Vojtěch Kotecký: Jak vylít vaničku bez dítěte? Vyčistit odpad
Povětšinou nejde o velké ekologické organizace, nýbrž místní spolky či ad hoc sdružení lidí, kteří chtějí promluvit do toho, jak bude vypadat jejich domov.
Tomáš Feřtek tu však nedávno napsal o kauze, kde se občanská práva stala součástí sousedských sporů – a ptá se ekologických organizací, co s tím udělají. „Vybral jsem si…Ekolist, protože umožňuje vést debatu tak trochu v mediálním ústraní, mezi poučenými.“
Pokusím se zdvihnout rukavici a odpovědět.
Předem podotýkám, že nemám sebemenší ambici napsat byť jen jediné slovo o vesnici Karhule. Nevím o dotyčném sporu naprosto vůbec nic. Nakolik jsem vyrozuměl, do věci – na rozdíl ode mne – hodně vidí přinejmenším dva lidé, které považuji za rozumné a jejichž úsudku si hodně vážím, a ti na ni mají diametrálně odlišné názory: Tomáš Feřtek a Petr Kužvart. Nemohu a netroufám si dělat jim rozhodčího.
Nicméně na Feřtkovu otázku lze odpovídat zeširoka. Pokud by někdo – u Blaníku či kdekoli jinde – zneužíval svých občanských práv, která garantují ekologické zákony, měly by s tím zelené organizace něco dělat? A pokud ano, co?
Zneužívání občanských práv
Češi a Češky si na svá občanská práva zvykli. Každoročně je používají lidé v několika stovkách měst a obcí. Většinou bez sebemenších problémů. Rodiny ze sousedních ulic často proti nové stavbě dokonce nic nemají a pouze chtějí ovlivnit konkrétní provedení.
Nicméně v několika izolovaných případech už došlo ke zneužití. Sousedské spory by byly ještě to nejmenší. Přinejmenším v jednom případě státní zastupitelství soudí, že někdo zneužil svých práv, aby požadoval úplatky – a v jednom nebo dvou dalších případech se objevila seriózní, prošetření hodná podezření. A některé nesolidní firmy se naopak o korupci patrně pokoušejí. Policie onehdy zatkla muže, který se představil coby posel těžební společnosti a nabídl statisíce korun, pokud se obhájci legendárního kopce Tlustec zdrží výhrad k rozšiřováním čedičového velkolomu. Místní lidé i českolipská pobočka Hnutí DUHA jej vyhodili a věc bryskně nahlásili na státním zastupitelství.
Někteří lidé také pochybují, zda má ještě smysl, chopí-li se ve víceméně prohraném sporu některá občanská sdružení příležitosti a formálními kroky oddálí projekt ještě o několik let – aniž by byla řeč o předmětu sporu a přestože je evidentní, že nemají šanci cokoli změnit na výsledku.
Patrně nebudeme chtít kvůli několika případům paušálně škrtat občanská práva. Na tom se zřejmě shodneme. Ostatně takové návrhy už několikrát odmítla i Poslanecká sněmovna.
V Českém Tešíně, Krupce a na několika dalších místech se patrně kupčilo s hlasy – ale kvůli tomu asi nezrušíme svobodné volby. Někteří politici se, darmo mluvit, chovají jako pěkní prevíti – ale nejspíš to není důvod, abychom se vzdali parlamentní demokracie.
Nedělat nic?
Ale něco s tím asi chceme udělat. Takže co by měly podniknout ekologické organizace?
Legitimní je i odpověď: Naprosto nic. Sice ji nesdílím, ale lze pro ni snést smysluplné argumenty. Ekologické organizace jsou uživatelem zákonů. Měly by něco dělat s tím, že někdo úplně jiný stejných zákonů zneužívá? Každý z nás víceméně denně nakupuje v obchodech. Co bychom měli dělat s tím, že jiní lidé ve stejných obchodech kradou (pomineme-li občanskou povinnost zloděje chytit, pokud jej uvidím při činu)? Měli bychom řekněme rozestavit občanské hlídky v supermarketech? Asi nikoli.
Pro někoho může být touto odpovědí celá věc vyřízená a principiálně vzato mu to nelze vyčítat.
Přesto si myslím, že by ekologické organizace s občasným zneužíváním něco (u)dělat měly.
Za prvé protože nejsou pouze uživatelem – nota bene hodně atypickým – občanských práv, ale v prvé řadě je aktivně prosazují a hájí.
Právo každého mluvit do svého okolí není pouze demokratická samozřejmost. Pomáhá formovat tvář českých měst a obcí i naší krajiny. Přispívá k tomu, aby kolem nás vznikaly chytře koncipované a vkusné stavby. Proto je důležitou součástí kvality života, stejně jako čistý vzduch nebo zdravá péče o přírodu.
A proto ekologické organizace prosazují občanská práva – stejně jako prosazují nový zákon o ovzduší nebo reformu státních lesů. Měly by se proto snažit, aby byla dobře provedena.
Za druhé protože politici nějaké řešení chtějí.
Politici někdy notně přehánějí. Náměstek ministra pro místní rozvoj Miroslav Kalous (ODS) v červnu tvrdil, že občanská práva „se neosvědčila“ a velká problém jsou hlavně stavební řízení, protože právě ta „byla nejčastěji zneužívána k vydírání a zbytečným obstrukcím". Ale ministerstvo posléze v dopise adresovaném Hnutí DUHA přiznalo, že statistiku takových kauz vůbec nevede – náměstek si svůj argument očividně vycucal z prstu.
Nicméně poptávka po řešení každopádně trvá (a je naprosto legitimní bez ohledu na to, zda jde o epidemii, nebo pár izolovaných případů). Ekologické organizace, ať si myslí cokoli, nad tím nemohou mávnout rukou. Pokud chtějí, aby občanská práva nadále platila, musí pomoci najít řešení, které předejde jejich zneužívání.
Umravňování?
Ale co mohou a mají udělat?
Tomáš Feřtek se ptá, zda je „v možnostech třeba Zeleného kruhu umravnit ekologickou neziskovku, která těm ostatním kazí pověst“.
Mám velké pochybnosti o Feřtkově premise, že případní trablmejkři „ostatním kazí pověst“. Opravdu kazí? Nemyslím si, že veřejné mínění bude z viny někoho vyvozovat, jací jsou ti ostatní. Novináři z Blesku píší to, co (a jak) píší, ale málokdo si podle toho asi dělá obrázek o psaní řekněme Hospodářských novin, Reflexu nebo Ekolistu.cz. Lidé nejsou tak hloupí, aby neuměli rozlišovat. Nicméně k věci.
Na takto formulovanou otázku tu už dobře odpověděla nejpovolanější, Julie Sokolovičová. Zelený kruh je dobrovolná asociace ekologických organizací. Pro své členy vytvořil přísný etický kodex, jehož případné porušování by vedlo k vyloučení. Pravomoci ekologických organizací však nesahají mimo okruh členů Zeleného kruhu. Je to dobrovolná asociace, která svá pravidla nemůže vztahovat na nečleny. Ale většina sdružení, která se účastní územních řízení, podávají připomínky v EIA, vyjadřují se ke kácení stromů a podobně nejenže členy Zeleného kruhu nejsou. Patrně o sobě často ani neuvažují jako o ekologické organizaci. Jsou to dočasná sdružení místních občanů, kterým v ulici staví dejme tomu supermarket a kteří se ad hoc sdružili, aby využili svých občanských práv a řekli k tomu svůj názor. Posléze se obvykle opět rozpustí.
Kdyby se ekologické organizace rozhodly řídit, kdo a jak bude využívat občanských práv jen proto, že je pomohly prosadit a že je samy také využívají, bylo by to nejen v rozporu s konceptem živé a svobodné občanské společnosti, ale především úplným popřením ústavního principu demokratického státu jako společenské smlouvy. K tomu, aby vytvářel pravidla, která platí pro každého, jsme si vytvořili stát. Pouze on a nikdo jiný smí stanovit závazné normy a vymáhat jejich plnění. Ostatní mohou pouze říci svůj názor.
Navíc jsem hodně skeptický k otázce, zda by intervence ekologických organizací měla velký úspěch. Pokud už se někdo rozhodne, že kreativně použije svých občanských práv, aby vymáhal úplatky nebo buzeroval sousedy, sotva toho nechá kvůli pokárání od Hnutí DUHA.
Lepší řešení
Role ekologických organizací je myslím jiná. Měly by prosazovat koncepční změny, které pomohou, aby ke zneužívání nemohlo docházet.
Papírově vzato by se nic takového nemělo stát. Zákon jasně říká, jak mají úřady rozhodovat. K vyřízení žádosti o stavební povolení musí stačit 30 dnů. Pokud se někdo během 15 dnů odvolá, lhůta k přezkoumání činí dalších 60 dnů – a šmytec. Úřad pak coby neutrální arbitr posoudí případná vyjádření či námitky a rozhodne, komu dá za pravdu. Je přitom naprosto jedno, jestli projekt někdo připomínkuje. Platná pravidla nedovolují, aby kvůli nim úředníci pozdrželi rozhodování. Pokud byl verdikt kladný, developer může stavět, i když mezitím dochází k soudnímu přezkoumání. Budou-li námitky a připomínky nesmyslné, úřad je prostě bryskně zamítne. Nemělo by tudíž docházet k průtahům – a tudíž by neměl být ani prostor pro nějaké vydírání. Potud teorie.
Jenomže úředníci na zákon kašlou. Bojí se vydat kontroverzní verdikty, takže je odkládají. Schvalování dálnice přes České středohoří už trvalo čtyři roky, když v něm začala vůbec poprvé figurovat občanská sdružení.
Ekologické organizace by se měly prosazovat řešení, která zajistí, aby skutečnost odpovídala teorii a ke zdržování nedocházelo. Pokud úřady budou rozhodovat rychle a svižně (a správně), tak problém zmizí, protože žádné průtahy nebudou hrozit.
Je proto nutná především proměna kultury na úřadech. Smysluplné řešení musí donutit byrokraty k dodržování lhůt.
Také lze fúzovat více povolení do jednoho razítka. Právníci ekologických organizací proto už několik let diskutují o takzvané koncentraci správních řízení.
Je to patrně smysluplnější než – celkem beznadějně, myslím – promýšlet, jak případné viníky klepnout přes prsty.
reklama
Další informace |
Horký, zploštělý a přelidněný – promění se i česká debata o klimatických změnách?