https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/tomas-fertek-vite-co-je-to-zelena-sikana
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tomáš Feřtek: Víte, co je to zelená šikana?

13.12.2011
Pár případů, kdy někdo zneužíval ekologické kauzy k prosazování vlastních zájmů a obtěžování okolí, bych během uplynulých dvaceti let našel, ale jsou spíš výjimečné. Místní aktivisté mi přijdou jako mimořádně mírní a konstruktivní. Přesto jeden čerstvý případ, kdy se někdo ohání zelenými argumenty, ale ve skutečnosti jen šikanuje sousedy, nabízím k debatě. A k tomu otázku. Je únosné, aby tomu ostatní neziskovky přihlížely a tvářily se, že se jich to netýká?
 

Na Ekolistu se už o té věci zhruba před rokem psalo. Jde o spor kvůli několika plánovaným domům v osadě Karhule v Chráněné krajinné oblasti Blaník (CHKO). Ti, kdo si raději chtějí udělat o vstupní situaci názor sami, najdou zde původní text Karolíny Joskové z občanského sdružení Přátelé bájné hory Blaník, můj starší komentář a fotografie k případu zde a zde.

Co se stalo v Karhuli?

Pro ty ostatní stručné shrnutí. Pan Šprincl si pořídil už před lety v Karhuli velký statek, kde žije se ženou, dětmi a několika spřátelenými rodinami. Protože provozuje cosi jako duchovní a sociální komunitu, koupil několik pozemků v okolí pro případ, že by našel někoho, kdo by tu chtěl být doma. Na jedné z těch parcel si chtějí Šprinclovi postavit svůj nízkoenergetický dům s kořenovou čističkou. To naštvalo jeho bezprostřední sousedku, paní Karolínu Joskovou, která tu žije s přítelem a malou dcerou. Založila ono výše zmíněné občanské sdružení, pana Šprincla začala označovat za investora a developera – předtím se spíše přátelili – a rozhodla se proti novým domům bojovat s argumentem, že by byl poškozen krajinný ráz, tedy v tomto případě původní charakter a rozložení domů v obci. Když jsem s ní tehdy mluvil, obešli jsme pozemky a já konstatoval, že mi to spíš připadá jako typický sousedský spor o to, kdo bude mít poslední barák ve vsi a tedy větší soukromí. To paní Josková rezolutně popřela, jí jde o přírodu a krajinu a její poškození nikdy nedopustí. To byl stav sporu před rokem a čtvrt.

Mapka ze studie, která navrhuje doplnit intravilán obce čtyřmi domy tak, aby to nenarušilo její původní charakter – tedy nepravidelně rozložené domy lemující cestu. Na snímku jsou nově navržené domy červeně. Z těch čtyř domů by se měl nakonec stavět jen jeden, označuje ho šipka
Mapka ze studie, která navrhuje doplnit intravilán obce čtyřmi domy tak, aby to nenarušilo její původní charakter – tedy nepravidelně rozložené domy lemující cestu. Na snímku jsou nově navržené domy červeně. Z těch čtyř domů by se měl nakonec stavět jen jeden, označuje ho šipka
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Tomáš Feřtek

Někdy letos na jaře ke mně dolehly další zprávy z Karhule. Bydlím totiž nedaleko a tyhle věci se donesou. Přátele bájné hory Blaník prý zastupuje známý právník Petr Kužvart, boj proti developerovi podpořila grantem nadace VIA a paní Josková svými zelenými nápady otravuje sousedy. Trochu mě to překvapilo, tak jsem začal zjišťovat, o co jde.

Jak vypadá zelená šikana

Sousedský spor během roku pokračoval. Pan Šprincl si nechal vypracovat zastavovací studii, tu schválila obec i CHKO. Vedoucí správy ji pro jistotu nechal posoudit i specializovanou komisí pražské Agentury pro ochranu přírody a krajiny. Studie navrhuje doplnit intravilán obce čtyřmi domy tak, aby to nenarušilo její původní charakter – tedy nepravidelně rozložené domy lemující cestu. Podívejte se na snímek ze studie a posuďte, nakolik jde o „satelit“ a developerský projekt, jak mu říká paní Josková. Navíc z těch čtyř domů by se měl stavět jen jeden. Ten Šprinclových (viz šipka). Vzhledem k probíhajícímu sporu se žádný další zájemce nenašel.

I když šlo vlastně o nejkorektnější možný postup s velmi uspokojivým výsledkem (tedy dle mého názoru), paní Joskovou to neuspokojilo a rozhodla se zakročit a vyhnat protistranu z vesnice. Dělá to jednoduše. Kromě běžné aktivistické činnosti (stěžovala si na obci kvůli nevhodnému umístění popelnic u kapličky, případně mistruje sousedy tak, že si nikdo netroufne v okolí pořezat ani křoví), vytáhla před dům velké reprobedny a hraje. Dvakrát třikrát týdně. Někdy dvě hodiny, někdy šest. Podle nálady.

Vždycky, když jsem jel během léta přes Karhuli, zastavil jsem se na náslech. I při tomhle zcela náhodném výběru jsem „koncert“ slyšel třikrát. Volume doprava, takže ten bigbít slyšíte už z kilometrové dálky. V Karhuli samotné je randál nesnesitelný. Joskovi hrají hlavně české bigbítové kapely, vlastně docela slušný repertoár, ale sousedé, srnky ani blaničtí rytíři to nejspíš neocení.

Obešel jsem sousedy. To bylo v září. Většinou jen upřeli pohled do země, že prý je to tu každou chvíli, hlavně přes léto, ale že se s tím nedá nic dělat. Joskových se bojí. Všude rozesílají stížnosti a vyhrožují soudy. A mají „toho“ právníka. Šprinclovi tvrdí, že se s paní Joskovou ohledně hraní snažili dohodnout, ale marně. Joskovi hrají dál. A naopak podali několik stížností k přestupkové komisi, že je Šprinclovi obtěžují hlukem zemědělských strojů. Může proti „koncertům“ pomoci obec nebo policie? Policajti přivolaní k randálu udělají zápis a konstatují, že dál jejich pravomoci nesahají, protože nejde o porušování nočního klidu.

To ale nejsou všechny možnosti šikany, které se nabízejí, když jste registrovaný obránce přírody. Když Šprinclovi zažádali o pokácení jedné břízy kvůli rozšíření vjezdové cesty na svůj pozemek, Přátelé bájné hory se přihlásili jako účastník řízení, podali odvolání a soudní spor o břízu (na fotce je to ta vlevo) se táhne už několik měsíců. Navíc paní Josková skupuje pozemky v blízkém okolí vesnice a její vliv roste. Rozhodla se například, že uprostřed pastviny komusi udělá rybník, takže sporů se sousedy přibývá.

Vážně to nikoho nezajímá?

Zcela upřímně, naštvalo mě to. Jednak mě dráždí nemožnost bránit se legální cestou zjevné šikaně, jednak mě žere pokrytectví někoho, kdo hájí vlastní pohodlí, ale neváhá se tvářit jako zelený aktivista. Během dalších dvou měsíců jsem postupně obvolal všechny zúčastněné.

Na Nadaci VIA z toho, co se stalo, radost nemají. Ano, dali Přátelům takzvaný rychlý grant v řádu desítek tisíc. Ne nevěděli přesně, o co jde, věřili tvrzení, že jde o obranu proti developerskému projektu. Když zjistili, že je to složitější, snažili se zprostředkovat dohodu mezi oběma stranami, ale nedopadlo to. Víc udělat nemohou.

Volal jsem na Ekologický právní servis. I tam už o případu slyšeli, ale vyhodnotili ho jako typický sousedský spor a takovými věcmi se nezabývají. Namítl jsem, že tady jde přece právě o to, že k sousedskému sporu někdo zneužívá legislativu, která má sloužit k obraně veřejného zájmu. To pan Franc z EPS uznal. Kdyby měli problém, mohou se prý Šprinclovi ozvat, třeba jim ekologičtí právníci něco poradí.

Bříza, o kterou se vede už několik měsíců spor, je na fotce ta vlevo
Bříza, o kterou se vede už několik měsíců spor, je na fotce ta vlevo
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Tomáš Feřtek

Obec a policie o situaci vědí, ale o mnoho víc, než to vyšetřit a předat přestupkové komisi nemohou. A ta komise se zatím pořád ještě nesešla.

Volal jsem Petru Kužvartovi. Ten za blanickým občanským sdružením stojí, s jeho názory a právním postupem souhlasí. Když jsem se ho ptal, jestli je ten randál optimální způsob, jak bránit krajinu, řekl, že tohle on neřeší, že o tom nemá žádné informace a zajímá ho výhradně ta obrana krajinného rázu. A že pokud jde o místní poměry, dá na svého přítele Petra Skálu. A poskytl mi telefon.

Pan Skála je bývalý vedoucí správy CHKO a bydlí na druhé straně Blaníku než je Karhule. Zavolal jsem mu. Boj paní Joskové s obcí a developerem prý jednoznačně podporuje. Randál? O tom nic neslyšel, prý naopak Šprinclovi terorizují ji, volají na ni policii. Vysvětlil jsem, že policii volají právě kvůli tomu randálu. A že vlastně nechápu jeho nesouhlas. Způsob projednávání stavebního záměru přece proběhl nejlépe, jak mohl. Vznikla studie, která počet plánovaných domů omezila a respektuje i tradiční způsob zástavby v Karhuli. Šprinclovi její závěry přijali, obci i CHKO přijde v pořádku. Výsledek je na poměry okolních vesnic krajinářsky i esteticky nadprůměrný. A místo té potenciálně pokácené břízy vysázeli Šprinclovi už desítky jiných stromů.

Pan Skála řekl, že podle něj není správa CHKO dost aktivní, jemu se studie nelíbí, protože navrhuje domky umístit na parcely jak v satelitu u Prahy, s kácením také nesouhlasí a že se to celé potáhne u soudních instancí léta, s tím, že se musí počítat. Jinak jsme se rozloučili zdvořile, pan Skála je vstřícný pán.

Vážení zelení přátelé

Takže je všechno v pořádku? Takhle má správně vypadat činnost občanských sdružení, které hájí přírodu a krajinu? Jestli si to někdo myslí, tak já opravdu ne. Pro vážené zúčastněné mám několik vzkazů.

Pro pana Kužvarta. Jakkoli si v mnohém vážím jeho erudice a práce, nemyslím si, že je možné oddělovat smysl právních kroků a způsob chování těch, které zastupuje. Přijde mi to pokrytecká a pštrosí politika. V tomto případě pochybuji i o smysluplnosti těch právních kroků, ale v tom se mohu plést. Naprostá nepřijatelnost chování onoho sdružení mi ale přijde jednoznačná a překvapuje mě, že on to odmítá vidět.

Pro paní Joskovou. Pokud opravdu chce být obráncem krajiny, není vhodné po sousedech sprostě pořvávat. Stejně tak nedoporučuji pouštět do nich všechen ten randál a u toho se tvářit, že vím všechno nejlíp a kdo to nechce chápat, skončí u soudu. Takhle se větší respekt lidí ke krajině opravdu zjednat nedá. Naopak jen potvrdí předsudky, že zelení aktivisté jsou agresivní idioti, kteří zneužívají zákony a soustavně šikanují své okolí.

A pro zelenou komunitu. Vybral jsem si pro tenhle článek Ekolist, protože umožňuje vést debatu tak trochu v mediálním ústraní, mezi poučenými. A ptám se. Je v možnostech třeba Zeleného kruhu umravnit ekologickou neziskovku, která těm ostatním kazí pověst? Umí třeba Arnika v rámci programu právní pomoci občanům poradit, jak se bránit proti zdivočelému občanskému sdružení? Je schopen Ekologický právní servis zastupovat občana, kterého šikanuje zelené sdružení? Doufám, že ano. Protože jinak by si všichni zmínění ty svoje řeči o občanské společnosti mohli příště rovnou strčit za klobouk.


reklama

 
Další informace |
Přečtěte si reakci ředitelky asociace ekologických organizací Zelený kruh Júlie Sokolovičové: Morální autorita v zeleném nevládním sektoru?
foto - Feřtek Tomáš
Tomáš Feřtek
Autor se dlouhé roky věnoval životnímu prostředí jako redaktor časopisu Reflex, dnes pracuje v produkční společnosti.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist