubývá, druhá je především kontinentální (plus cejlonská) a pochází z Barmy, severovýchodní Indie, Indočíny a možná i Cejlonu; bornejští sloni patří jasně do linie jižní. Tak či onak, celé to naznačuje velmi rozsáhlé migrace a mísení různých populací během čtvrtohor, což posléze ještě zkomplikovaly antropogenní vlivy: sloni byli dlouhodobě chytáni, chováni, transportováni a zase vypouštěni.

Pořád tedy nebylo jasné, kde se sloni na Borneu vzali, když tam nezanechali žádnou fosilní kost, až to pak někomu došlo: na Borneu nežijí „bornejští“ sloni, ti opravdu neexistují a nikdy neexistovali, nýbrž sloni z jiné dávné, jinak už vymřelé populace, na Borneo nedávno dovezení. Na Borneu přežívá vymřelý jávský slon.

Tento příběh je zvláštní, ale ne úplně ojedinělý. Že občas najdeme vymřelé zvíře na nečekaném místě, kam bylo dovezeno či zavlečeno člověkem z jiných než ochranářských důvodů, se občas stává – příkladem budiž klokan parma na Novém Zélandu (dodatečně znovuobjevený i v Austrálii). Do podobné kategorie patří i zvířata zachovaná pouze v zajetí, ale dávno před převládnutím ochranářské ideologie moderních zoo – jelen milu neznámého východoasijského původu v čínských císařských oborách nebo severoafrický lev v soukromém zvěřinci marockého krále.

A když se nad tím člověk zamyslí, ani pratur nebo tarpan vlastně nevyhynuli a byli zachráněni v našich chlívech a maštalích.


reklama

 
foto - Zrzavý Jan
Jan Zrzavý
Autor je profesorem zoologie. Tento obor a rovněž evoluční biologii přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist