Vladimír Wagner: Nízkoemisní selhání Energiewende

Aktuální emise oxidu uhličitého z elektroenergetiky 7. listopadu 2017. V té době produkovalo Německo 512 gCO2eq/kWh a bylo po Polsku nejšpinavějším státem Evropské unie. Naopak emise Francie byly jen 132 gCO2eq/kWh a Švédska 50 gCO2eq/kWh, právě díky využívání jaderné energie. (Zdroj https://www.electricitymap.org/ )

Vede to k tomu, že okolo 70 % i více elektřiny produkují fosilní zdroje a dominantní část uhelné. Produkce oxidu uhličitého je tak přes 500 gCO2eq/kWh. A to situaci zachraňuje skutečnost, že stále produkují ještě 14 % německé elektřiny jaderné bloky. Ty jsou hlavně v průmyslovém Bavorsku.

Naopak ve Francii se neustále produkuje 80 % i více elektřiny z nízkoemisních zdrojů, převážně jaderných. Produkce oxidu uhličitého je tam tak pouze okolo 130 gCO2eq/kWh. A takto čistou elektroenergetiku má Francie řadu desetiletí. Pokud by se prosadilo snižování podílu jaderné elektřiny směrem k německému modelu, je vysoce pravděpodobné, že by to vedlo ke zvýšení emisí. Předchozí francouzská vláda vyhlásila snížení podílu jaderné elektřiny na 50 % do roku 2025, ale nic v tomto směru naštěstí neudělala. Současná vláda naopak právě z důvodu hrozby zvýšení emisí i ceny elektřiny nedávno odložila toto snižování podílu jádra na neurčito.

Produkce elektřiny během probíhajícího týdne, kdy téměř nefouká. Zelená je biomasa, velmi světlá modrá je voda, tmavě modrá jsou mořské větrné farmy, středě tmavá modrá pak větrníky na pevnině a tmavě šedá klasické zdroje (jaderné a fosilní). Je vidět, že i v tomto období byla potřeba značná produkce fosilních zdrojů.

Podobné počasí bylo i v prvních měsících letošního roku a spolu s problémy v jaderném sektoru Francie způsobilo i vysoké ceny elektřiny na trhu v té době. S postupným odstavováním uhelných a jaderných bloků rostou ceny celkově. Vysoké jsou zvláště v takových podzimních bezvětrných časech. Tehdy překračují v maximech i 100 EUR/MWh.

Vývoj produkce elektřiny a cen v Německu v době extrémně nepříznivé pro větrné zdroje. Zeleně je produkce obnovitelných zdrojů, tmavě šedá pak klasických zdrojů. Světle modrá linka je cena elektřiny na burze. Je vidět, že stoupá až k hodnotám přes 100 EUR/MWh.

Pochopitelně mohlo zrovna v současné době být i úplně jiné počasí. Třeba právě to, které bylo v období na konci října, když v Evropě řádily podzimní bouře Herwart a Xavier. Kromě krátkého období extrémního větru byly v té době ideální podmínky pro turbíny a větrná elektřina pokrývala větší část potřebného výkonu v Německu. Problémem ovšem byl její transport z větrného severu na průmyslový jih Německa a udržení stability sítě. Kvůli tomu musely v té době pracovat i klasické zdroje a Německo tak mělo vysoké přebytky výkonu. I v té době tak Německo mělo větší emise oxidu uhličitého na jednotku výroby než Francie. Protože velká část elektřiny se hrnula do Česka, byly poprvé velmi intenzivně využívány nedávno instalované transformátory s posunem fáze.

Produkce elektřiny během ideálního období pro větrné turbíny na konci října. Zelená je biomasa, velmi světlá modrá je voda, tmavě modrá jsou mořské větrné farmy, středě tmavá modrá pak větrníky na pevnině a tmavě šedá klasické zdroje (jaderné a fosilní). Je vidět, že i v tomto období byla potřeba značná produkce fosilních zdrojů.

V té době se ceny dostávají do záporných hodnot a 29. října byly přes půl dne na hodnotě -80 EUR/MWh. Tato cena, daná extrémním instalovaným výkonem německých větrníků ovlivnila i cenu v Česku, která byla -50 EUR/MWh. V ideálních podmínkách perfektního větru by bez dotací větrníky v Německu i Česku nic nevydělaly. A nevydělají nic ani při bezvětří. Je tak jasné, že ani s klesající cenou větrných a solárních instalací nenastane období, kdy nebudou potřebovat dotace. A záporné ceny se objevují stále častěji. Loni to bylo v Německu 97 hodin a letos do konce října už 103 hodin.

Vývoj produkce elektřiny a cen v Německu v době extrémně příznivé pro větrné zdroje. Zeleně je produkce obnovitelných zdrojů, tmavě šedá pak klasických zdrojů. Světle modrá linka je cena elektřiny na burze. Je vidět, že padá až k hodnotám -80 EUR/MWh.

I když budou období, kdy vítr vyrobí velkou část potřebné elektřiny v Německu, přesto zůstanou dlouhá období, kdy nevyrobí téměř nic a elektřinu musí dominantně dodávat fosilní zdroje. Německo se tak bez uhelných a plynových zdrojů neobejde. Elektřina z plynových zdrojů je však drahá a těchto zdrojů není dost, takže se musí Německo ještě hodně dlouho spoléhat na zdroje uhelné. A zdá se, že to museli uznat i němečtí Zelení, kteří podle současných informací při koaličních jednáních ustoupili od požadavku rychlého uzavření nejstarších uhelných bloků.

Extrémní fluktuace cen elektřiny do našeho trhu vnáší německé větrné a fotovoltaické zdroje. V minimu cena u nás dosáhla až - 50 EUR/MWh a v maximu 140 EUR/MWh.

Německo tak ještě velice dlouho zůstane z hlediska emisí jedním z nejšpinavějších států Evropy. Nesplní nejen své závazky na snižování emisí, místo snížení do roku 2020 oproti úrovni v roce 1990 o 40 % to bude přinejlepším o něco málo přes 30 %. To je podstatný rozdíl oproti Francii, Švédsku či Velké Británii a dalším státům, které se právě díky využívání jaderných zdrojů úplně nebo téměř úplně obejdou bez uhlí. Je paradoxem, že německá Energiewende je a byla prosazována zelenými organizacemi, které se nejvíce dožadují snižování oxidu uhličitého. A přesto právě jejich aktivity způsobily, že má Evropa daleko větší emise než by mohla mít. Pokud budou pokračovat ve svém boji proti jaderné energetice, může se stát, že emise oxidu uhličitého v evropské elektroenergetice nebudou nejen klesat, ale možná i porostou. Bude zajímavé sledovat, zda si to během současného klimatického summitu alespoň některé z nich uvědomí.